Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Paní Kim dneska již pracovala a ač jsem dostal oprávnění jít za panem Joonem, aby nám sdělil výsledky, tak jsme se i tak domluvili, že sem přijede, protože i mně osobně připadalo lepší, abychom u toho byli všichni.
Taehyung kráčel po mém boku, dnes byl poněkud unavený, ale za to může i skutečnost, že včera musel na vyšetření, dívali jsme se na film, hráli deskové hry, ještě mi pomáhal s vařením a i když jsme si šli lehnout v deset, tak na spaní náladu neměl a nakonec jsme doopravdy usnuli až kolem jedné.
I přes to však měl úsměv na rtech a nadšeně zamával jedné sestřičce, která tudy procházela a která mu věnovala vřelý pozdrav. Měli ho tu rádi, čemu jsem se nemohl ani divit, byl slušný a milý, rozdával dobrou náladu a i když sám bojoval, tak to nedával najevo.
Posadili jsme se v čekárně a já se na moment podíval na svoje hodinky, který jsem dostal od Taehyunga, který ukazovaly půl jedenácté.
Pan Joon si nás zavolá ve tři čtvrtě a do té doby tu již bude i paní Kim, protože už byla na cestě. Taehyung nepatrně klepal se svou pravou nohou, ne z nervozity, to jsem postřehl, zkrátka se chtěl buď zaměstnat nebo mu byla zima.
Měl na sobě rolák a též mikinu, bundu si nechal v autě, protože jsem zaparkoval kousíček od vchodu, ale i přes to, že já jsem měl tričko a koženou bundu, tak jsem musel uznat, že tu vládl studenější vzduch.
Ihned jsem se zvedl, sundal si bundu, kterou jsem mu přehodil přes ramena a poté došel k automatu, který byly na každém rohu. Drobný jsem hodil do stroje a chvilku váhal, zda mu vzít čaj nebo kakao, než jsme odjížděli, tak jsem mu udělal čaj na průdušky s jahodovým sirupem, takže jsem usoudil, že by ocenil raději něco sladšího.
Koupil jsem mu tedy kakao a po chvilce se posadil zpátky k němu, opatrně mu podal kelímek a on s úsměvem poděkoval.
Trochu jsem se předklonil, lokty jsem se opíral o stehna a stále se díval na něho, protože mi připadalo roztomilé, jak mu byla má bunda větší a jak poctivě foukal na horký nápoj, aby se mohl napít.
Po minutě se k tomu odhodlal, dal si malý lok, na moment se zatvářil zamyšleně, ale poté se na mě s úsměvem podíval.
,,Je to dobré, ale ty umíš mnohem lepší." vysloví.
Řekl to vskutku vřele a donutil mě se pousmát.
,,Víš lásko, ještě aby ne. Dost by jsi mě urazil, kdyby jsi tvrdil, že instantní nápoj z automatu, který s čokoládou nemá nic společného, chutná lépe než ten ode mě." odpovím.
Zasmál se a nepatrně do mě drknul, přestal jsem se opírat a narovnal se, ale než bych se mohl zády opřít, tak mi podal kelímek, abych se též napil.
Neměl jsem velkou chuť, všeobecně jsem pociťoval tlak na hrudi a břichu, byl jsem vnitřně nervózní, býval jsem vždy, když jsme byli v nemocnici a i když to nebylo poprvé, ani naposledy, tak jsem se nedokázal zcela uklidnit a zvyknout si.
