And Still

53. Na popel

J O R D A N

Uběhly tři týdny od té spouště, co tu po sobě Jackie zanechala. Spal jsem v obýváku na tvrdé sedačce. Neměl jsem totiž odvahu se podívat do našeho- teda do svého pokoje. Na školu jsem se totálně vysral. Na přednášky jsem přestal chodit. Byl jsem jen doma a drtil se svými myšlenkami. A taky hulil. Ovšem jen s někým. Bojím se, že bych měl až moc depresivní stav, kdybych se zhulil sám. A to riskovat nebudu.

Neměl jsem chuť do života. Jako by svět ztratil barvy.

„Jordane, my jdeme do tetovacího studia, jo?" ozve se ode dveří Victorie. Podívám se na ni a zjistím, že s ní jde i Ethan. Jen přikývnu a dál jím cereálie s mlékem.

„Zvládneš to tu sám?" zeptá se Ethan. Znovu přikývnu a do pusy si dám lžičku. Všiml jsem si jejich významných pohledů, které si vyměňovali.

„Tak se měj, za hodinu jsme zpět," řekne s povzdechem Victorie a pak už jen uslyším prásknutí dveřmi.

Je osm hodin večer a já teprve vstal. Měl jsem sto chutí zavolat Jackie. Aspoň na chvilku slyšet její hlas. Ale neudělal jsem to. Musím jí dát prostor.

Kdybych ji tam nenapsal.

Kdyby celá ta kniha neexistovala.

Můj život by momentálně byl lepší.

Chci tu knihu odstranit ze svého života. Nechci s ní už mít nic společného. Kdybych mohl, odstranil bych ji. Vymazal bych ji. Spálil bych ji.

Najednou jsem dostal nápad.

Co mi v tom brání?

Nic.

Nemám už co víc ztratit. Seskočil jsem ze židle. Vešel jsem do našeho- do mého pokoje. Byla tu neskutečná zima, díky díře v oknu. Od toho dne jsem neměl odvahu tady jít. Rychle jsem si oblíkl nějaké džíny, které se povalovaly na zemi. Ve skříni jsem našel nějakou random mikinu a přehodil ji přes sebe.

Chtěl jsem odejít, ale zrak se mi ukotvil na její noční krajkové košilce. Musela si ji tady zapomenout. Je to její oblíbená košilka na spaní. Vzal jsem ji do ruky a přičichl si k ní.

Bože.

Tak omamná vůně.

Dokázala mě posadit se na prdel.

Tyvole, já jsem fakt v prdeli, když do plic nasávám vůni jejího pyžama.

Položím kus látky na postel a vyjdu z pokoje. Popadnu klíče od auta a vyjdu ven. Nasednu do auta a nastartuju. Jel jsem tak rychle, že bych klidně mohl přijít o svůj řidičák.

Zastavil jsem před vysokoškolskou knihovnou. Vytáhnu klíč ze zapalování, vyjdu z auta a zamknu ho na dálku.

„Dobrý den," pozdraví mě stará knihovnice, jakmile vstoupím. Ignoruju ji a rychlým krokem mířím do sekce H. Vytáhnu tu debilní třpytivou knihu, která mi zničila život. Vezmu ji a mířím zpátky ven.

„Pane, nemůžete si vzít, co chcete, musím to zaevidovat do počítače," zastaví mě knihovnice.

„To jsou moje poznámky," ukážu jí popsaný sešit. Vyjdu ven. Odemknu auto a vklouznu dovnitř. Knihu hodím na místo spolujezdce. Většinou tam seděla Jackie.

Dost!

Posral jsi to.

Domů jedu snad ještě rychleji, než když jsem jel do knihovny. Nejspíš mi přijde pokuta, ale to mě vůbec nezajímalo. Byla to ta poslední věc, nad kterou jsem momentálně přemýšlel.

Zaparkoval jsem před našim domem. Vzal knihu do ruky a vystoupil z auta. Z kapsy jsem vydoloval zapalovač a knihu zapálil. Sledoval jsem, jak hořela. Líbilo se mi to. Jakmile hořela víc než půlka, knihu jsem pustil do trávy. Kouřilo se z ní a já si náramně užíval ten pohled. Vytáhl jsem si cigaretu a s pohledem na knihu, která se momentálně ztrácela v ohni, jsem kouřil cigaretu.

Konečně klid.

Už mě ta kniha dá strašit nebude.

Celým mým tělem se rozjímala jakási volnost.

Krásně jsem si užíval tuhle chvíli. Vydechoval jsem kouř a jen se díval, jak ta debilní kniha mizí v plamenech.

„Jordane, co to, kurva, děláš?" uslyšel jsem hrubý hlas. „Co to je?" Ethan dojde ke mně a oba pozorujeme plameny. Neodpověděl jsem. Byl jsem až moc zaneprázdněný pozorováním těch plamenů.

„To je ta kniha?" ozve se vedle mě Victorie.

„Jo," odpovím.

„Tobě přeskočilo?" zeptal se. „Jordane?" žduchnul do mě Ethan.

„Co je?" rozhodím rukama.

„Matt se Stevenem tě zabijou," poví mi Ethan.

„Nemůžu mít už víc v píči, Ethane," řeknu a myknu nad tím rameny. Pěkně mě Ethan nasral.

„Ty si asi neuvědomuješ, co to jsou za lidi, viď? Fetujou každý den od rána do večera, nejsou v pohodě. Jsou schopni tě i zabít kvůli takové sračce!" zvýší hlas Ethan.

„Uvědomuju si to! Uvědomuju si to kurva moc dobře! Chci za tím udělat tlustou čáru, chápeš? Chci to vymazat ze svého života," zakřičím.

„Musíte po sobě řvát?!" zakřičí Victorie. „Jste fakt jak malí fakani!" řekne Victorie. „Mám pro tebe novinku, Jordane, týká se to Jackie," řekne Victorie s úsměvem. Následuju je dovnitř. Sedneme si na sedačku, kde je polštář a rozhozená deka, protože tady spím.

„No?" vyjde ze mě nedočkavě. Victorie se zasměje, ale když viděla můj zabijácký pohled, přestala.

„Příští týden bude akce v klubu, půjdeš s námi?" zeptá se mě. Povzdechnu si. Proč to tak natahuje? Chtěl jsem slyšet tu novinku o Jackie.

„Nejdu," odseknu. „Teď mi řekni to o Jackie? Má se už lépe?" zeptám se.

„Jo, má se lépe. Je pořád u Zoe," řekne.

„A co je ta novinka? Hádám, že tohle ta novinka nebyla," řeknu.

„No... Co kdybych ti řekla, že Jackie v tom klubu bude taky?" zeptala se mě s úsměvem.

„Cože? Jak to víte?" hned mě zajímalo.

„Byla jsem se za ní podívat a přemluvila jsem ji, ať tam jde. Zprvu chtěla, ale jakmile jsem se zmínila, že tam budeš taky, tak zaváhala, ale nakonec souhlasila," řekla. V duši se mi rozlilo teplo a hned jsem se začal smát. Měl jsem neskutečnou radost a jak jsem se díval na Ethana a Victorii, taky byli rádi. „Ale má to háček. Myslím, že to bere spíš jako jakousi odplatu. Nemyslím si upřímně, že za tebou přijde s otevřenou náručí a odpustí ti. Právě naopak si myslím, že se bude chtít ukázat, že je bez tebe úplně v pohodě." Victorie měla pravdu. Začal jsem se radovat moc brzo.

„Takže jdeš?" zeptá se mě Ethan se smíchem.

Myslím, že má odpověď byla jasná.