Hvězdy nám přály...

8

"Nevěřím že tě něco takového napadlo" zakroutila jsem se smíchem hlavou. "Zázraky se občas dějí" zasmál se a rozhlédl se kolem. Jsme na louce... uprostřed ničeho. Je tu strašný klid. A zrovna tady jsme si udělali piknik.  Chvilku se koukal za sebe a pak se zvedl a odešel tím směrem. Pobaveně jsem ho pozorovala. Svázala jsem si vlasy do volného drdolu. Dnes je strašné vedro. Proto jsem se dnes rozhodla pro lehké šaty,do půlky stehen. Nejsou obtáhlé kolem těla takže jsou i pohodlné. Pod šatama mám i šortky... mám to ve zvyku. Nenapadlo by mě že by mě vzal zrovna na piknik. Nevypadá jako ten kluk co by tyto věci dělal běžně. Když včera říkal že nám vymyslel plány,myslela jsem že se půjdeme někam projít nebo tak.

Opět jsem svůj pohled přemístila na Kubu kterej se už hnal zpátky zamnou. V ruce svíral natrhané kytičky. "Pro slečnu" uculil se a předal mi je. Měla jsem zvláštní pocit v břiše. "Děkuju" pousmála jsem se a převzala si je. Byli krásné. Hezčí než z květinářství. Položila jsem je vedle nás na deku a pak se zase podívala na něj. Jak tohle mám brát? Vyšli jsme si jen jako kamarádi na piknik? Nebo to bere jako něco víc? Nepřijde mi to jako vhodná otázka momentálně..

"Proč si mi to neřekl?" Zakroutila jsem hlavou. "Neřekl co?" Strčil si do pusy kousek pizzy. "No že něco takového plánuješ" mykla jsem rameny a nespouštěla z něj oči. "A co by se změnilo kdybych ti to řekl" zazubil se. "Něco bych sebou vzala" nakrčila jsem nos.
"Tohle jsem ještě pro žádnou holku neudělal" šeptl neslyšně po chvilce ticha. Musela jsem se pousmát. Nejspíš si myslí že jsem to neslyšela...
Zvonil mi telefon takže jsem se pro něj automaticky natáhla a hovor přijala.

"Za deset minut v centru. Dlouho jsem tě neviděla a musíme si promluvit" vychrlila na mě. "To bude muset počkat. Nemůžu. Jsem mimo město" uchechtla jsem se. Celkem to i pravda je. Jsme na dědině kousek od města.
"Jak mimo město? S kým jsi prosím tě" věděla jsem že se mračí. "To je jedno. Budu moct až od zítřka" všimla jsem si že mě Kuba pozoruje. "Fajn. Zítra ve tři. Ještě ti napíšu kde" zavěsila a já telefon položila vedle sebe. "Kdo to byl?" Zeptal se zvědavě. "Nela" povzdechla jsem si a napila se z kelímku.

"Jestli je to důležitý tak tě můžu hodit za ní. Nemusíš tu být semnou" začal si prohrávat s prsty. "Chci tady být" pousmála jsem se a chytila ho za ruku. "Zas tak důležité to určitě nebude. Bez tak bude chtít řešit to že se k tobě nemám přiblížit ani na dva metry" uchechtla jsem se. "Nedá si pořád pokoj?" Překvapeně sebou trhl. "Ne" zakroutila jsem hlavou.
........
Je devět večer. Pořád tu jsme spolu. Ležíme vedle sebe na dece a koukáme na pár hvězd co už vyšlo. Já jsem teda navlečená v Kubové mikině -díky bohu sebou v autě vozí ještě jednu takže tu kvůli mně nemrzne- a jsme přikrytí druhou dekou.  "Co by sis teď nejvíc přála?" Šeptl. Tohle je zajímavá otázka. Musela jsem se zamyslet ale když jsem viděla nebe nade mnou tak jsem měla jasno.
"Chtěla bych být jedna z hvězd.. zářit a pozorovat ostatní. Mít možnost jít kamkoliv chci." Pousmála jsem se. Pozoroval mě a jeho pohled sjížděl na mé rty. "Co by sis přál ty?" Vyvedla jsem ho z míry. Chci vědět co se mu právě honí hlavou. Posadila jsem se a čekala co odpoví.

"Co si přeju já?" Nadzvedl obočí a já přikývla.
"Tohle" šeptl mi u rtů a následně mě na ně políbil. Poprvé. Poprvé co si to alespoň pamatuju a jsem při smyslech. Byl strašně opatrný. Jako kdybych byla nějaká křehká váza kterou on nechtěl rozbít. Přisunul si mě k sobě blíž a usmál se do polibku. Užívala jsem si to ale pak se mi před očima objevila Nela. Co by na to řekla? Odtáhla jsem se a zhluboka se nadechla. "Tohle by jsme neměli" zakroutila jsem hlavou. "To kvůli Nele že?" Nadzvedl obočí. Přikývla jsem a čekala co z něj vypadne. "O tom už jsme se bavili... chceš abych to nedělal protože nechceš? Nebo chceš abych to nedělal kvůli Nele?" Povzdechl si.

Když viděl že se nemám ke slovu tak chytl mou bradu mezi palec a ukazováček a začal mluvit. "Mám přestat? A teď nemysli na Nelu. Mysli na sebe" pohladil mě po tváři. Nemůžu na ní brát pořád ohledy... místo odpovědi jsem ho začala líbat.  "Tak se mi líbíš" zasmál se mezi polibky...