Devil's Tango (Quackbur)

Kapitola 2

Quackity si povzdechl.

"Jak tě mám vyvolat?"

_______________________

"Máš Bibli?" zeptal se ten hlas. 

"Ehm. Tohle je kostel," řekl Quackity nezaujatě.

"Beru to jako ano."

"Samozřejmě, idiote. Kde vůbec jsi? Tvůj hlas je strašně hlasitý," zeptal se Quackity.

"Přímo před tebou," řekl se smíchem.

"Co tím myslíš? Nevidím tě!" řekl Quackity. Podíval se kolem sebe a náhodně máchal rukama do prostoru.

"To je moje duchovní bytost, ne moje fyzická bytost."

"Radši budu předstírat, že jsem vím, co tím myslíš."

"Dobře." Zasmál se. Jeho smích nebyl příjemný, byl vysoký, bezcitný a drsný smích, ze kterého Quackitymu běhal mráz po zádech.

Quackity popadl Bibli.

"Co teď?"

"Vytrhni stránku."

"Co?" řekl naštvaně. „C- to je rouhání, ne?"

"Nebyl by tu žádný kostel, kdyby si to nedělal. Pokud mě nevyvoláš, já se postarám o to, aby všechno co znáš a miluješ bylo pryč." Odmlčel se. "Takže žádný stres nebo tak něco."

"Okay, dobře- než to udělám, opravdu potřebuji vědět tvoje jméno." Quackity se zakoktal. Chytil se stébla a zoufale se snažil zdržovat vytrhnutí stránky ze svaté knihy.

Zasmál se. "Jmenuji se Wilbur. Tvoje už znám, Alexi."

Quackity si něco zamumlal pod vousy.

"Co to bylo?"

"Řekl jsem, že preferuji Quackity," procedil skrz zuby.

"Dobrá tedy, Quackity," řekl Wilbur se smíchem.

"Vyvoláš mě teď nebo co?" pokračoval Wilbur.

"Ta bouře jen tak neutichne a já se o to zajistím."

"Dobře, dobře!" řekl Quackity frustrovaně. "Je nějaká konkrétní stránka, nebo mám jen vytrhnout nějakou starou stránku...?"

„Jakoukoli starou stránku."

„Drahý Prime. Prosím, odpusť mi tento hříšný skutek, který hodlám udělat," řekl s rukama spojenými v modlitbě.

Otevřel Bibli. S trhnutím vytrhl náhodnou stránku a na tváři se mu objevil bolestný výraz.

Zvuk trnutí se nesl kostelem.

"Co teď?"

"Vezmi si šest svíček a dej je do kruhu," přikázal Wilbur.

"Cs. Dobře."

Quackity přešel do malé místnosti, kde kněží získávali všechny své věci a popadl šest dlouhých svíček. Prošel šuplíky a vzal krabičku sirek.

Našel rovné místo na konci kostela, poklekl a položil je všechny do kruhu.

"Co teď?" zeptal se Quackity otráveně.

"Vezmi stránku z bible, zapal svíčky, spal tu stránku a pak řekni šestkrát mé jméno," řekl Wilbur. V jeho bylo slyšet vzrušení.

Quackity obrátil oči v sloup.

"Vážně to nechci dělat, víš."

"Smutné. Teď do toho."

Quackity vytáhl z krabičky zápalku a (po několika pokusech) ji zapálil. Plamen ozářil kostel.