Felix je už od mala jiný než ostatní kluci okolo něj. Většina kluků se věnuje sportu, tanci, umění, herectví a další.. Jenže Felix? Felixe to už od dětství táhne ke zvířatům. Především ke koním. V Koreji začal chodit do stájí už od svých 12 let a za...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
｡˚ ✧
„Mluvím na tebe..“
✧ ˚｡
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
„Já jsem Beomgyu, ale nejsem tady na pořad“ odpověděl. „Jakto?“ zíral jsem na něho a mezitím do mě Fargo několikrát strčil hlavou, což mělo znamenat 'nekecej a jdi, nudím se'.
„Jsme tu kvůli závodem, takže tady strávíme jen měsíc, hádám? Sám nevím“ „Závody? Jak bych si přál závodit.. Dark je hádám tvůj kůň, že ano?“ „Ano, je to můj kůň. Mistr v naší stáji, několikrát už vyhrál hlavní cenu. To není tvůj kůň?“ „Spíš ne“ řekl jsem a pohladil Farga.
„Rád bych si povídal, ale Fargo by mě tady zadupal, tak třeba jindy“ odsunul jsem víc dveře do boxu, aby Fargo mohl lépe vylézt ven. „Jdeš jezdit jo? Tady venku?“ „Jo, na venkovní jízdárnu, která není krytá“ pomalu jsem s Fargem šel stájí. „Hodně štěstí, možná přijdu taky“
Vyšel jsem s ním ven a díky stoličce jsem na něj i nasedl. A pak se nic zajímavého nedělo, prostě jsme normálně jezdili. Zbytečně jsem ho nezatěžoval, takže jen nějaké cvičení v kroku, klusu a chvilku ve cvalu.
Beomgyu se nakonec přišel jen podívat, bez svého vraníka. „Jak dlouho jezdíš?“ „Brzy to bude 5 let, ale nejsem žádný expert“ „Náhodou jsi skvělý. Já jezdím asi 12 let, ale na to, že ty jen 5, tak jsi skvělej“ „Oh díky, asi jsem měl dobrého trenéra heh“
Beomgyu byl fajn, škoda že tu nebude napořád.. Zbytek dne se už skoro nic nedělo. Postaral jsem se o Farga, udělal práci kolem a šel domů.
Tam jsem s mamku pomohl udělat večeři a společně jsme se najedli. Pak jsem zalezl do svého pokoje a koukal na nějaký film, než jsem se rozhodl jít spát.. Nechci do školy.
Ráno bylo pro mě jako každé normální. Hygiena, snídaně a pak společně s Minhem do školy. „Dneska chceš taky nějaké jablko?“ „Nevím jestli tam půjdu, uvidím“ odpověděl jsem a zíral do země.
Opět jsem dostal úzkost a další věci okolo školy. Dneska tam už nebudeme jen hodinu, ale rovnou tam jsme až do odpoledne a nevím, zda stihnu jít do stájí, achjo.
„Dobře, kdyžtak se někde uvidíme, měj se“ rozcuchal mi vlasy a každý z nás šel k vlastní skříňce a poté do třídy.
Vešel jsem do třídy a ihned jsem si sedl na své místo, skoro nikdo v naší třídě nebyl.
Zasedl jsem k oknu a lehl si na lavici, nějak bych ještě spal a Yeonjun tu ještě není. Ležel jsem, zavřené oči, otočený k oknu a snažil se ignorovat okolí, hlavně své spolužáky. Jsem tu teprve chvilku a už chci domů, ale není čemu se divit.
„Ahoj Lixi“ sedl si vedle mě Yeonjun. „Ahoj“ otočil jsem se na něho, ale stále jsem ležel na lavici. Dokonce jsem si všiml, že už se naše třída začíná plnit, tak ono za chvíli je hodina.
„Co Fargo? Jaký to bylo?“ „Jo, šlo to. Dokonce jsem se s někým novým seznámil. Jmenuje se Beomgyu, ale není tu na dlouho, má opravdu krásného hřebce“ řekl jsem a usmál se.
Pak jsem spatřil, jak si to do naší třídy míří Hyunjin. Delší blonďaté vlasy mu slušely, hádám, že měl nějaký menší make-up a jeho oblečení? Byl by z něj model. Vše na něm je dokonalé, určitě by mohl dělat modela.
Yeonjun do mě loktem píchl a já se na Hyunjina hned přestal koukat, protože mi došlo, že na něho dlouho zírám.
Otočil jsem se hned hlavou k oknu a opět nevnímal. Byl jsem okouzlený tím, jak Hyunjin dneska vypadá a jelikož chodí k nám do třídy, tak to tu nedám. Doslova jsem byl mimo..
„Vnímáš? Mluvím na tebe“ píchl mě Yeonjun do boku svým prstem a já se lekl. Jsem fakt mimo.
„Em, no..“ „Zase sníš?“ „Možná“ „Možná? Určitě. A vím o čem a navíc už je tu učitelka, tak vnímej“
„Vím, že máme teprve druhý školní den v tomto novém školním roce, ale i tak vám to budu muset oznámit. Jak určitě víte, zeměpis máte tento ročník naposledy, tudíž budu po vás chtít udělat větší projekt ohledně nějaké památky, okolí nebo místa zde v Koreji. Nejlépe tady v Soulu, kde to máte všichni kousek. Můžete si vybrat jakoukoliv věc, která se bude spojovat se zeměpisem i biologií, jelikož tyhle dva předměty propojím. Takže ještě jednou pro zdůraznění. Velký projekt na nějaké téma, které bude spojené skrz biologii i zeměpis a bude to doložené vlastními obrázky a texty. Například budete mít za projekt nějaké muzeum, tak doložíte fotky, informace a další. Také to budete dělat ve dvojici a termín odevzdání bude do.. nejméně do Vánoc. Dvojici ihned vyberu. Samozřejmě to udělám formou losování, mám tady čísla a budu to brát podle jmen v abecedě, aby to bylo fér“ říkala učitelka a už teď jsem měl úzkost.. hrozně velkou..
Velký projekt.. s někým tady ve třídě.. to-to nepůjde. Nemůžu být s Yeonjunem, to by musela být náhoda. Já to nedám..
„A ještě chci říct, že hodiny zeměpisu a biologie budete mít v rozvrhu ten den vždy jako poslední. Abyste mohli pracovat na projektu. Ve škole na nich pracovat nebudete, to se domluvíte mezi sebou, proto budete končit dříve a čas místo těchto hodin věnujete projektům, ať jsou nejlepší!“ prohlásila učitelka a začala pomalu losovat čísla žáků a přidělovat je do dvojice.
12 a 3. 18 a 15. 2 a 9.. a takto to šlo několik minut, dokud neřekla číslo 5. 5tka jsem já v naší třídě, neboli jsem 5 v abecedě podle jména.
Hned jsem tedy nějak dával pozor s kým budu, protože se opravdu bojím. „číslo 5 a 8“
Kdo je číslo 8? Kdo?.. Mám se bát? A-asi určitě.. chci umřít prosím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
↳˳⸙;; ❝ Zdravíčko, tak další kapitolka je tu 😇. Snad se vám líbila. S kým Felix bude ve dvojici na projekt? 👀-
