Sestry Swanovi - Twilight Sága / Stmívání

26 část

Jasper mi hned položil ruku na stehno. Utřela jsem si slzy ale ty tekly dál. Bellu jsem snadno dohnala a pozorovala jak Edward skočil k Belly dveřím na místo řidiče. Pár vteřin na to už seděl uvnitř.

"Jaspere, řekla mu přesně to co máma. Kdyby jsi ho viděl, byl tak zlomený." Kroutila jsem naštvaně a smutně hlavou.

Jasper se na mě smutně usmál a začal na mě používat svůj dar, který jsem uvítala.
Koukla jsem se jak Emmett dopadl na Belly auto.

"Neboj Elizabeth. Tvůj táta je v bezpečí. James už nás sleduje. Alice je za námi v autě." Kývla jsem na to hlavou a jela dál za Bellou až k domu Cullenů.

Vystoupili jsme a šly za Edwardem a Bellou dovnitř. Byl tam Laurent s Carlislem.

"Počkej!" Zastavil Carlisle Edwarda.

"Přišel nás varovat. Před Jamesem."

"Tohle není můj boj. Už mě tyhle hry unavují. Ale on se nechá zmítat svými smysly, je to zabiják. Za 300 let jsem nikoho jako je on neviděl. A ta žena, Viktorie. Nepodceňujte ji." Řekl a prošel kolem nás ven.

"Takový se nedají snadno zabít." Řekl Toby, když jsme vešli do garáže, kde mě Rose hned objala.

"Ale není to nemožný. Roztrháme ho a spálíme." Prohlásil Emmett.

"Nelíbí se mi hon na jednoho z nás. Ani na sadistu jako James." Řekl Carlisle.

"Co když on zabije někoho z nás?" Optala se Rose, když si sedla na linku.

"Odvezu Bellu na jih, odlákejte jeho pozornost." Mluvil Edward jako bych tu já ani Jasper nebyly.

"Zapomeň! Ví že bys jí neopustil. Sleduje tě." Zarazil to Carlisle.

"Já s nimi půjdu, odvezeme je s Tobym na jih. Postaráme se o ně." Řekla Alice.

"Můžeš si myšlenky ochránit?" Optal se Edward.

"Ano." Pronesla a vzala Bellu za ruku. Otočila jsem se na Jaspera a usmála se. Hned mě políbil což jsem mu oplatila a pak si opřela čelo o jeho. Naposledy jsem se na něj usmála a nechala Tobyho ať mi otevře dveře.

Bylo to jako vypínač. Hned co jsem si sedla, nic jsem nevnímala. Jen jsem pak periferně zahlédla Bellu s Edwardem u otevřeného okna. Byla jsem na Bellu nehorázně naštvaná, šlo sice o tátovo bezpečí ale tohle bylo moc.

Celou cestu jsem nic nevnímala a ignorovala jsem Bellu. Hned co jsme přijeli do hotelu jsem si sedla na gauč a dál nevnímala, vím že si vedle mě sedla Al a vedle ní Toby.

Najednou se Alice napla.

"Co je? Co vidíš?" Začal se ptát Toby.

"Stopař. Změnil směr."

"Kam zamířil Alice?" Začal vytahovat Toby tužku a papír.

"Zrcadla, místnost plná zrcadel."

"Edward říkal že ty vize bývají nepřesné." Řekla Bella stojící naproti Alice. Odfrkla jsem si a dívala se na obrázek.

"Vidí směr jakým lidi jdou. Když si směr rozmyslí, vize se změní." Řekl Toby.

"Ale né." Pronesla jsem když jsem to poznala.

"Takže stopař jde teď směrem, který ho zavede do... baletního studia?" Řekla Bella.

"Byly jste tam někdy?" Podívala se Alice na Bellu a Toby na mě.

"Jako malé jsme chodili na balet." Řekla Bella.

"Škola kam jsme chodily měla tuhle klenbu." Pokračovala jsem.

