Cvičitel

Kapitola 18 - Bezpečí

První kapitola v roce 2023. Užijte si ji.

Denny-a-ZaFe

Gelert
V jednu chvíli  zapomněl na svoje poslání a říkal si, že je Ravel hodný. Tento pocit ze sebe rychle setřásl.  Gelert nemohl  dovolit pozitivním pocitům prostupovat. On byl lovec a Ravel nic netušící kořist čekající na porážku. Teď, když věděl, že tu jsou i jiní lidé nemohl nijak zakročit a Ravela zabít. Šance, že to budou další nejlepší vyvolávací byla obrovská a pokud by našli mrtvého Ravela, tak by jim to bylo podezřelé a předat orgánům ho teď taky nemohl, protože se nemohl dostat přes moře.
Gelert se teď dostal do slepého bodu. Nikdo se nevydrží přetvařovat dlouho a pravda vždy vyjde na povrch. S trochou štěstí měl maximálně jeden rok.
„Vyrážíme to tu pořádně obhlédnout.“ Zabručel Gelert a pomalu se vydal vpřed.
Musel se dostat z dosahu těch dalších. Chtěl setkání s nimi posunout kousek do budoucnosti. Musel vymyslet nějakou taktiku, jak posunout rizika na co nejmenší.
Ravel i zvířata vstali a všichni vyrazili na další průzkum.
Minuty se měnily na hodiny a pomalu se začalo stmívat. Dali si jídlo, které jim zbylo a šli spát. Tentokrát Gelert nechal hlídkování na zvířatech. Nevěděl, proč jim najednou věří. Byla tu šance, že půjdou taky spát i přes jeho příkazy, přece jenom potřebovali taky trochu spánku.
Za několik minut usnul.
Ráno znovu pokračovali a Ravel se už plánoval vrátit, když Gelert uviděl kousek od nich železobetonový kryt. Nad zem čouhal jenom okolo šedesáti centimetrů.
„Podívej se, jakým směrem to směřuje. Část otočená k moři je odkrytá a druhá strana je zaházená. Tohle mělo chránit ostrov před útokem z moře." Ravel se podíval na Gelerta a čekal na jeho odpověď.
„To že to směřuje k moři je sice dobrý, ale nebylo by lepší, pokud by se dalo na ty lodě, které jsou na moři dostřelit?" Řekl Gelert a posadil se na zem.
Ravel se zasmál a řekl: „More cítím jenom několik metrů odsud a bude hned za těmi stromy. Ty stromy tu vyrostly az po tom, co byl bunkr opuštěn, takže se nemusíš divit, že je to neúčinné. Tehdy to muselo být velmi nebezpečné a účinné.“
„Asi máš pravdu." Otrávené zabručel Gelert a šel si prozkoumat bunkr z blízka. Ať se snažil sebevíc, tak nemohl najít žádný vstup.
„Muselo se do toho vstupovat podzemím a vstup bude kousek odsud. Nejspíš směrem od moře. Pojďme ho najít. Uvnitř by mohly být zbraně.“ Řekl Ravel a začal důkladně prohledávat okolí.
To se ale Gelertovi nelíbilo. Doufal, že tam nebudou použitelné zbraně. Takhle byl pan situace a pokud by se nasla nějaká zbraň, tak by se mohl Ravel chtít vzbouřit.
Po několika minutách Ravel zavolal a Gelert se zvedl ze země a šel se podívat, co našel. Uvědomil si, že odešel hodně daleko od bunkru, než se mu podařilo najít Ravela, který se chystal vlézt do vchodu.
Jakmile Gelert slezl po Řezáčem žebříku, tak se vydal zaprášení chodbou za Ravelem. Chodba byla prostě jenom železobetonový průchod.
Po chvíli se konečně dostal do bunkru. Vonělo to v něm trochu zatuchle, ale jinak by se dalo říct, že to vypadalo dobře.
Interiér byl vybavený spoustou úložných prostorů a dokonce i postele, sporák a suchý záchod.
„Je to tu vybavený, jako by tu měl někdo žít i hodně dlouho." Prohodil Gelert sám k sobě a začal se prohrabovat úložnými prostory.
