Hope for love [ Yoonseok]

26.

Když se za Yoongim zavřou dveře, tak si řetízek prohlédnu a všimnu si nového přívěsku.

Polovina srdce.

V tu chvíli se mi vybaví přívesek na Yoongiho náramku.

Ptal jsem se na něj, jenže mě Yoongi nevnímal a byl myšlenkami jinde.

Když jsem se ho zeptal na co myslí, tak mě jeho odpověď zaskočila natolik, že na přívěsek jsem okamžitě zapomněl a doslova jsem se na něj vrhl.

Připnu si řetízek na krk a usměju se.

Nachystám si snídani a uvařím kávu.

Ve chvíli kdy začnu snídat, tak se otevřou dveře a vejde do bytu Jimin.

" Co ty tady, nečekal jsem tě tak brzo?" Zeptám se.

" Jungkook jel k rodičům, tak jsme brzo vstávali," odpoví Jimin.

" Ale potkal jsem po cestě Yoongiho a nějak podezdřele se usmíval."

" Dokonce mi řekl že mě rád vidí a objal mě."

" Byl jsem z toho naprosto v šoku, navíc nespal doma, doufám, že nezačal brát drogy," prohlásí Jimin a zakroutí hlavou.

" Spal tady," řeknu potichu.

" Co jsi to říkal?" Zeptá se Jimin.

" Že spal tady," odpovím trochu hlasitěji, ale mám skloněnou hlavu nad hrnkem, jen zlehka zvednu hlavu, ale do očí se  a Jiminovi  nepodívám.

Jimin se rozhlédne po bytě a všimne si flašky whisky na stolku u gauče a dvou skeniček, plechovek od piva a mého trička hozeného na zemi.

" Hobi, chceš mi říct, že jste s Yoongim zase spolu? Tak to je super, mám z vás fakt radost," začne Jimin jásat.

" Nejsme spolu," odpovím.

" Ale....," Řekne Jimin nechápavě.

" Jen jsme se spolu vyspali, nic víc v tom nehledej."

" Byli jsme opilí, nadržení a tak jsme to prostě udělali."

" Ale to nemění nic na tom co jsem před tím řekl, chci mít opravdový vztah a pokud ho nechce se mnou mít, tak nemůžeme být spolu," odpovím.

" Páni, kam se poděl ten starý Hobi, ten by se nikdy nevyspal s klukem se kterým by nechodil."

" Počkat, ty máš na krku ten řetízek, on ti ho dal zpátky a je tam polovina srdce, kde je ta druhá?" Zeptá se šokovaně Jimin.

" Tu má Yoongi na náramku a ano Yoongi mi ho vrátil, že patří mě."

" Achhhh...to je tak romantický," rozplývá se Jimin.

Nic na to neřeknu.

" Asi si půjdu ještě lehnout, moc jsem toho v noci nenaspal, ty Jungkookovi nenechavé ruce jsem měl všude a..."

" Prosím ušetři mě detailů," zastavím ho tím, že mu dám ruku přes pusu.

" Promiň," řekne a odejde do svého pokoje.

Taky si jdu lehnout a když se po čtyřech hodinách probudím, tak zaslechnu Jimina v kuchyni.

" Už jsi odpočatý?" Zeptám se.

" Trochu, usnul jsem asi jen na hodinu a pak se jen převaloval, nakonec jsem to vzdal a pustil se do vaření," odpoví.

" Chceš s něčím pomoct?" Zajímám se.

" Ne, všechno už mám hotové," prohlásí.

Sednu si ke stolu a Jimin nachystá talíře a hůlky a na stůl postaví jídlo které připravil.

" Voní to vážně skvěle," pochválím ho.

" Díky, doufám, že ti to bude chutnat."

" Už jsi přemýšlel koho budeš volit?" Zeptá se.

Zaskočí mě.

" Volit?" Zeptám se.

" No přece budeme mít ten školní ples a bude se volit král a královna plesu," vysvětlí Jimin.

" Jo tohle, nevím jestli budu volit a navíc se mi na ten ples ani nechce jít," odpovím.

" To si děláš srandu? Chtěl jsem volit tebe! Musíš tam jít určitě vyhraješ!" Řekne Jimin.

" No to určitě, pokud by někdo z nás dvou měl vyhrát, tak to budeš ty a ne já."

" Jenže já všem řekl, ať pro mě nehlasují, protože nechci být králem."

" Proč?" Zeptám se překvapeně.

" Protože bych musel tančit s královnou a navíc se s ní fotit a dělat rozhovory a to bych Jungkookovi nikdy neudělal, vím že by ho to štvalo, mě by to totiž štvalo, kdyby byl králem on," odpoví Jimin.

" Tak to chápu," řeknu a dál pokračuju v jídle.

" Co když vyhraje Yoongi?" Pomyslím si.

" A bude tancovat s královnou a fotit se sní, to bych nezvládl, dívat se na to."

Rychle tuhle myšlenku vytěsním z hlavy, jinak se zblázním.

Zbytek dne strávíme s Jiminem u televize.

V pondělí při vstupu do školy, čekám další slovní útoky od spolužáků a hlavně od basketbalového týmu.

Jenže nikdo si mě nevšímá a všichni dělají jako by nic.

Jen mě pozdraví a jdou si po svém.

Trochu mě to vyvede z míry, začal jsem si už na ty nadávky zvykat.

Nedávám pozor a když zabočím za roh ke své skříňce, tak do někoho vrazím.

Málem spadnu, ale dvě silné ruce mě zachytí.

" Omlouvám se nedával jsem pozor," vyhrknu a podívám se na dotyčného.

" V pohodě, taky jsem se nedíval," řekne Yoongi a usměje se.

" Ty už jsi zase ve škole?" Zeptám se a stoupnu si od Yoongiho dál a vytvořím mezi námi trochu odstup.

Všichni co stojí kolem nás pozorují.

" Jo, musím dohnat všechno co jsem zameškal," odpoví.

Dívám se na něj a nevím co říct, najednou se cítím trapně.

" Nazdar Yoongi, no konečně, chyběls nám," prohlásí G-Dragon, když k nám dojde.

Podívá se na mě a zamračí se.

" Co jsem ti říkal, drž se od Yoongiho dál, buzno!" Prohlásí a Yoongi sebou trhne.

" Přestaň mu nadávat!" Řekne Yoongi naštvaně.

" Cože! Proč? Jen tě bráním!" Diví se G-Dragon.

" Nevím o tom, že bych tě o to žádal, nepotřebuju tvou ochranu a už vůbec né před Hobim!"

" Ale vždyť tě chtěl políbit!" Řekne šokovaně.

" A tebe štve, že nechtěl políbit tebe?" Zeptá se Yoongi.

Cuknou mi koutky, ale naštěstí se vydržím nesmát.

Zazvoní na hodinu.

" Ahoj Yoongi, už musím," řeknu a vydám se ke třídě.

" Ahoj, uvidíme se později," odpoví a dál se baví s G-Dragonem.

Jen zaslechnu jak se ho ptá:

" Co je to s tebou? Nechápu jak se s ním potom všem ještě můžeš bavit?"

Neslyším co mu Yoongi odpovídá, ale zřejmě by se všichni divili, kdyby se dozvěděli, že se mnou Yoongi dělá i spoustu jiných věcí, než že se mnou mluví.