𝕷𝖆́𝖘𝖐𝖆 𝖛𝖗𝖆𝖍𝖚̊ - Oběti /MaTTem/ ✓

13

-Pohled Matyáše-

Když Y/n odběhla zpět do kavárny, vykročil jsem směrem za ní. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" přede mnou se objevil Vitaliy se zlostí v očích. Nervózně jsem polkl. "Neuvěřitelný, že se bojíš někoho, kdo nikomu neuřezal ruku, Matyáši" ,,Za y/n" odpověděl jsem ,,Já pořád nechápu, proč jsi mu to udělal" Vitaliy se otočil na Dominika a pak zpět na mě. ,,Oukej, chápu, že Samovi fakt ublížil, ale neznamená to, že mu máš uřezat ruku!" křikl na mě a já jsem sebou neviditelně cukl. 

Podíval jsem se na Samuela, který si rukáv od mikiny stáhl víc dolů. To bych si prosil. ,,Udělal jsem mu to, protože si to zasloužil" popošel jsem blíž k němu a měřil si ho zlostným pohledem ,,A jestli si to chceš zasloužit i ty, tak pokračuj a skončíš ještě hůř" můj strach jsem zakryl nenávistí a docela se mi to podařilo. Vitaliy o pár kroků couvl. ,,Matyáši.. seš fakt hovado" odplivl si drze a já jsem mu vrazil pěstí do nosu. Vitaliyho to odhodilo o pár kroků dál, málem upadl dozadu. Pak se narovnal a otřel si krev, která mu tekla z nosu. ,,Co?" podíval se přímo na mě. Můj strach už vychladl a žádný jsem necítil. Byl jsem odhodlaný mu ublížit. 

,,Co jsi to právě udělal?" zeptal se drze. Nechtěl jsem dělat na veřejnosti zbytečné drama, tak jsem se otočil a mířil zpět do kávarny za Y/n. Najednou jsem uslyšel výstřel. Zastavil jsem se a dokonce i Y/n vyběhla z kavárny a zadívala se za mě na kluky. Když jsem se otočil, Samova pořezaná ruka svírala v ruce pistoli namířenou přímo na mě. Zvedl jsem ruce nad hlavu, abych nedostal kulku do hlavy. ,,Ou, co se děje?" zeptal jsem se s rukama stále zdviženýma nad hlavou. ,,Poď sem a nerob blbosti" řekl Samuel a já jsem je samozřejmě musel poslechnout. Pomalu jsem kráčel k nim. Y/n zatím zůstala vzadu. 

,,Proč jsem ti jen nechával tu pistol" ironicky jsem se zasmál a Samuel mi přiložil pistol k hlavě. Ucítil jsem tu studenou kovovou hlaveň a srdce se mi roztlouklo jako kdybych běžel několikakilometrový závod.  ,,Hovoril som niečo o tom, že máš hovoriť?" jeho ruce se hrozně klepaly. Strach ze mě opadl, ruce jsem upustil podél těla. On by spoušť nezmáčkl. ,,Vklidu Same, akorát si s tou pistolí ublížíš" přikrčil jsem se, abych byl ve stejné úrovni jako oni a vedle mě se najednou objevila Y/n.

,,Nerob nič, Y/n lebo ho zabijem" pohrozil Sam a Y/n zavrtěla hlavou. ,,Y/n, jdi" řekl jsem jí na kolenou s pistolí u hlavy. Ona něco zašeptala a pak nespokojeně odešla. ,,Tak fajn, co po mně chcete?" zeptal jsem se . Vitaliy se ke mně naklonil ,,Jestli těm dvěma ještě někdy něco uděláš... tak tohle" ukázal na pistol a pousmál se ,,Bude to, co tě zabije, a budu ji držet já." ukázal na sebe a zasmál se. Pak pobídnul Samovi ať mě nechá a já jsem se mohl normálně postavit. ,,TAK FAJN!" zakřičel jsem na kluky ještě před tím,než zašli za roh a oprášil jsem si nohy. "Je to magor větší než ty, Matyáši"

,,Jsi v pořádku?!" strachovala se y/n a já jsem na ni jen pobaveně kývnul. ,,Sam by mi nikdy nic neudělal... ale Vitaliy už toho schopný je" povzdychl jsem si. ,,A co chceš dělat?" zeptala se ustaraně a sedla si, stejně tak jako já.

