,,J-jsou zamčené" Anna se s vykulenýma očima koukala na veliké školní dveře a nespouštěla z nich zrak, já cítila jak se mi stáhl žaludek. ,,Cože?!" Odmítala jsem představu být zamčená ve škole a měla jsem obavy.
,,Třeba je školník zamčil brzy?" podotkl Dominik bez váhání. ,, Dominiku...TY SLEPIČÍ MOZEČKU, " začala jsem, ale Klára se mnou malinko zatřásla abych se zklidnila. ,,Opravdu si myslíš že by školník zamknul tak brzy?" řekla jsem už klidněji, ale pořád jsem zůstávala rozhozená. ,,No tak co budeme kurva dělat?!" zasyčela Tereza a pokusila se znovu otevřít dveře. ,, Ještě je jedna možnost" Dominik se ušklíbl, šlo z jeho výrazu něco vyčíst? Ano, co? To že má zas nějaký ten svůj plán, na 'neštěstí' žádný z jeho plánu nikdy nevyšel.
Všechny jsme začaly protestovat.
--------------------------------------------------------------
,,Dominiku už nikdy tě nebudu poslouchat!" Řekla Tereza a já si neodpustila tichý smích.
Šli jsme po schodech v nové budově, dolů až do přízemí, kde je druhý vchod pro první stupeň. Znělo to docela chytře..i když je to od Dominika.
Došli jsme tam.., ale byla by to stejná pohádka, tak to vynechám.
Otevřeli jsme třídu pro prvňáčky a nahrnuli se dovnitř, Hanuš s Áňou si sedly na lavici a mi ostatní si vzali židle. Seděli jsme tam jako pecky. Nikdo z nás už nevěděl co dělat, já koukala do zdi.. a přemýšlela jak se dostat pryč.
A pak mě to napadlo..
Vždyť tu jsou okna, co vedou na školní hřiště! Stačí je otevřít a vylézt, snad nejsou moc malá aby se tam fitnuli mí přátelé, přece jen jsem nejmenší. Zvedla jsem se a snažila se otevřít zmiňovaná okna, jenže to nešlo! Už zas!!!
,,Co to je?!" vykřikla jsem rozzuřeně, mí přátelé se na mě se zájmem podívali, ale jediné co viděli jsem byla já, snažící se otevřít okno naší staré učebny..to jsme ještě byli na prvním stupni. V tom Hana vytáhla mobil a vytočila nějaké číslo. Že by Káťa? Pomyslela jsem si, ale Káťa to nebyla...
"Zanechte vzkaz"
,,Nikdo to nezvedá!" Zaklel Dominik zničeně. ,,Ani mě ne," přidala se Anna a položila si obličej do rukou ,,co budeme dělat? Nemůžeme tady zůstat dlouho." Povzdechla si. ,,Tak to netuším, já už zkoušela volat i Kryštofovi" Přidala se k nám Klára, ,,A?" zeptala jsem se rychle. ,,No co, a?, Samozřejmě že nic" odfrkla si hnědovláska. ,,Páni, to jsem netušila že už jsme na tom tak špatně!" vyprskla Tereza, i když se snažila odvést pozornost od toho napětí co se vzduchem jen hemžilo, věděla jsem že má strach, šlo jí to vyčíst z očí.
Chybí jí její přítel, je vidět že se o něj bojí, přece jen šel Ondřej pryč chvíli před námi. Dominik se zasmál, zřejmě si nevšiml jak starostlivě se chová.
Ach jaké já to mám kamarády.. opravdu..
..někdy nevím jestli se mám smát nebo brečet!
Tak co? Líbí se vám nová kapitola?
Sama jsem nevěděla že ji vydám už dneska, a dokonce s prvním náznakem shipu ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Tak zas příště, a snad už dřív..
-Autorka příběhu, Sam
ČTEŠ
(REWRITE) ,,Bylo nás 12?" Ze školy už neutečeš
Horror(POZASTAVENO/REWRITE) Dobrý den, toto je první díl z hororové série.. ,,Bylo nás 12?" doufám že si ho užijete! ⚠️Příběh NEMÁ za účel nikoho poškodit!, Jakákoliv podobnost s žijící osobou je čistě náhodná! Kniha může mít špatný vliv na mladší čtenář...