„Vypadá to, jako by to tu ti lidé opouštěli ve spěchu. Bohužel tu nenechali nic kromě staré mapy." Řekl Gelert a začal se vracet ven o s mapou.
Ravel ho následoval.
Jejich zvířata tam už na ně čekala.
Listy kus od nich začaly šustit a Smer zavětřil. Ravel ihned poznal, že to nebudou přátelé a tak se rozběhl k moři. Jakmile se k němu dostal, tak zabočil do prava.  Chvíli běžel po písku a po několika minutách začal zatáčet pořád do prava. Tak zatáčet přestal, až když se dostali k moři.
Rozběhl se po písku a podíval se na jejich stopy.
„Co děláš? A proč si celou dobu zatáčel?" Podrážděné řekl Gelert.
„Víš, pokud by nás ti lidé, které jsme slyšeli pronásledovali, tak bychom viděli jejich stopy v písku a díky tomu bychom poznali, že nás sledují. Vzhledem k tomu, že ale v písku nejsou jiné stopy než naše, tak se nemám epro zatím čeho bát." Ravel se otočil a na chvíli se posadil.
Gelert se nemohl přestat udivovat nad jeho chytrostí. Nenechal se zastrašit nepřítele a dokázal i v tak špatně chvíli přemýšlet.
To by mohla být výhoda, které by mohl Gelert využít.
Vrátili se do jejich původního tábora a tam začal Gelert prozkoumávat mapu. V ní viděl dvě linie bunkrů a mezi nimi byli na logicky nejvytíženějších místech obrovské bunkry. Takových bunkrů bylo pět a každý měl tématiku do jiného kontinentu. Jenom bunkr v jihoamerickém stolu tam nikde mohl najít.
„To je něco. Nemůžu uvěřit tomu, že je tu tolik bunkrů. Měli bychom se do jednoho z nich podívat." Vesele poznamenal Ravel.
„Evropský je k něm nejblíž, takže bychom se měli podívat do něj. Navíc ty jsi Evropan, takže mi to přijde i dobrý. Po cestě taky omrkneme, jestli tu někde nebudou nějaké bobule.“ Řekl Gelert a začal plánovat cestu.
Prohlédnout si bunkr by mohlo být hodně zajímavý. Tím by se mohli dostat k nějaké informaci o tom, proč tohle vlastně existuje a co to má znamenat.
Nejdřív se toho trochu Gelert bál, ale pak se uklidnil jeho hyrare mu pomáhala se uklidnit a načerpat trochu potřebné pozitivní energie.
Druhý den vyrazili.
Šli rychle a proto k večeru dorazili ke vstupu do bunkru.
Vešli dovnitř. Tentokrát se tolik nebáli. Cesta ale končila slepě. Na konci byli dveře. Ravel se prosmýkl okolo Gelerta a šel ke dveřím, zatímco se Gelert rozhlížel po stěnách a hledal nějaké madlo, které by je otevřelo a proto viděl jen to, já si Ravel oddechl a ty dveře se díky němu otevřeli. Gelert nevěděl, jak to udělal a tak jenom doufal, že to jednou zjistí.
Češi dovnitř a Gelert má chvíli přestal dýchat.
Bylo to tak obrovské a zároveň pevné. Nemohl uvěřit že to vidí.
Mohlo tu žít i několik desítek lidí. Podíval se na mapu a zjistil, že to je nejmenší ze všech hlavních bunkrů. Evropa měla raději dva menší, které ležely kousek od sebe.
„Tohle musíš vidět." Zavolal Ravel na Gelerta, někde z jiné části.
Gelert ho chvíli hledal a když ho našel, tak nemohl zavřít pusu. Ta místnost byla plná gigantických kanónů a nábojů do nich. Mohli se dát k díře, kterou se střílelo, protože tady byla větší než je obvyklé a tim se mohla zničit celá lodní flotila, jenom nikdo z nich neměl dostatečnou sílu na to, aby to odtáhl.
„Nějakou dobu nám zabere průzkum, proto bychom měli přespávat kousek od bunkru a několik dnů se ti zdržet.“ Řekl Gelert.