𝕷𝖆́𝖘𝖐𝖆 𝖛𝖗𝖆𝖍𝖚̊ - Oběti /MaTTem/ ✓

16

,,No,tak pojďte sem děti,mám pro Vás něco k jídlu" ozval se hlas pána z druhé místnosti a my jsme šli rovnou za hlasem. Na stole v kuchyni leželi dva krajíce chleba s paprikou. Sedli jsme si a hned jsme to po chvilce snědli. ,,Za chvíli byste měli jít, já budu muset lovit zvěř, víte" pousmál se a vzal si od nás ze stolu prázdné talíře. ,,Jo, my za chvilku půjdeme. A vy tu bydlíte? Takhle sám?" začala jsem se vyptávat ,,Kdepak, mám ženu kousek odsud, ale řekl jsem jí, že tady strávím pár dní, abych nemusel stále chodit sem a tam" zasmál se a již čisté talíře dal na linku.

,,Dobře, tak my už půjdeme, ať Vás nezdržujeme" začala jsem se zvedat, ale Maty mě stáhl zpět na židli a naklonil se k mému uchu. ,,Nemusíme ho zdržovat. Vždyť někde můžeme pobýt 3 dny" dost dobře jsem věděla co má na mysli a bez rozmyšlení jsem zakroutila hlavou, protože se mi to vůbec nelíbilo ,,Málem jsi mi zabil bratra, nemusí z tebe být vrah, ne?" pošeptala jsem mu nazpět ,ale Maty mě neposlechl. ,,Já už vrah jsem" zašeptal těsně před tím, než se postavil ze židle. 

Stoupl si a popadl příborový nůž na stole. Stoupla jsem si taky a chtěla Matyho zastavit, ale on položil příborový nůž na linku. Zastavila jsem svou akci. ,,Tohle jste zapomněl na tom stole" usmál se sladce Maty. Pousmála jsem se nad Matyho obličejem, ale jakmile jsem odtrhla pohled od jeho rukou, vymklo se to kontrole. ,,MATY,NE!" bylo pozdě. Propíchl tomu milému pánovi hrudník nožem, který popadl druhou rukou nenápadně z druhé strany linky a trefil ho přímo do srdce. Pán se skácel k zemi a já jsem jen pozorovala potůčky krve ,které se přibližovaly k mým nohám. ,,Maty-" neměla jsem slov, můj přítel někoho opravdu zabil. "Ale líbí se ti to. Děláš naštvanou, ale líbí se ti to"  ,,Nebudeš tomu...nebudeš tomu věřit, ale uklidnilo mě to, měla bys to zkusit" otřel si pot z čela a já jsem na něj jen zmateně zírala. 

,,Ty jsi ho zabil! Zabil jsi nevinného člověka a teď říkáš, že tě to uklidnilo?!" křikla jsem na něj a popošla naštvaně blíž k němu. Přibližovala jsem se k němu pomalu víc a víc a Maty jen zmateně couval. Na nic jiného jsem neměla sílu. Vzala jsem vražednou zakrvácenou zbraň ze stolu a přiložila ho tupou stranou Matymu ke krku, když narazil do zdi. ,,Co to-co to děláš?" zeptal se a pozoroval moji ruku, kterou jsem držela nůž.

 ,,Matyáši Tomko, ty mě nepřestaneš nikdy překvapovat. Tvoje nenávist k mému bratrovi a Dominikovi je tak vysoká, že si z toho pleteš hlavu. Je z tebe blázen, ale to já jsem taky. Do tebe." řekla jsem mu a on se pousmál. Upustila jsem nůž, který z cinknutím dopadl na zem a přilepila se na Matyho. On se s ochotou přidal a chytl mě za boky. Odtrhli jsme se až jsme nemohli dýchat a ve stejnou chvíli jsme se podívali na mrtvolu. Oba jsme se zasmáli a pak se na sebe podívali ,,Jsme psychopati, že?" zeptala jsem se ho a prohrábla jsem mu vlasy ,,Že váháš" usmál se a já jsem mu dala pusu na tvář ,,Miluju tě" pošeptala jsem do ticha.

.......................

(opraveno)