Chyba na Chybě

30. červen, 2018

„Dnes párty u Anabel. Nemá doma rodiče," stálo ve zprávě od Ricka

Nevěřila jsem, že bych s Rickem a Anabel udržela kontakt i bez školy. S Rickem jsem se bavila sice víc než s Anabel, ale ne zase tolik, abychom spolu chodili na párty. Já obecně na párty nechodím, proto mi celá tato zpráva přišla jako vtip. Nejdříve jsem sice jen vyjeveně zírala, ale pak právě proto, že jsem se rozešla s Jamesem a neměla žádné plány na léto, se ze vší té vyjevenosti vytvořil úsměv, takový ten poťouchlý. Trávit čas doma mě ubíjelo, protože doma se nic moc nedělo. Táta byl v práci, máma sice doma, ale buď zahradničila nebo odpočívala a to nebylo pro mě. Pro mé staré já možná, ale od mých osmnáctin, nebo možná od doby, co znám Ariu, jsem taková jiná. Cítím to na sobě. Furt bych něco dělala a někoho poznávala, a nejspíš proto když přišla taková nabídka, jsem byla pro.

Za pár okamžiků přišla zpráva od Stelly. Stella je moje kamarádka, ale trochu jiná než ostatní mé kamarádky. Máme společné psychické problémy, což zní šíleně, ale tak to skutečně je. Stella dlouho trpěla anorexií a já mám tu anxiózní poruchu. Je to jednoduché napsat, ale my tady pro sebe vážně byly v tom úplně nejhorším. Teď jsme obě trochu za tím, což nás jednoduše posunuje do reálného světa, ne toho vymyšleného v našich hlavách, ale do toho reálného.

Zprávu od Stelly překryla další zpráva od Ricka. Prý jestli Stellu náhodou neznám. Musela jsem se uchechtnout. Když jsem odpověděla, že znám, dodal, že ji potkal onehdy v místním klubu a taky, že je dobrá. Stella dobrá je. Ona je vlastně úžasná a nádherná, ale pro Ricka je jí, myslím, škoda. Poté, co se na školním výletě přiznal s kolika holkami něco měl, jsem si udělala představu, jak to v jeho světě asi funguje. Ve spojení se Stellou a vším, co o ní vím, ve mně vykoukl snad nějaký ochranářský instinkt. Nemohla jsem dopustit, aby na ni koukal jako na jednu z těch třinácti, tohle jsem fakt nemohla, ale nic jsem neříkala, můj život to přece není.

Začal chaos. Rick se ptal na Stellu, já se ptala Stelly, jestli se potkali a Stella si psala s Rickem. Tohle byla skutečně jen jejich hra, ale ti dva mě do ní zatáhli.

„On mě přemlouvá, abych šla s vámi na tu párty," napsala Stella.

Představila jsem si, jak to asi bude probíhat, vzhledem k Rickovi. Psal mi o ní jako posedlý a Stella se ten zájem líbil. Kdyby bylo na mě, dám oběma facku a otočím je na opačnou stranu, ať míří hodně daleko od sebe, jenže na mě to nebylo a já mohla jen sedět a číst si všechny ty zprávy, co ke mně vypouštěli.

Pokrčila jsem rameny a začala zjišťovat, jestli mimo Stellu přijdou i ostatní kamarádky. Anabel tam bude rozhodně, protože párty sama pořádá. Přijde taky Emily. Na tohohle malého všechználka jsem se moc těšila. I na Stellu, ale bylo mi jasné, že na tu se těší hlavně Rick.

Emily bydlela kousek ode mě, a tak cestu na párty absolvovala se mnou. Co se týče jí a jejího párty života, byly jsme na tom stejně, taky nikam nechodila. Proto jsme i myslím byli taková opora pro každou. Chápete, kdyby něco náhodou. Navíc byl na stejnou párty pozvaný její oblíbenec Emil, toho měla moc ráda. No, nevím, jestli ho vůbec mohla mít ráda, protože se znají jen z tanečních a tam se zase tolik nepoznali, ale já tam nechodila, takže vlastně nevím, možná pár tanečků stačí k tomu mít někoho rád. Potíž byla v tom, že Emil psal mně, ale já si s ním psát nechtěla a tedy se vůči Emily cítila špatně. Měl psát jí, všechnu tu náklonnost měl dávat jí, ne mně. Spoléhala jsem na to, že dnes na té párty, kde budou oba, přeskočí nějaká jiskra, že jí začne mít rád stejně jako ona ho, že uvidí, jak úžasná je, že je mnohem úžasnější než já a že mně psát přestane. Emil podle mě nebyl špatný člověk, vlastně nikdo nebyl špatný člověk, ale někdy se snažil až příliš a už když používám slovo 'snažit' je to špatně. Jsem asi divná, nebo nevím, ale když se vám někdo líbí, měli byste se vy líbit i jemu a mělo by to být prostě takové přirozené a nepředstírané, no a kdybych Emilovi udělala radost a předstírala, tak je to špatně, chápete? Možná ne, to je fuk, ale jestli jo, tak to jsem fakt ráda, protože spousta lidí právě dělá tyhle podmíněné radosti, a pak je ve světě spousta bolesti, si myslím.