Hope for love [ Yoonseok]

1.

Právě začal můj poslední rok na Umělecké akademii.

Takže moje plány pro tento rok jsou následující:

1. Zvládnout všechny závěrečné zkoušky a získat diplom.

Bez něj se nemůžu ucházet o práci v žadné hudební společnosti.

Chci být producentem a to hodně žádaným producentem.

2. Vyhrát školní pohár.

Jsem kapitánem školního basketbalového týmu Lions.

Pokud vyhrajeme i letos, tak se naše škola zapíše do dějin se 4 výhrami po sobě.

3. Musím už konečně oslovit toho kluka, který sedává na tribuně, při každém našem tréninku a zápase.

Zjistil jsem, že se jmenuje Hobi, chodí do vedlejší třídy a studuje tanec.

Viděl jsem několik jeho vystoupení a je vážně nadaný.

Všichni si o mě myslí jaký jsem jako kapitán Lion King a že můžu mít každou holku na kterou se jen podívám.

Hodně se jich snaží získat mou pozornost, ale já je s úsměvem odmítám.

Kluci mi jen závidí a dobírají si mě, ať už si nějakou vyberu, aby si mohli rozebrat ty ostatní.

Jenže nikdo nemá tušení, že mě holky vůbec nezajímají.

To, že jsem gay jsem zjistil už na základce.

Ze začatku jsem se za to styděl a doufal, že se to změní.

Ale když jsem nastoupil na tuto školu a poprvé uviděl Hobiho, došlo mi, že se to nikdy nezmění, vlastně už jsem nechtěl aby se to změnilo.

Bohužel kluci v týmu nemají moc pochopení pro gaye, takže svou orientaci tajím.

Možná  opravdu působím jako Lví král, ale jen do chvíle než se v mé blízkosti ocitne kluk, který má ten nejkrásnější úsměv na světě.

V tu chvíli jsem ztracený a z krále se rázem stává koťátko.

Jako každý první školní den, se celá škola sejde v tělocvičně a probíhá zde uvítací ceremoniál s prváky.

Nenápadně se dívám směrem k místu, kde sedí třída do které chodí Hobi, ale on mezi nima není.

Jsem zklamaný, tolik jsem se těšil, že ho uvidím.

Neviděl jsem ho dva měsíce a už mi chyběl ten jeho úsměv.

Ředitel začne jeho proslov a já ho napůl znuděně poslouchám.

Hraju si se svým náramkem a sem tam se  zasměju vtipným komentářům svých spolužáků.

" Ale to je milé překvapení, pane Parku, pane Jungu, jsem velmi rád, že jste nás poctili svou návštěvou," prohlásí najednou ředitel a já se otočím stejným směrem jako se dívá celá škola.

Park Jimin se drze usměje a ukloní se.

Hobi  stojí za ním a věřím tomu, že kdyby mohl, tak by se v tu chvíli nejraději propadl do země.

" Je mi naprosto jasné, že vás pane Parku už nenaučím chodit včas, když se mi to nepodařilo za celé tři roky, ale alespoň byste nemusel stahovat pana Junga," dodá ředitel.

" Omlouváme se, ale v noci jsme se vrátili z Japonska a ráno jsme zaspali," řekne Hobi.

" No dobře, tak si tedy sedněte," zamumlá ředitel a pak pokračuje ve svém proslovu.

Jimin i s Hobim si sednou mezi své spolužáky a všichni si hned začnou s nimi potichu povídat.

Nemůžu si pomoct, ale pořád se musím dívat jejich směrem.

Hobi má obarvené vlasy na rezavo a moc mu to sluší.

Jimin má světle růžové vlasy a všichni jeho barvu obdivují a jako vždycky je středem pozornosti.

Nechápu, proč s ním Hobi kamarádí.

Je tak vulgární a vyzývavý, se všemi flirtuje a každého provokuje.

Na mě to sice ještě nezkusil, ale ani po to netoužím.

Sice je jeden z nejlepších tanečníků této školy, ale nemusí se tak naparovat.

Podle mě je Hobi stejně dobrý jako on a navíc je tak roztomilý.

Najednou se na mě podívá a usměje se.

Jsem překvapený a pohled rychle odvrátím.

Cítím jak rudnu ve tváři.

Sakra, takhle se nechat nachytat, je mi trapně.

Nemám odvahu se na něj znovu podívat, proto se dívám před sebe a čekám až ředitel konečně skončí.

"Usmál se na mě, nebo se mi to jen zdálo?
Nebo ten úsměv byl pro někoho jiného?" Běží mi hlavou.

" Jenže to se nedozvím, musel bych se ho zeptat, ale to se nestane, protože jsem srab," přiznám si.

Ředitel konečně dokončí svou řeč a my se můžeme rozejít.

Vezmu si batoh a přehodím si ho přes rameno, čeká mě ještě schůzka našeho týmu, takže jenom sejdu dolů z tribuny a přidám se k ostatním spoluhráčům.

Nenápadně se otočím směrem kde seděl Hobi, ale zahlédnu jen jeho záda.

Bohužel se mi naskytne pohled na to jak ho Jimin drží kolem ramen a něco mu šeptá do ucha.

Hobi jen přikývne a odchází společně s Jiminem pryč z tělocvičny.

Na hrudi cítím zvláštní pocit, co když je Jimin něco víc než jen Hobiho kamarád?"

💜 Ahoj lidičky,💜

S Novým rokem přichází i má nová kniha.

Zatím jsem psala jen o Jikook, protože je miluju, ale rozhodla jsem se pro změnu vymyslet příběh o mém druhém oblíbeném shipu a to o Yoonseok.

Beru to jako výzvu a doufám že vás nezklamu a nebude to moc velká nuda.

Samozřejmě Jikook tam bude taky, alespoň trochu.😉

💜 Přeji vám úspěšný rok 2023 a hlavně budtě všichni zdraví.💜

                  💜 Vaše Chimikate 💜