Chyba na Chybě

7. červenec, 2018

Emil přestal psát mně i Emily. Pro změnu jsem ale byla Rickovou obětí, schválně nepíšu Stellinou, protože ona z něj tolik poblázněná nebyla. To se mi líbilo, že se do jakéhokoliv dalšího kroku nepouštěla přímo po hlavě. Na rozdíl ode mě.

Takže jsem denně četla zprávy různého znění, snažila se do ničeho nezasahovat, jen poslouchat. Občas se stalo, že Stella nebo Rick chtěl slyšet názor na toho druhého, takže jsem se projevit musela, ale jinak jsem opravdu jen poslouchala a do toho plánovala své prázdniny. Prázdniny jsem chtěla strávit nejlíp, jak jsem uměla, protože teď, když jsem unikla těm antidepresivům, jsem se cítila volná jako pták, a tedy jsem byla odhodlaná dělat úplně cokoliv, hlavně žít, protože s antidepresivy je život jen takový poloviční. Nechápejte mě špatně, spoustě lidem život s antidepresivy pomáhá a vlastně život s antidepresivy je v každém případě lepší než život ponořený v depresích, ale pro mě to bylo naprosté mučení. Já jakožto člověk jsem hodně empatická a musím každé situaci nebo citu nebo emoci věnovat speciální čas a někdy to i přeháním plus fakt, že emoce jsou svině, je pravdivý, takže jsem užívala ty antidepresiva. Jenže pak mi tohle veškeré prožívání celkem chybělo a ačkoliv mi psychiatr, kterého jsem mimochodem nenáviděla, řekl, že si ještě další tři měsíce mám antidepresiva nechat, sama jsem je vysadila. No a pak jsem potkala Jamese a s ním jsem si nic opravdu ulehčovat nepotřebovala, protože James mě rozptyloval, no a teď když jsme se rozešli, mám kamarády, kteří mě rozptylují, takže antidepresiva fakt nepotřebuju. Takže antidepresiva nemám, jsem volná jako pták, skončila mi škola a čeká mě určitě nejlepší léto mého života!

Naplánovala jsem si cvičení na skoro každý den, ale to jsem měla jen velké oči. Taky na mě působil nějaký špatný návyk zdřívějška, abych vypadala co nejlépe a líbila se všem široko daleko. Samotné cvičení mě bavilo moc, ale moje hlava pořád říkala, ať cvičím každý den a nejlíp, ať se tam sedřu až do krve, a to jsem zase nechtěla. Potřebovala jsem se tomuhle odnaučit, ale boj s vlastními myšlenkami je běh na opravdu velkou trať, takže to chce čas. S tímhle odnaučením mi pomáhala Aria, protože ona cvičení milovala a dělala ho jen a jen pro sebe, ne pro ostatní. Aria je navíc fitness trenérka a když jsme spolu měly trénink, pamatovala jsem si vždycky jen tu radost, ne to druhé.

První týden prázdnin byl tedy hlavně ve znamení cvičení, hodně smíchu, hodně pozitiva a taky hodně klábosení na baru s Ariou. Do toho mi ale napsala Rosalie, moje stará dobrá kamarádka, která bydlí kousek nad mým domem. Evidentně taky chtěla léto strávit v pozitivní náladě a užít si ho na maximum jako já. Zprávou mě pozvala na párty, kam ji pozval její kamarád hokejista. Z mého osmnáctiletého života jsem se naučila, že všude, kde jsou hokejisti, jsou problémy a hodně ega, ale z nějakého důvodu to bylo hrozně hot a v mém životě hrozně potřebné. Když jste navíc hezké, tak je to plus pro vás, ale když jste hezké a chytré, tak jdete do mínusu. Já i Rosálie jsme byly obě hezké a taky chytré, ale rády jsme si hrály jen na ty hezké. K tomu obě po rozchodu, takže i raněné a tedy dost naivní. Rosalii jsem ale měla moc ráda, byla tak správně praštěná, no a ta bolest nás spojovala, krásně jsme se v ní spolu uměly utápět.

Obě jsme se tam těšily, ale každá z jiného důvodu. Rosalie kvůli všem těm hokejistům a já, jen kvůli jednomu, což nebyl takový rozdíl, ale trochu jo. Ten hokejista se jmenoval Ethan a na té párty ho uvidím poprvé za svůj život. Zamilovala jsem se do něj už, když jsem byla hodně malá. Bylo mi patnáct a v patnácti sotva nějaký rozum pochytíte. Takže jsem se v patnácti zamilovala do Ethana, ale on odjel hrát hokej do zahraničí a naděje, že budeme spolu, s jeho odjezdem pohasly, já jsem s Ethanem přerušila kontakt a každý měl spoustu práce se svým životem. Jenže najednou byl Ethan na léto doma a já jsem se mohla zbláznit. Chtěla jsem ho vidět. Nevím úplně přesně proč, protože to byl hokejista a od těch fakt ruce pryč, ale asi hrálo velkou roli, že jsem nikdy neměla možnost ho poznat, no a najednou tady byla příležitost a příležitosti se mají využívat.