Shining stars

II.

 "Vstávej! Amelie sakra vstávej, tohle mi nedělej prosím. AMELIE! Prosím. vstávej. Vzbuď se prosím!,,  Když otevřu oči vidím moji sestru a až poté si uvědomím co se vlastně tak nějak děje. Moje sestra Ellen stojí nade mnou a slzy jí stýkají po obličeji, bojí se o mě a já si až teď uvědomila co jsem před tím než jsem šla spat udělala. Asi bych si neměla brát víc prášků na deprese co mi předepsala psycholožka potom co Leo umřela, ale i tak jsem to udělala a pak ještě zapila vodkou. I když je mi jenom 16 tak už jsem toho v životě zažila opravdu hodně. Když mi bylo 8 a Ellen 11 tak naám umřel táta a z mámy se stala alkoholička. Ellen se o mě stará už nějakou dobu, v podstatě mě vychovala. Kdyby nebylo babičky a našeho staršího bratra Viktora kterému je teď 21 tak by jsme neměli peníze na nájem, jídlo a takové věci. Sestra se musela vzdát svého života aby se postarala o mě, a bratr vydělával peníze a společně se mnou a sestrou jsme se starali o mámu. A asi před měsícem mi do toho ještě umřela moje nejlepší kamarádka. Nebylo to teď pro mě nejlehčí a tak jsem se chystala to vzdát. Proto jsem se předávkovala abych mohla být opět s tátou a s Leo. Nějak jsem vůbec nemyslela na všechny ostatní, protože už jsem byla unavená z toho jak se snažím být pro všechny dobrá a být tu pro všechny když něco potřebujou, ale nakonec tu pro mě není nikdo. Jasný je tu Ellen a Viktor ale ti by to zvládli i beze mě. Zpátky k dnešnímu ránu. Když jsem se probudila tak jsem sice viděla jenom Ellen ale asi po pěti minutách přijela záchranka a opět mě odvezli do nemocnice. Ano opět. Za poslední měsíc jsem se o to pokusila nejmíň třikrát. Teď už mě asi vážně zavřou na psychinu. Ale co mám dělat se všema těma emocema uvnitř mě, Když o tom nechci mluvit. Prostě už to nezvládám. Když mi Ellen řekla že přijede záchranka, tak jsem tak nějak jak jsem uslyšela zvuky sirén, opět upadla do bezvědomí. První co si pamatuji tak jak ležim v nemocnici na posteli a nemůžu se hýbat. Necítila jsem svoje tělo. To bude asi těmi prášky. Jak to bývá obvykle do pár hodin to bude zase všechno v pohodě, jen už mě z nemocnice asi nepustí tak brzo jako předtím když jsem jim řekla že to zvládnu a neudělám to už nikdy znova. No a pak jsem to stejně udělal znova a znova. Prostě nezvádam svoje myšelky a pocity, a co má být. Každej druhej to tak má v dnešní době jen to nikomu neřekne a trápí se sám, bez pomoci. Já mám aspoň Ellen která tu pro mě opravdu byla když Leo umřela. Ale i tak to trošku nezvládám no. Do nemocnice mě přišel navštívit Viktor i babička. Nesnáším když mě někdo vidí v tomhle stavu. Není to úplně hezkej pohled no, co si budem. Jak odešli tak jsem usla a nikdo mi nevěří co se stalo. Často se stává že když vám někdo umře tak ho vídáte ve snech atd. Ale Když jsem se probudila tak jsem Leo viděla úplě všude. Byla tu opět se mnou. Ano vím je to nemožné, ale opravdu tu byla. Opravdu. Prosím věřte mi.