-Pohled y/n-

Zrovna přišla číšnice a přinesla kafe. ,,Co se to tam stalo? Vyplašili jste nám všechny zákazníky" řekla naštvaně a já jsem jen protočila očima. ,,Tak to se moc omlouváme za snížení Vašeho ega. Doufám, že Vám je sem zase někdo nažene" ironicky jsem se na ni usmála a ona nasraně odešla. ,,Už na to ani nemám chuť" odsunula jsem hrnek s kafem od sebe a Maty se nabídl, že kafe vypije. ,,Sice taky moc nechápu, proč jsi mu uřízl ruku, ale už asi nemá smysl to řešit. Podporuji tě" sladce jsem se usmála a on se pousmál.

  "On je magor. Měl chuť někomu ublížit a Dominik se doslova nabídl" ,,Děkuju, podporu budu potřebovat" Jestli je magor, proč neublíží mně? "Protože je do tebe zamilovanej" Pousmála jsem se na něj, ale nebyla jsem si jistá, jestli chci někomu věřit. Miluju ho, ale chci věřit vůbec někomu? Samuel mi vyhrožoval,Matyáš uřízl Domčovi ruku přímo mně před obličejem a Dominik v minulosti Samuelovi ubližoval. Komu mám teď jako věřit?! Maty mi mával před obličejem ,,Haloo" probrala jsem se

 ,,J-já už budu muset jít domů, nevadí?" špitla jsem nervózně a poškrábala jsem se na paži. ,,Jako za Vitaliym? Tam tě nepustím, ještě by ti něco udělal, magor" odmítl mě tam pustit, ale já jsem zakroutila hlavou a naklonila se blíž k němu. ,,Slibuju, že kdyby mi něco chtěl udělat, tak se ozvu, dobře?" usmála jsem se a dala mu pusu na špičku nosu. On tedy kývl na souhlas a já jsem mu podala peníze na zaplacení naší objednávky. ,,Měj se, Maty" pousmála jsem se. Vitaliy je teď asi jediný člověk, který v minulosti neudělal nic špatně a chápe všechno, co mu řeknu. "To doufej, Y/n"

Doběhla jsem k domu a rozrazila dveře, kde jsem na pohovce viděla dvě osoby. No... to jsem zrovna potřebovala. ,,A-ahoj" vykoktala jsem a chtěla jsem se rozběhnout do pokoje, ale někdo mě silně chytl za zápěstí. Sykla jsem a ohlédla jsem se. Samuel. Jo, ten na té pohovce zrovna chyběl. ,,Co chcete po mně? S Matym jste si to už vyřídili, tak když dovolíte, půjdu do pokoje" táhla jsem, abych se vykroutila ze Samova sevření, ale jakobych byla uvízlá v zaschlém betonu. ,,Ne y/n, pojď za námi" ironie v bratrově hlase se nedala přeslechnout. 

Vyděšeně jsem se dala do kroku a šla jsem vedle Samuela směrem do obýváku. Samuel měl v kapse schovanou pistol, kterou mířil na Matyho. ,,Kde jsi nechala Matyáše? Toho taháš vždycky sebou ne?" zasmál se Dominik ,,Domi...já..." neměla jsem slov,  prostě jsem jen tak stála a čekala, až někdo z nich promluví. ,,Zrovna plánujeme pomstu, přidáš se?" zeptal se Vitaliy a pobaveně koukal na můj zmatený obličej. ,,Co...co..jaký ..co?" ,,Alee..jen trochu ublížit Matymu, nic hroznýho" vysvětlil Dominik a já jsem se otáčela k odchodu. ,,Nikam niejdeš" do cesty mi vkročil Sam a Vitaliy si stoupl a vykroutil mi ruce za záda. 

,,AU! Seš idiot?!" ,,Tohle je ještě malá bolest oproti té, co jsem zažil já, y/n" podotkl Dominik ,,Hlavně, že o tom musí všichni vědět, že? Nenapadne Vás třeba zavolat policii, ne. Vy jste takový debilové, že-" ucítila jsem, jak mi dává pouta a vede za nimi. ,,A my snad nejsme policie?" Vitaliy se mnou hodil na pohovku a já jsem mu vystrašeně koukala do očí. ,,Co se to s tebou děje" zašeptala jsem ,ale k jakémukoliv pohybu už jsem se neodhodlala, takže jsem jen tak ležela a poslouchala, co si tam povídají... nebylo to hezké poslouchat. Až se dostanu k Matymu, musím mu o tom říct...

.........................

(opraveno)