Za to, že se mi ráno schovává pod dekou.
Za to, že kdyby mohla, nosila by mě na rukou.
Za to, že mě kvůli záchvatům smíchu s ní neustále bolí břišní svaly.
Za to, že mi někdy přijde, že jsem její chytrá Eva a ona můj natvrdlý Valli.
Za to, že díky ní už téměř nenosím sluchátka.
Za to, že by mě milovala takovou jaká jsem i kdybych měla rovnátka.
Za to, že mi z vlasů vždycky udělá vrabčí hnízdo.
Za to, že byla roztomilá, když na dveřích nefungovalo to čidlo.
Za to, že jí není jedno, když se mnou někdo zachází jako s kusem hadru.
Za to, že by mě pustila na vozíku z panenský, kdybych měla na nohou sádru.
Za to, že když spinká, tak vypadá jako andílek.
Za to, že díky ní mě už samota netíží víc, než v botě kamínek.
Za to, že i když ho nesnáší, snaží se kvůli mně najít cestu k fotbalu.
Za to, že mi desetkrát denně řekne pako, bez žádného obalu.
Za to, že počkala i přesto, že nenávidí čekání.
Za to že pro mě změnila své rebelské chování.
Za to, že jí vykolejil imaginární Svoboda.
Za to, že obě víme, že bylo otázkou času, kdy zkříží naše cesty nějaká náhoda.
Za to, že má někdy paměť slůněte.
Za to vše a mnohem víc, miluji Tě Plyšáčku ze všech mých příšerek nejvíc na Světě!
