Zavři oči

uProlog

*Marinette*

Byl podzim. Listí, zbarvené do všech barev, padalo všude kolem mně. Lidé v kabátech navštěvovali naší pekárnu a přitom mně vždy pozdravili. Zrovna jsem psala na tabuli denní nabídky, co táta dobrého upekl a jen tak přemýšlela, jak se naše životy změnily.
Já a Alya už jsme na vysoké. Já studuju návrhářství, kdežto Alya žurnalistiku. Bohužel každá na jiné fakultě, ale i tak se vídáme, a to velice často. Nino si dává rok pauzu a rozhoduje se, jestli bude dj a nebo režisér. Věnuje se oběmu, takže toho má někdy až nad hlavu. No a pak je tu Adrien.. Je těžké o něm mluvit, aspoň teda pro mě. Adrien se od nás dost straní. Slyšela jsem, že se nadále baví s Ninem, ale má prý dost práce, takže na něj a celkově na nikoho jiného nemá čas. Několikrát jsem mu volala a psala, jenže on nikdy nezareagoval. Párkrát jsem ho i šla navštívit - taky nic. Jakoby se po něm slehla zem, jakoby chtěl zapomenout... A asi i zapomněl.
Co se týče Berušky a Kocoura, všechno se změnilo. Beruška dala své mirákulum Scarabelle a Kocour se stal strážcem. Chudák, musel jí tolik milovat.. A teď možná ani neví, kdo to byl. Navíc ona zapomněla a on, až předá někomu jinému krabičku s mirákuli, zapomene taky.
„Čau kočko, tak jakpak se ti daří?" Alya mě vytrhla z myšlenek a já dokonce leknutím upustila koště, kterým jsem zametala listí před pekárnou. Nesla dva kelímky s kávou a na sobě už měla rukavice a čepici. Přitom teprve nedávno bylo venku 26°C..
„Ale jde to. Musím dokončit jeden návrh na příští týden a pak se rychle vrhnout do jeho realizace. Co ty? Už sis konečně vybrala o čem budeš psát?" Vysoká škola byla občas velice úmorná. Naštěstí jsem si vybrala skvělý obor, ale i tak jsem měla pak málo času na všechno.
„Noo, vybrala jsem si téma o ztrátě paměti a jak jí můžeme obnovit. Pojď dovnitř, všechno ti tam povím!"

*Adrien*

Život se mi proměnil před očima. Trauma z té noci, to nikdy nedovedu dostat z hlavy pryč. Moje dáma. Moje Beruška. Moje Marinette..
Jako strážce si vedu celkem dobře. Kwami mně mají rádi, ale naštěstí mi nechávají prostor, protože vědí, že ho potřebuju. Plácám se tak nějak životem, občas zachráním někoho od Lišaje, ale jinak toho moc nedělám, rád bych ale dělal. Od Scarabelly mám přísně zakázáno zajímat se, kdo byl minulá Beruška. Já to ale naštěstí vím, jen ona neví, že je tomu tak. Vážně mně Scarabella vytáčí. Pravdou ale zůstává, že ke mně dost shlíží a popravdě jsme skvělý parťáci. Možná je lepší, že pro ní nechovám žádné romantické city. Ale k dívce, ke které je chovám, ta je už dávno pryč..
Dost jsem se od všeho distancoval. Stále se učím jak být dobrým strážcem a snažím se přijít na to, jak se dostat k Marinette blíž. Není to jenom tak - muselo by to být tajné. Když Scarabella neví, že já vím kdo je Beruška a já se zjevím v Marinettiném životě, okamžitě pozná, že já vím, že to ona byla Beruška. A jelikož nevím, kdo je Scarabella, tak taky nevím, jestli nějakým způsobem nehlídá Marinette - Scarabella může být všude (a to mě občas celkem děsí). Plánovat, plánovat, plánovat, jenže jak to udělat. Možná jsem až moc hloupý na to, abych něco vymyslel... Ale já vím, že na to příjdu. Musím!

Ahoj všichni! ❤
Možná si mně už vůbec nepamatujete, ale rozhodla jsem se napsat další fanfikci!
Nevím, jestli jsem úplně zpátky. Psaní mně baví, ale ráda bych hlavně viděla, jestli vás ještě baví číst! Tak uvidíme.
Tuto knihu nemám vůbec rozepsanou, zrovna mně napadla a já prostě začala psát, takže snad se knihu podaří dokončit!
Miluju vás a doufám, že je tady ještě pořád někde ten veliký fandom a taky že si užijete tuhletu fanfikci!
A nahoru přidávám oblíbenou in the rain hudbu, tak si jí určitě pusťte a zavzpomínejte na první sérii, kdy vše bylo tak jednoduché!

🐱Nell🐞