Neudus mě

1.

Lavička na letišti byla poněkud studená. Na to, že začínalo léto,  bych takovou zimu nečekala. 

Můj dlouhý šedý kabát vlál a vlasy mi lítaly do obličeje. Vzduch Brightonu byl úplně jiný, než jsem si původně vysnila. Cítila jsem velkoměsto, průvany moře a nějakou divnou auru. Kufr byl  vcelku lehký. Snažila jsem se pobrat jenom ty nejnezbytnější věci.  Oči mi sjely dolů na mé ruce, kde jsem držela adresu s bytem, do kterého se mám nastěhovat. Když jsem si četla adresu, nemohla jsem si odpustit se nepodívat na svou ruku. 

Jizva.  Byla na kraji dlaně, tak šikovně umístěná, aby ji nikdo nemohl vidět.  Po chvíle pozorování jsem adresu schovala do kapsy a šla k nejbližšímu obchodu. Let byl náročný a potřebovala jsem do sebe dostat aspoň trochu kofeinu. 

Došla jsem k obchodu a začala si na automatu vybírat kávu. Vhodila jsem peníze do automatu a počkala, než se káva udělá. Zpozorovala jsem muže, který  se hádá s nějakou dívkou . Usoudila jsem,  že je to mladý pár tak v mém věku. Dívka na něho neustále pokřikovala. Muž vypadal hodně smutně, bylo mi ho až líto. Nechápu proč, mi je líto někoho,  koho neznám. 

Natáhla jsem se pro kávu a zavřela ji víčkem. Mezitím jsem viděla,  jak dívka muži vlepila facku a utekla pryč. Přes všechny svoje emoce jsem se rozhodla, že se  k muži vydám. Jenom tam tak stál a cítila jsem z něho smutek.

„Hhhh... Dobrý den, chcete nějak pomoc? Viděla jsem jak vás ta dívka uhodila, tak jsem se chtěla ujistit,  že jste v pořádku." Muž se na mě otočil a jeho krásné hnědozelené oči se na mě podívaly. Koukaly se mi přímo do duše. Jako kdyby viděly každé mé utrpení.  

„Ano, jsem, nebyla to zase až taková rána. A vy jste v pořádku?" Já? Proč já? Až po chvíli mi došlo že se celá třesu. Až se mi z  toho káva skoro vylila.  „Jsem,  jenom mi je trochu zima. Co se stalo mezi vámi a tou dívkou?" Bylo trochu riskantní se zeptat hned ze začátku, ale to byl ten důvod, proč jsem za ním vůbec šla. 

„Byla to moje bývalá přítelkyně, právě jsem se rozešli. Pohádali jsem se kvůli jejím emocím. Neustále něco přeháněla. Byla jako urvaná ze řetězu. Jednou jsem řekl, že mi něco vadí, a už hned byla naštvaná a odmítala se mnou mluvit klidně celý týden. Už se to nedalo vydržet. Tak jsem jí řekl, že to chci ukončit. Nesnesla to, tak po mně začala křičet a dala mi facku. Poslouchala jsem ho a zkusila se do něho vcítit . Jelikož na to nemám povahu, tak to bylo obtížný. Nechápu takové ženy, čekala bych že v tomto věku už by mohli být daleko vyspělejší.Máma mi vždycky říkala, že jsem se vždy chovala jako dospělá. 

Prý jsem podle ní neměla pubertu. V jednom se ale pletla. Touha po mužích. Vždy měpřitahovali. Svůj první sex jsem měla v 16 letech. Bylo to v létě na táboře s jednímklukem, kterého jsem znala celý život. Nikdy ale mezi námi nebylo nic víc. Jsem aleráda, že se stále bavíme. Někdy, když už opravdu někoho potřebuju, mu zavolám ado půl hodiny přijede. Problém však je, že teď jsem se přestěhovala, takže jsem vprdeli. Nemůžu jen tak přijet a najít si tak rychle náhradu. Ovšem to nebyl důvod,proč jsem na tohoto muže vůbec promluvila. Tedy ano, byl hezký a dost měpřitahoval, ale nebyl to hlavní důvod.„To mě mrzí, věřím, že to pro vás musí být těžké. „Ani ne, už mě to pěkně sralo.Abych bych upřímný, jsem rád, že to skončilo."Mlčeli jsme, nevěděla jsem, co říct.Koukali jsem si z očí do očí. Měl krásné hnědožluté oči. Jako bych hleděla do slunce.Viděla jsem v nich dost silného muže.„Jak se jmenujete?" „Kylie." „Rád vás poznávám, Kylie. A vy?" K okraji patníku přijeločerné auto a zastavilo hned u nás. Muž se na mě podíval a pak upřel zrak na auto.„Je mi líto, Kylie, ale už budu muset jít. Děkuji, že jste přišla. Ale počkejte, chci vědětvaše jméno. Nebojte, určitě to nebylo naposledy, co jsem se viděli."On odešel,on fakt odešel a neřekl mi své jméno. Byla jsem na sebe naštvaná. Já husa hloupáco si jen tak přijde za náhodným mužem a hned mu řekne své jméno. Chytla jsemrukojeť kufru a šla na určenou adresu. K bytovce to bylo necelých dva a půlkilometru. Po cestě jsem pozorovala všechny různé uličky a cesty, abych věděla, kdesi to jít třeba prohlédnout. Kafe už jsem měla dávno vypité. Bytovka byla vcelkuprostorná. Měla dohromady čtyři patra. Já se nacházela ve třetím patře. Vyšla jsempo schodech nahoru a zastavila se přede dveřmi. Vyhrabala jsem z kapsy klíč aodemkla. Místnost byla vcelku malá. Dohromady měla troje dveře. Hlavní, odkoupelny a od ložnice. Nechala jsem kufr uprostřed místnosti a šla rovnou do ložnice.Jelikož jsem byla hodně unavená, šla jsem si lehnout. Když jsem si lehla do postele,zavřela jsem oči a myslela na muže, se kterým jsem se dnes potkala. Bylo na němněco neobvyklého. Nedokázala jsem si jeho obličej zapamatovat úplně. Jenže jehooči si pamatuji úplně přesně. Byly tak krásné, vypadal jako kotě. Co ale myslel tím,že se ještě určitě potkáme? Nedává to smysl. Pokud ho ještě někdy potkám, slíbímsi, že mu o sobě nebudu říkat nic důležitého.

                                                                                                      1.