Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Připadalo mi to jako věčnost, než jsem se konečně uzdravil. Dva týdny mi připadaly jako roky, nehledě na to, že jsem si volal s Taehyungem dennodenně, tak stále jsem ho neměl u sebe a postrádal jsem jeho přítomnost.
V dopoledních hodinách jsem si zabalil svoje osobní věci a poděkoval Yoongimu a Jiminovi, že jsem u nich mohl být. Starali se o mně vskutku hezky a byl jsem jim vděčný, že mi nabídli prostor pro uzdravení, abych nenakazil svého přítele.
Naposledy jsem jim zamával a přeběhl přes ulici na druhou stranu, kde jsem nechal své auto. Byl jsem nepopsatelně šťastný, že ho dnes opět spatřím a bez sebemenšího rozmýšlení jsem dal blinkr, zajel do boční uličky a následně zabočil opět vlevo, jel necelých patnáct minut a jakmile se přede mnou zjevila menší, starorůžová budova, tak jsem zpomalil a kousek od ní i zaparkoval.
Ihned jsem vystoupil a trochu si popoběhnul, ale ne z důvodu, že by sněžilo a já chtěl rychle do tepla, jelikož vzhledem k tomu, že jsem čerstvě po nemoci, tak je mé tělo nyní imunní nanejvýš na tři týdny od vnějších onemocněních, ale zkrátka jsem chtěl být u Taehyunga co nejrychleji.
Po chvilce mi do nosů udeřila krásná vůně zdejších zákusků a sladkých nápojů. Koupil jsem Taehyungovi sladkou pochutinu z hořké čokolády, která byla ozdobena čerstvými malinami, protože díky železu a fosforu se podílí na správném fungování srdce, též působí i proti stresu a migrénám.
Následně jsem zavítal i do květinářství, které bylo nedaleko a koupil mu i puget růží. Po půl hodině jsem konečně zaparkoval před již našim bytem a doslova jsem utekl k hlavním dveřím, div jsem neupadl na zasněžené ploše.
Růžovou krabičku se zákusky jsem opatrně přehodil do druhé ruky, kde jsem svíral i růže, abych vyhrabal klíče a mohl odemknout byt. Paní Kim již byla v práci, věděla ovšem, že dorazím, ale Taehyungovi jsem tuto informaci nesdělil, aby to bylo překvapení.
Zul jsem se a sundal si zimní bundu, klíče odložil na menší stolek, odkud jsem následně zase sebral maličkosti, který jsem mému nejmilejšímu přinesl a rozešel se do kuchyně. Předpokládal jsem, že bude u sebe v pokoji, takže jsem zatím krabici a kytici položil na linku, umyl si ruce a samovolně dal vařit vodu na čaj.
Po chvilce jsem však uslyšel otevírání dveří a pomalý krůčky, až se mé srdce rozbušilo radostí a rozešel jsem se mu naproti. Můj úsměv se rozšířil, když jsem spařil jeho překvapený výraz, zorničky, který se mu rozšířily a jiskru, kterou stále uchovával.
,,Jungkookie!"
Pohotově jsem ho zachytil pod zadkem, když mi skočil do náručí a byl jsem náhle tak klidný, že jsem mohl opět cítit jeho příjemnou vůni a přítomnost. Silně jsem ho svíral u sebe, jednou rukou ho hladil po zádech a měl jsem ohromný problém ho vůbec položit na zem.
