Hope for love [ Yoonseok]

9.

" Zase nepřišel," pomyslím si, když se podívám na volné místo na tribuně vedle Jimina.

Když nepřišel na trénink poprvé, tak jsem si říkal, že mu asi do toho něco vlezlo a že dorazí později, ale nedorazil.

Na dalším tréninku jsem už začínal být nervózní, moje oči se stále stáčeli k jeho místu a ke dveřím a stále jsem doufal, že se ukáže.

Jungkooka jsem se ptát nechtěl a Jimina už vůbec ne.

Třetí trénink byl utrpení, vůbec mě to nebavilo a moc se mi nedařilo.

Trenér jen kroutil hlavou a nechápal co se se mnou děje.

Sobotní zápas byl katastrofa, Tým se kterým jsme hráli, patří mezi jeden z nejslabších, vždycky je doslova převálcujeme a vyhrajeme se 40 bodovým rozdílem.

Tentokrát málem převálcovali oni nás, konečný rozdíl byl jen o 2 body.

Byl jsem úplně mimo, Hobiho nepřítomnost mě přiváděla k šílenství, nedokázal jsem se vůbec soustředit, pořád mi běželo hlavou:

Kde je?

Co když se mu něco stalo?

Co když ho někdo přepadl a unesl?

A hlavně:

Co když se s někým seznámil a teď je s ním?

Tím, že jsem se vůbec nesoustředil na hru, jsem dělal chyby, které bych normálně nikdy neudělal, na koš jsem sice střílel, ale vždycky jsem minul.

Přitom já mám při střelbě na koš 99% úspěšnost. Kluci ze mě byli taky zoufalí, museli všechno zachraňovat.

Nejvíc nás podržel Jungkook.

Byl vážně skvělý a Jimin to dával dost nahlas najevo.

Když zápas skončil, tak jsem dostal neskutečný pojeb od trenéra.

Řval na mě před celým týmem, nechápal co se to se mnou děje.

" Hele Yoongi, máš nějaké problémy s rodinou nebo ve škole?" ptal se.

" Ne nemám," odpověděl jsem.

" A co holky s těma nemáš problém?"

" Ne nemám," odpověděl jsem.

" Takže jediné co mě napadá je to, že to přeháníš se sexem a jsi unavený, takže to omez, hlavně před zápasy!"

" Skvělá rada, jenže jak mám omezit něco co neexistuje," pomyslel jsem si.

Dále mi vyhrožoval, že pokud takhle hodlám pokračovat, tak zřejmě brzo jako kapitán skončím.

Za normálních okolností by mě to hrozně štvalo a nadával bych si do debilů, jenže teď mi to bylo jedno.

Jediné co jsem měl v hlavě byl Hobi.

Na další tréninky také nedorazil.

Ani ve škole jsem na něj neměl štěstí, netuším kudy chodil, ale několikrát jsem číhal u jeho skříňky a nebo u třídy, ale jako by se mi vyhýbal.

Zrovna jsme přišli z dalšího pro mě nesnesitelného tréninku domů a já si sedl na gauč a pustil televizi.

" Yoongi můžu se na něco zeptat?" Začne Jungkook.

" Jasně, co chceš vědět," odpovím.

" Už druhý týden jsi naprosto mimo, kluci už začínají mít obavy, co se děje?" Zeptá se.