JUST A DREAM [Minsung Texting]

›50‹

,,Jisungu, vstávej už za patnáct minut budeme přistávat"  Zabručení bylo jediné co ze mě vyšlo, spal jsem celou cestu? Naopak mě to potěšilo, po dlouhé době jsem se konečně hezky vyspal.
,,Děkuju, že jsi mě nechal spát, budu stopro víc bez stresu i když nevím jak se vůbec chovat po té puse"  Felix se na mě zmateně díval, než mu došlo o jaké puse byla řeč.
,,Normálně mu dej pusu, nic nezkazíš, bude rád uvidíš"  Felix mě vždycky dokázal uklidnit, jeho povzbuzení s úsměvem mi dodalo odvahu, nikdy se totiž nepouštím do věci i kterých nevim, zda budou dobré, bez felixova vědomí. Ani jeden z nás nepostřehl, že letadlo přistálo, byli jsme zabraný do konverzace, že jsme si toho všimli až potom co lidi začali odcházet. Rychle jsme se vydali za nimi do haly, kde na nás čekali kufry, nechyběla mi ta tíha, ale někdo to odnést musí.
,,Tak jo, ted najdeme taxík, který nás odveze k Changbinovi a Minhovi, napsal jsem Biniemu, že s nim chci volat, takže budete spolu sami." 
Při cestě ven z haly mi Felix řekl své plány, určitě bude sedět vepředu, aby to místo nepoznal a já budu záclona na zadní okna. S Felixem jsme našli volný taxík, kterému dal Felix jasné instrukce, Felix hned na to vytáhl mobil a začal volat Biniemu, který to po minutě zvedl.
,,Ahoj Binie, už s Jisungem jedeme na ten hotel, škoda, že to není tvůj dům"  Felix byl dobrý herec, chvíli zůstal zmatený i řidič, než mu docvakla žárovka nad hlavou a usmíval se od té dohy celou cestu. Felix si pět minut před jejich bytem dopovídal s Changbinem, nebyl nervózní, naopak se těšil jako malé děti a jeho jiskřičky v očích tomu napovídaly dostatečně. Líbilo se mi, jak oba měli vedlebsebe baráky, stačilo přejít plot, který nebyl ani tak vysoký. Když Felix zaplatil dannou částku, která nebyla překvapivě ani tak velká, nám pomohl řidič vytáhnout naše kufry, Felix to tu moc dobře znal, věděl, že Bin nebude koukat z Okna a Minho bude někde s kočkami.
,,Tak jo, půjdeme potichu, naštěstí ty dveře nejsou hlasité, neboj obě jsem si zkoušel, kdyby ses k němu chtěl vloupat."  Felix mě povzbudivě poplácal po zádech, než se vydal ke dveřím od bytu Changbina, ještě na mě ukázal palec, než zalezl do dveří. Překvapilo mě, že je nemá zamklé, ale vzhledem k tomu, jakou má sílu bych se neměl čemu divit. Sám jsem se vydal k bytu Minha, dobře byly překvapivě otevřené u Minha se nedivím už vůbec, pokud by se k němu někdo vloupal už by se totiž nedostal pryč. Pomalu jsem zavřel dveře, abych se o ně následně opřel, měl nádherně udělaný nábytek, nikdy bych neřekl, že bude mít hnědý. Příjemná vanilková vůně, která se prolínala všude mi vykouzlila úsměv na tváři, ale bylo nějaké ticho, což mi připadalo divné. Když jsem se vydal nahoru, tak se mi pod nohy zapletla oranžová kočka, nejspíše to byla Soonie a hned za ní Doonie. Dveře, nejspíše od Minhova pokoje, byly otevřené a při nahlédnutí se mi naskytl pohled na Dori, která ležela na posteli. Kufry jsem opatrně odložil ke skříni, než se ozval zvuk vchodových dveří, že by Minho?
,,Bine co tak ječíš? Felix ti dal celibát? Můžeš mluvit srozumitelněji? Jak, že Felix je u tebe? Hej ty, přestaň to fetovat už vidíš Felixe všude, však já jdu do pokoje uklidni se, jenom uklidim nákup. No, však jo, uklidni se, co by sakra u tebe Felix dělal, když je teprve prosinec, to za prvé, za druhé jsme si jasně řekli na prázdniny-"  Minho vletěl do svého pokoje jako raketa, sám jsem se ho lekl, zůstal stát ve dveřích se zařazeným výrazem, než se ozval Bin z druhé strany.
,,J-já ehm, zavolám ti- potom"  Dřív, než Bin stačil seřvat Minha mu típl hovor a podíval se směrem na moje kufry. Než jsem se sám stačil nadechnout na odpověď mě Minho semkl v obejmutí a povalil nás na zem, kde jsem se smál a od radosti brečel.
,,Do prdele, tak tohle bylo to překvapení? Bože můj, počkej, počkej, ty- já, my?"  Minho byl zmatený a nedokázal ani normálně mluvit, pouze jsem přikývnul a bez dalších řečí jsem natiskl své rty na Minhovi a spokojeně obmotal ruce kolem jeho krku.

,,My? navždy."