Hvězdy nám přály...

2

"Jak bylo venku?" Sedla si ke mně na postel. "Dobrý" zamumlala jsem a mobil otočila obrazovku dolů, protože mi psal Jakub. Když jsem se s Nel a s ním loučila, chtěl mé číslo a teď už si píšeme nějakou tu hodinu. "Kde jste byli?" Zeptala jsem se zvědavě. Když jsem se vrátila domů tak tu nebyli. "Jeli jsme s Pájou nakoupit" usmála se a z kapsy vyndala mojí oblíbenou tyčinku. "Děkuju" usmála jsem se na ní když jí položila vedle mě a byla na odchodu.

Rychle jsem se podívala na telefon. Čtyři nové zprávy. Všechny od něj.

J͟a͟k͟u͟b͟
𝖠 𝗃𝗂𝗇𝖺𝗄 𝗏 𝗉𝗈𝗋̌𝖺́𝖽𝗄𝗎?
𝖭𝖾𝗉𝗋̌𝗂𝗌̌𝗅𝗈 𝗆𝗂 𝗍𝗈 𝗈𝖽 𝖭𝖾𝗅𝗒 𝗁𝖾𝗓𝗄𝗒́ 𝖺𝗅𝖾 𝖼𝗈 𝗃𝖺 𝗏𝗂𝗆.
𝗁𝖺𝗅𝗈𝗈
𝗇𝖾𝖼𝗁𝖼𝖾𝗌̌ 𝗌𝗂 𝗓𝖺𝗏𝗈𝗅𝖺𝗍 𝗋𝖺𝖽𝗌̌𝗂?

                                                                 J͟á͟

To 𝗇𝖾𝗏ím 𝗃𝖾𝗌𝗍𝗅i  𝗎́𝗉𝗅𝗇ě 𝗉ů𝗃𝖽𝖾. 𝖬𝖺́𝗆 𝖽𝗈𝖼𝖾𝗅𝖺  𝗉𝗋𝗂𝗌𝗇𝖾𝗁𝗈 𝗍𝖺𝗍𝗎 𝖺 𝗆𝗈𝗆𝖾𝗇𝗍𝖺𝗅𝗇𝖾
𝗃𝗌𝖾𝗆 𝗂 𝖻𝖾𝗓 dveří  :𝖣𝖽

J͟a͟k͟u͟b͟
𝖺 𝗇𝖾𝗆𝗎𝗓𝖾𝗌 𝗇𝖾𝗄𝖺𝗆 𝗄𝖽𝖾 𝖻𝗒𝗌 𝗆𝗈𝗁𝗅𝖺?? :𝖯

No zkusit to můžu.
"Mamii?" Křikla jsem. "Copak?" Přišla zamnou. "Půjdu se na chvilku projít" oznámila jsem a ona přikývla. "Vem si mikinu už je tam chladněji." Usmála se a pak zase odešla.  Napsala jsem Kubovi ať chvíli počká a převlékla jsem se do tepláků a mikiny.

Vyšla jsem ven a zavolala mu. "No konečně" zasmál se. "Co ti trvalo patnáct minut prosím tě" nepřestával se smát. "Musela jsem se převléct abych mohla jít ven" povzdechla jsem si. "Počkej. Ty jsi šla ven jen abys semnou mohla volat?"  Vyhrkl. "No..jo" znejistila jsem. Tohle je trapné. "A kde jsi?"

"U mě před bytem. Teďkom jdu ale do parku ať mě nevidí fotr" zamumlala jsem do telefonu a rozešla se k parku. "Tak to počkej. To já jedu za tebou"  řekl po chvíli. "To nemusíš" pousmála jsem se. "No to musím. Je kolem desáté a ty kvůli mě jsi teďka sama venku" vyhrkl.
.............
"Cos provedla?" Zaujatě mě sledoval. "Co?" Nechápala jsem. Už tu spolu sedíme půl hodiny. Hezky se s ním povídá.  "No asi si o dveře jen tak nepřišla" zasmál se. "Jo tohle...no já vlastně ani nevím. Dovolila jsem si o něm něco říct a zavřít za sebou dveře" mykla jsem rameny. "Tos mu musela říct něco hodně špatného" uculil se. "Ani ne, zasloužil si to" pousmála jsem se. "Kde jste se s Nelou poznali?" Zeptala jsem se zvědavě. "Neříkej mi že ti to neřekla" nadzvedl obočí. "No řekla mi jen že tě potkala na ulici a chtěla instagram" zakroutila jsem hlavou. 

"No nějak tak to bylo" přikývl. "Podrobnosti žádný?" Zasmála jsem se. "Šel jsem s kamarádem do večerky a po cestě mě Nela zastavila že by chtěla můj instagram" mykl rameny. "Počkej chvilku" semkla jsem rty k sobě když mi začal vyzvánět telefon. On jen přikývl a tak jsem hovor přijmula. "Jo?" Vydechla jsem. "Kde kurva jsi?! Tvoje matka už musela na noční směnu a ty se flákáš někde venku?!" Křikl. Jakub mě sledoval a sledoval mě jako kdyby ze mě chtěl něco vyčíst. Proto jsem se zvedla a šla trošku dál.

"Šla jsem se projít, máma o tom ví. A i kdyby o tom nevěděla tak ti to může být jedno, jsem plnoletá" zamračila jsem se.  "Jen počkej až přijdeš domů" zamumlal a zavěsil.
"Všechno dobré?" Ujistil se když jsem se posadila zase vedle něj. "Jo" přikývla jsem.
"Kdo byl ten před tím bytem s tebou? Dneska odpoledne?" Opřel si ruce o bradu.

"Nevlastní táta" povzdechla jsem si a schovala si mobil do kapsy. "Podej mi ruku" otočil se na mě. "Proč?" Dělala jsem blbou. On se po mé ruce natáhl a vzal jí do té své. Vyhrnul mi rukáv a pečlivě jí sledoval. "To ti udělal on?" Udivil se. "Jo ale nechtěl. Nikdy by mi neublížil. Hodně jsem ho naštvala a on se neuhlídal. Vlastně se mu nedivím, zasloužila jsem si to" začala jsem plácat páté přes deváté. Nevypadal že by mi to věřil....