GHUZNAK - Eralên

Ardhê Ener

Erandollis se vzbudil. Protáhl se, promnul si oči a rozhlédl se. Althalên už byl vzhůru. Seděl pod stromem kousek od Erandollise a koukal se zamyšleně na rudé jablko, které utrhnul z krásné rozkvetlé jabloně, jež se tyčila nad korunami okolních stromů kousek opodál. Jakmile ucítil, že je Erandollis vzhůru, probral se Althalên z hloubi svých myšlenek a otočil se na něj. Erandollis ležel na boku, nohy měl pokrčené a se zavírajícíma se očima, značícíma, že by ještě spal, koukal na svého elegantního přítele.

Althalên se pousmál: „Dobré jitro Ere, už bylo na čase, lásenko." Znovu se podíval na jablko a vy-hodil ho několik stop do vzduchu přímo nad Era. „Postřeh!" zvolal.

Erandollis se natáhl po jablku, snažíce se ho chytit, ale marně. Jablko spadlo kousek od něj, zatímco se snažil ze sebe dostat nějakou nadávku, místo toho ale vydal jen jakýsi chraptivý pazvuk.

Althalên se zasmál a řekl: „Musíš trénovat reflexy, Ere. I kdyby ses sotva vzbudil a měl šíp metr od hlavy, musíš být schopen ho chytit, vyhnout se nebo tak něco."

Erandollis se převalil z břicha zpět na bok. „Tobě taky dobré ráno, Ale. Spal bych ještě, ale vím, že musíme jít dál. Už jsme vlastně kousek, ne? Já vím že musím trénovat, já se snažím. Já to nějak zvládnu, naučím se všechno," pronesl Erandollis energeticky, když se přemlouval vstát.

Jakmile Erandollis vstal, smotal deku a připevnil si ji na tornu. Potom vzal svoji hůl a ujistil se, že má pořádně zapnutý opasek a pevně uchycené všechny náležitosti na něm.

„To by mělo být všechno." otočil se Erandollis na Althalêna, který znovu zamyšleně seděl pod velikou jabloní a pozoroval mraky. Erandollis si odložil věci a sedl si vedle něj.

„Zase tě ta magie vyčerpala, lásko? Mám ti vyndat vodu na doplnění energie, nepotřebuješ něco ještě? Jsem tu pro...." a aniž by stihl Erandollis větu dokončit, Althalên mu rychlým pohybem dal dlaň na pusu a přišpendlil ho tak ke kmenu stromu, pod kterým seděli. Než stihl cokoliv Erandollis udělat, uslyšel v dáli hlasy.

Necelé dva hony od nich se hádali dva muži. Nebylo rozumět, co říkají, ale podle tónu hlasu o nic moc nešlo.

„Zjevně se pohádali kvůli nějaké minci nebo tak něco. Potřebuju ale zjistit, co jsou zač. Musíme blíž," pošeptal Althalên a zadíval se do dáli. Zvedl se potichu ze země, vzal si do ruky zbraň a tichým krokem se opatrně vydal vstříc hlasům. „Podívám se, jak to tam vypadá. Až zvednu ruku, vyrazíš za mnou, ano?" dodal a opatrně odkráčel pryč. Jak postupoval stále hlouběji do lesa, ujišťoval se Althalên, že stále dohlédne na svého přítele a že ho vidí dostatečně zřetelně. Kdyby se něco zvrtlo, Erandollis by byl jedinou pojistkou, jedinou zálohou.

Althalên postupoval pořád hlouběji do lesa, směrem k cestě, na jejíž druhé straně kousek dolů ze srázu přebývala ona skupinka. Podíval se nenápadně dolů ze srázu, jestli třeba někoho nezahlédne. A skutečně – kousek od převisu na dně rokle dokola stálo pět záhadných postav zahalených v nějakém rituálním hábitu. Uprostřed šestý z nich, který měl na sobě plášť a na něm veliký bílý znak připomínající anděla, vyjednával spolu s někým, kdo byl na rozdíl od něj oblečen relativně všedně, ačkoliv bohatě a mocně. Althalên se s tím zbohatlíkem už jednou setkal. Kde že jsem ho to předtím potkal, ptal se sám sebe. Ten hlas... Ty boty, náramek... Hlavu mám plnou problémů, tohle si nepamatuju, říkal si v duchu. Najednou zavrávoral, div nespadl dolů. Naštěstí se rychle zvládl vybalancovat tím, že rychle hodil oběma rukama nahoru a do strany, takže se mu podařilo zachytit se o strom.

Althalênovi se trochu zamotala hlava. Budu v pohodě za chvilku, pomyslel si. Otevřel lahvičku se svěcenou vodou a trochu se napil. Přišel za ním Erandollis a tichým hlasem se zeptal: „Tak co jsi zatím zjistil, miláčku?" „Co tady k sakru děláš, Ere?" zeptal se rozhozeně a zaskočeně Althalên. „Vždyť jsi zvednul ruku, Ale. Tak jsem přišel," odpověděl Erandollis a sám by se zřítil ze stejného místa jako předtím jeho přítel, nebýt toho, že ho včas chytil a spadli spolu s žuchnutím na zem. „Máš štěstí, že mě máš, Ere. Už bys ležel rozplácnutej tamhle dole na zemi a měl bys vážně problém, kdybys vůbec ten pád přežil."