Sestry Swanovi - Twilight Sága / Stmívání

14 část

Přemýšlela jsem jestli mám Leah říct že chodím s Jasperem. Já vlastně ani nevím jestli s ním chodím nic mi neřekl ale beru to tak. Ještě to neví ani smečka, ani Emily, bojím jak by to vzali ale v Leah mám takovou zvláštní důvěru a doufám že mě podrží, také jsem ji podržela, když se Sam vtiskl do Emily, byla zlomená a já jí pomohla, a to neví ani o té záležitosti s Richardem.

"Leah?"

"Ano Eli?"

"Co kdybych ti řekla mé tajemství a důvod proč jsem ti půl roku neodpovídala a nezvedala telefon."

"To budu moc ráda, neprožívala jsem to zrovna dobře, byla jsi má opora po tom co se stalo s ... se Samem"

"A v takovou oporu nebo aspoň pochopení doufám v to co ti řeknu po mém tajemství."

"Pokusím se El."

Sedla jsem si a Leah mě napodobila. A pustila jsem se do bolestného půl roka.

"Dobrá tedy. Víš jak jsem ti říkala že chodím s Richardem?"

"Jo."

"Bylo to jako téměř každý den. Ráno jsem vstala s dobrou náladou. Měla jsem se odpoledne sejít s Richardem, chodili jsme spolu asi měsíc, na to setkání jsem se těšila, doufala jsem že mi řekne, proč je poslední dobou tak negativní a agresivní. Milovala jsem ho. Bylo něco kolem čtvrté když jsem se vydala k němu domů. Vypadalo to že se změnil, choval se mile, pila jsem čaj pak mi řekl že mi chce něco ukázat, šla jsem s ním, měla jsem zavřené oči, najednou jsme se zastavili, slyšela jsem zámek...on...on mě znásilnil Leah."

Snažila jsem se nebrečet, ale když jsem viděla jak Leah brečí a smutně se na mě dívá, nevydržela jsem to.

"Eliii, moc mě to mrzí."

Objala mě a sedla si vedle mě. Otočila jsem na ni hlavu.

"Mám to dopovědět?"

"Joo." Povzdechla si.

"Dobře... Když to skončilo nechal mě v tom pokoji a odešel. Po další pár dní mi bylo špatně, mámě se to přestalo líbit a vzala mě do nemocnice. Zjistili že mám nějakou vážnou nemoc po pohlavním styku. Můj partner při pohlavním styku musel být nakažený někým jiným. Moje imunita byla v tu dobu na bodu mrazu. Moje tělo kvůli mé špatné imunitě nedokázalo bojovat proti nemoci. Dopovali mě léky, operovali, všechno možný. Zachránili mě."

"To je dobře ne?"

"Jo, ale..."

"Ale?"

"Kvůli tomu stresu, vážné nemoci, slabé imunitě a hlavně operaci díky které mě zachránili jsem..."

"Jsi co?!"

"Přišla o možnost mít děti, potomky."

"Panebože Elizabeth." Vyjekla Leah a silně mě objala.
"Moc mě to mrzí."

"Já vím, mě taky. Tou nemocí se mi začalo plašit vše v těle a tou nemocí se mi z mých temných černých vlasů s menším zábleskem modré, stali bílé, stejně tak jako z tmavší kůže světlejší."

"Já myslela že jsi si je přebarvila"

"Ne, je to teda dost divné, sama to nechápu ano doktoři, ale poslední dobou se mi toho děje hodně."

Chvíli jsme tam tak seděli mlčky v objetí, když jsem se rozhodla říct jí o Jasperovi. Odsedla jsem si trochu od Leah, otočila jsem se k ní čelem a chytla jsem jí za ruce, ona mé počínání opakovala a čekala co řeknu či udělám.