Hudba pro mé uši (je ta co hraješ ty)- an original story

Cesta k tobě (a vůně drahých parfémů a kávy)

                                                      Naïve-Therapie TAXI

Seděla jsem v kuchyni domu mích rodičů s bylinkovím čajem v obou rukách, dívající se do blba. Dneska odjíždím pryč do Francie, do nové etapy mého života. Nemůžu si to ani uvědomit. Já, Klára Dominiková jedu do Francie hrát do nějakého velkého orchestru jako klavírista. Kdybych tohle řekla pěti leté já tak by se mi asi vysmála do obličeje, protože kdyby vedle mě nebyla otevřená obálka a na ní dopis od mého učitele tak bych se sama sobě vysmála asi taky. 

Z mých myšlenek mě vytáhne moje máma, která si odsune židli naproti mě a usměje se smutně když na ni konečně dám všechnu mou pozornost.„Budeš nám chybět Kájo" řekne zničeho nic a já se na ni usměju zpátky „Vy, mě taky, kde je táta?". To je dost dobrá otázky protože bych za dvě hodiny měla už sedět v letadle a užít si ten 2 hodivnový let, zabořená obličejem do knihy mezitím co vedle mě někdo nahlas chrápe a sní o bůchví čem. „V ložnici, jen se oblíká na cestu, máš všechno co potřebuješ?". Tahle věta mě donutí se trochu zasmát, protože tohle je asi po desáté co se mě zeptala od té doby, co mě vyzvedli z hlavního nádraží. „Jo mám, neboj"

Miluju je oba. O lepší rodiče jsem si říct nemohla. Vždy když jsem je potřebovala, byli hned u mě. Když jsem si škrábla koleno v létě při hraní fotbalu s dětmi ze školy a nebo když jsem byla v té stejné škole šikanovaná za to, že jsem lesba. Tak se to oni dozvěděli taky, a ikdyž jsem myslela že to tak bude, tak mě měli rádi stejně. Šli proti škole a odešla jsem do nové. Od té doby mě jenom podporují. A když se dozvěděli že mám tu příležitost hrát ve velkém orchestru v jiné zemi, byli štěstím bez sebe. Hned jsme to oslavili a mamka mi udělala můj oblíbený míšův řez. Potom jsme si dali šampaňské a povídali si celý večer o tom jak jde život a takové ty klasické věci.

„Můžem jet, prcku?" řekne můj táta při tom co si dozapnul košili. Já jen kývnu hlavou, zvednu se a obejmu ho. Po tom jsem objala i mojí mamku která se pomalu zvedla ze židle a potom je obejmu oba navzájem. Jak se odpojím tak mi mamka dá pusu na čelo a usměje se na mě se slzami v očích. Ani se nenaděju a cítím jak mi slza teče po tváři. Utřu si jí rukávem svetru co jsem měla na sobě a jdu ke svému kufru a batohu které oba stojí u dveří co vedou dovnitř domu. Táta mě hned následuje a hned za ním i mamka. 

Mezitím na sebe hodím svůj kabát a šálu. To stejné udělá můj táta a mezitím co si navléká boty tak mi mamka říká takové ty věci jako "piš každý den" a "buď hlavně opatrná". Já jen na všechno kývu a potom co mi táta řekne že na mě bude čekat venku ji naposled obejmu a beru svůj batoh (kufr mi vzal už táta). Zavřu dveře, zhluboka se nadechnu a jdu k autu které už je plně nastartované. Sednu si do auta na místo spolujezdce a auto se rozjede. 

Když přijedeme k letišti tak mi táta pomohl s kufrem, a potom jsme se rozloučili. A já tomu pořád nemůžu uvěřit.

Teď stojím u odbavovací pasáže a jako každý normální člověk mám ten menší stres z toho, že tam najdou něco, co tam být nesmí. To se naštěstí nestane (přece jen nic nelegálního nevezu) a potom mám asi tak padesát minut do vzletu letadla, a jak jinak ho využít než jít do takových těch obchůdků kde prodávají vše za "nekřesťanský prachy". Vešla jsem do něj a hned jsem cítila vůni všech parfémů co prodávají. Ve vzduchu převažují spíš sladké vůně, ale dokážu vycítit i mužskou kolínskou s nádechy dřeva a tobaca, taky kousek osvěžující vůně citrónové trávy nebo vůně jablka a skořice. Procházím se obchůdkem kolem vytríny kde prodávají sluneční brýle, potom projdu vedle části s oblečením až konečně dojdu k té nejvíc atraktivní části obchodu (teda aspoň pro mě a všechny malé děti co jsem zatáhnou rodiče) sladkosti. Mají od m&m's po skittles, hersheys a milku, snickers, kitkat a mnoha dalších. Bylo ovšem těžké si vybrat ale rozhodla jsem si vzít jenom menší kitkat tyčinku a po zaplacení jsem šla do kavárny co byla hned naproti.