"Je ta škola tady ve Phoenixu?" Optal se Toby.

"Jo." Odpověděla jsem za Bellu protože ta zvedla telefon.

"Bello co je?" Zeptala jsem se když jsem vyšla z koupelny, Alice a Toby tu zrovna nebyly.

"James má mámu, chce se sejít v baletním studiu."

"Bello to je kravina."

"Slyšela jsem jí Elizabeth, já vím že se na mě teď zlobíš ale máma." Řekla naléhavě.

"Fajn, jdeme." Přikývla jsem a i s ní se vyplížila až ven. Vzali jsme si taxi a jeli do baletního studia.

"Bello odpustím ti ale něco mi slib."

"A co?"

"Když řeknu odejdi tak odejdeš."

"Elizabeth."

"Slib mi to Bello!"

"Dobře."

Spolu jsme vystoupili a vydali se dovnitř. Zavřeli jsme dveře a pomalu se rozešli.

"Bello! Bello kde jsi?!"

"Mami?!" Zakřičela Bella a vydala se dál.

"Bello?!" Něco tu bylo špatně.

"Ne! Bello stůj, je to past!" Vykřikla jsem.

"Mami?!" Neposlouchala mě.

"Tady jsi, co tady děláš." Byl pořád slyšet mámin hlas. Bella se zastavila u dveří.

"Všichni se mi tu smějí." Ozval se Bellyn dětský hlas.

Bella otevřela dveře a byla tam puštěná nahrávka.

"Jednou budeš skvělá tanečnice." Říkala máma.

"Mami sem hrozná." Odporovala jí malá Bella.

Nahrávka běžela dál a Bella se konečně otočila. Ve všech zrcadlech byl vidět James, byl všude. Zasmál se když ho Bella našla.

"Má oblíbená část, bylas paličaté dítě že? Kdežto ty jsi byla tak šikovná Elizabeth."

"Ona tu není." Řekla ,když na ní James začal šahat.

"Ne! Promiň." Řekl když přitiskl Bellu na dveře a přičichl si k ní. Hned jsem se mezi ní a Jamese vecpala.

"Hrozně jste mi to usnadnili. Takže, aby to bylo zábavnější.
Natočím o našem krátkém setkání film. Kamera je vaše, z domu. Nezlobíte se? Fajn, aaa akce!"

Odvrátila jsem hlavu a posunula se s Bellou dál.

"Edwardovi to zlomí srdce."

"Ty si, ty! Edward s tím nemá co dělat!" Vykřikla Bella a chtěla se na něj vrhnout ale zastavila jsem jí. James mě za krk přitiskl zpátky.

"Ale má, ten jeho vztek bude mnohem větší zábava než jeho chabí pokus tě ochránit. Tak pokračujeme." A odtáhl se.

"A Jasperův taky." Nenávistně jsem se na něj dívala.

"Bell víš co jsi mi slíbila. Udělej to." Zašeptala jsem a v tu chvíli Bella zpoza mě nastříkala Jamesovi do očí pepř. Rozběhla se pryč a já za ní.

James skočil před nás, stihla jsem se před Bellu postavit než náš odhodil a Bella se praštila o roh. Tekla jí krev. Rychle jsem se k Belle posunula.

"Nádhera, velmi vizuálně dynamické. Umím si vybrat prostředí."

Když k nám došel tak mě zas odhodil a vzal Bellu za ruku.

"Škoda že neměl dost sil tě proměnit. Místo toho tě udržoval jako ubohou lidskou bytost, to je kruté."

"Drž hubu ty hajzle." Zavrčela jsem a posunula se zas k Belle. Nestihla jsem to a James Belle stiskl nohu, nejspíš jí jí zlomil. Bella začala křičet.

"Pověz Edwardovi jak moc to bolí." Chtěla jsem ho odstrčit ale to mě odhodil tak silně že jsem se hodně praštila a upadla do malého bezvědomí.