Cvičitel

Kapitola 20 - Obavy

Soll

Představte si den v divočině. Večer jste byli hodně unavení a tak potřebujete hodně spánku. V noci se kvůli hluku spí špatně ten se začne utišovat až k ránu. Takže je logické, že by jste si chtěli přispat a proto byl Soll naštvaný, když ho Calwen vzbudil a ani se nemohl najíst.

Soll se podíval na jejich skupinku. Jeho šance na přežití se okamžitě zvětšila. Spoustu silných zvířat se přece dokážou postarat o velkou část nepřátel.

Soll se podíval z okna. Už začalo svítat. „Dělejte. Vstávejte vy ospalci. Mám hlad a chci se jít co nejdříve najíst. Přes noc se nestalo nic podstatného.

Všichni se probrali a s trochou nadávek se ale všichni zvedli.

„Teď bychom měli sehnat nějaké jídlo." Soll se otočil a navedl Kivada do výtahu. Ostatní ho trochu rozespale následovali.

Sešli a začali se procházet po lese.

Po několika minutách Soll našel jablka. „Pojďte sem, rostou tady jabloně."

Podíval se na ně pozorně. Musely tady být vysazeny záměrně, ale původní stromy byly už dávno mrtvé a teď tu rostly jabloně, které by nedokázaly obejmout ani tři lidé.

„Tyhle tu musí stát už hodně dlouho." Řekla Xena.

„Podle toho, jak mají tlustý kmen bych odhadovala, že tu rostou okolo sta let." Poznamenala Fairy a posadila se pod jeden ze stromů.

Mezi tím, co Xena s Fairy řešili stáří stromů Soll utrhl třicet jablek a rozdal je zvířatům a lidem.

Fairy kousla do jablka a promluvila: „Musíme se rozhodnout, co teď budeme dělat," na chvíli se odmlčela a srovnávala si myšlenky, „Jestli tu je tahle pozorovatelna, tak budou na podobných místech i další pozorovatelny, ale problém je ten, že jsou těžce hledatelné. Pokud by se nám podařilo ji najít, tak bychom v nich mohli najít odpovědi na nějaké otázky."

„Tak bychom měli vyrazit." Přerušil Soll Fairy a rychle si oprášil oblečení od hlíny a zbytků z jablka a začal hledat.

Ostatní ho s nadšením následovali a Fairy si odfrkla: „Jen si hledejte. Pokud by jsi mě nechal domluvit, tak by ses dozvěděl, že pro nás by bylo nejlepší, pokud bychom odhadli, kde je největší pravděpodobnost, že budou."

Několik hodin hledali. Solla to pomalu přestávalo bavit. On, Xena i Calwen šplhali po stromech a snažili se najít tu pozorovatelnu najít, ale Fairy za nimi jenom chodila po zemi a povídala s tou svou hyenou. „Co kdyby jsi ty chytrolínko pomohla?"

„Nehodlám se vystavovat zbytečnému nebezpečí, když je jasné, že nic neobjevíme. To nemluvím o tom, že až si zlámete kosti, tak že vás někdo bude muset léčit." Odpověděla mu stejně protivně.

„Buďte zticha a pojďte sem!" Přikázala jim Xena a začala na ně mávat.

Soll k ní přišel a podíval se na co ukazuje. Stáli tam nějací dva kluci, kteří se o něčem bavili a divoce gestikulovali.

„Měli bychom se za nimi jít podívat." Poznamenal Soll a s Kivadem po boku se k nim přibližoval.

Jakmile k nim Soll přijde, taksi všimne dvou věcí. Ti lidé, kteří tam stojí jsou zhruba stejně staří jako on a jsou to cvičitelé. A ne jen tak ledajací cvičitelé, jsou nejvyšší stejně jako oni. Hned jak je ti dva zpozorovali, tak viditelně zbledli. Soll s Kivadem je moc neuklidňovali, protože Kivad na ně cenil zuby.

„To je náhoda. Potkali jsme i poslední dva nejvyšší cvičitele. Zajímalo by mě, proč jste tady? Nejste náhodou vyslanci vašich vlád, aby jste se nás pokusili po jednom pozabíjet?" Zeptal se jich Soll a v jeho hlase nebyla slyšet ani špetka humoru a kdyby se na něj a Kivada někdo pozorně podíval, tak by zjistil, že jsou si hodně podobní.