Deník

City

Začíná mě ovládat pocit, že nejlépe se cítím sama. Ale ne v pravém slova smyslu, musím se naučit ovládat sama sebe. Opustit komfortní zónu a JÍT! Naučit se žít sama se sebou a pak si do života pouštět další lidi.

Dávno mě přešel dětinský pohled na lásku. I přes to dál věřím, že se jednou v mém životě objeví někdo kdo rozpoutá emoce, kdo mi bude zcela rozumět. Komu se budu moct otevřít se vším a on mě. Mezilidský vztah, který nebude jen o fyzickém kontaktu, ale o souznění duší. Jsem plná citů, ale nedokážu je správně ukazovat.
Forma psaní je pro mě něco nepopsatelného, jako by vycházelo mé pravé já, jde to přímo z hloubky duše. A doufám, že jednou někdo tuhle moji stránku pozná. Uvidí ve mě to ho vystrašeného snílka, který má tak velký strach z neúspěchu, že všechno skrývá pod tvrdou skořápkou.
Toužím po pochopení. Chci moc? Na světě jsou miliardy lidí. Jednou se najde někdo, kdo mi ukáže celý vesmír. 
Ovšem do chvíle, než se naučím být spokojená sama se sebou, nechci nikoho pouštět příliš blízko. Ten pravý člověk pozná mé pravé já. Ne skořápku.