REBELIOUS FURY

Fury

Fury Cohenová se zároveň se zvoněním svezla na první volnou židli, kterou zahlédla, když se vřítila do kmenové učebny posledního ročníku veřejnosprávní činnosti a ta se i s ní sešla v kompletu.
Nedělalo jí starosti, že montérky, které měla na sobě byly ušpiněné od rzi, barvy, prachu a tmelu a že zanechají nehezký otisk na vyleštěném dřevě lavice. Stejně tak jí nedělalo problém vzít do ruky, jež byla pokrytá zaschlým černým těsnícím lepidlem, čistý bělostný papír a propisku, aby si mohla zapsat důležité informace týkající se tohoto roku. Inforamce, které jim měl sdělit jejich nový třídní učitel usazený pohodlně za katedrou, a jemuž nevěnovala jediný pohled.
Na rozdíl od svých spolužáků nebyla moc zvědavá na týpka, co sotva vylezl z vejšky, a dostal své první třídnictví, protože jejich dosavadního učitele škola propustila za nadměrné užívání vicodinu, který tlumil jeho bolesti způsobené autonehodou.
Bývalý třídní učitel, pan Collins, trpěl na bolesti "sešroubovaných" obratlů, chodil o holi a nikoho to příliš nezajímalo, protože jej považovali pouze za starého nedůtklivého feťáka.
Trochu jí vždy připomínal doktora House.
,,Těm, kteří přijdou pozdě na hodinu, píši pozdní příchod," pronesl hrubým a drsným hlasem, jenž jeho mladému věku příliš nelichotil.
Tiché šumění v třídě mu bylo jedinou odpovědí. Nikdo přeci pozdě nepřišel!
Učitel se podíval přímo na Fury.
Ta zamrkala a napřímila se v zádech.
,,Ve školním řádu je napsáno, že studenti mají být ve své třídě nejpozději pět minut před zvoněním. Netuším na co jste byli zvyklý, ale od teď tady budou platit jistá pravidla," pravil dál a vstal z učitelské židle a Fury měla šanci si ho pořádně prohlédnout.
Byl vysoký, robustní, s velkými dlaněmi a kdyby ho viděla někde na ulici, řekla by že je to stavební dělník, stěhovák nebo snad i mechanik.
V obličeji byl nápadně hezký a aby toho nebylo málo měl po ramena dlouhé kaštanové vlasy.
Fury se v duchu ušklíbla. I její vlasy měly ten samý odstín.
,,První jednoduché, budete dodržovat školní řád. Pro ty z vás kteří netuší, co to obnáší visí támhle nad dveřmi," pokynul rukou k zaprášenému štosu papírů v eurofólii, ,,můžete si být jisti, že já ho znám nazpamět," přejel po zamlklé třídě démonickýma zelenýma očima.
,,Druhé pravidlo vám ihned předvedu. Vstaňte."
Po místnosti se ozvalo hromadné skřípění židlí sunoucích se po podlaze.
Když Fury vstala, zabolela ji bederka div se znovu nezklátila na zadek.
Učitel pomalými kroky vešel do uličky mezi lavicemi, přičemž se do ní tak tak nacpal, a zastavil se hned u té první před jeho stolem.
,,Jak se jmenujete?" Vyzval dvě dívky.
Menší tmavovlasá s tlustými brýlemi mu odpověděla jako první.
,,Ashlin Brennerová," ani se jí nezachvěl hlas a celou dobu se dívala učiteli do očí, i přestože její tváře pomalu nabíraly odstín dozrálých jablek.
,,Slečno Brennerová, váš oděv není vyhovující. Pro příště - a to platí pro každou z vás - dívčí oděv bude obsahovat buď džíny v kombinaci s košilí nebo sáčko se sukní dlouhou minimálně do půli stehen."
Ash se rozmrzele podívala na své legíny, načež pouze němě přikývla s očima nyní sklopenýma ke svým nohám.
Učitel od ní odvrátil pohled a svou pozornost zaměřil na holku vedle ní.
,,A vy?"
Takhle to šlo dokola. Každého se zeptal na jméno a zkritizoval, jak to jen bylo možné.
Henrymu přikázal sundat piercingy a dočista zatrhnul nošení tepláků do školy. Maddylin upozornil, že její výstřih je pohoršující a že dosahuje hloubky Mariánského příkopu, což školní Queen Bee urazilo.
Než stihla začít lamentovat nad svou skvělou vizáží, kterou je škoda schovávat, učitel přistoupil k dalšímu studentovi.
Žádné kšiltovky, čepice ani kapuce. Mikiny pouze v chladném ročním období a bez potisku.
Fury nestačila psát poznámky na teď už umaštěný papír. Jasně na něm viděla zčernalé otisky prstů.
,,Kdo má tetování na viditelném místě, bude ho muset zakrýt."
,,To je trochu zpátečnický přístup," přerušil ho Lucas Miltwood, třídní drsňák a věčný potížista -a taky shodou okolností Furyin parťák.
,,Pan Miltwood, že? Ředitelka mě na vás již upozornila," sjel Lucase ostrým pohledem od tváře až po boty, jenž měly k přezuvkám velmi daleko, a pokračoval, ,,až budu chtít znát váš názor, zeptám se. Do té doby se budete hlásit, když budete chtít mluvit." Fury viděla, jak se Lucasovi zatemnilo vzteky v očích.
Proč se jen musel nový třídní chovat tak arogantně?
Učitel nakonec došel i k Fury.
,,Vaše jméno?" V jeho hlase nebyla žádná vřelost, jen odtažitý chlad, snad jako by ani nechtěl poznat své budoucí studenty. Jako by ho to obtěžovalo.
,,Fury Cohenová," a už čekala jen výčet dlouhý jako nejdelší báseň světa.
Naklonil hlavu na stranu a jeho vlasy se rudě zaleskly v ranním slunci, které se nemilosrdně dobývalo skrz okna do místnosti, a přinášelo sebou vedro posledních letních dnů.
,,Ptal jsem se na jméno, ne na přezdívku."
Fury zaťala prsty do dlaní.
,,Já se takhle doopravdy jmenuji a pokud mi nevěříte, podívejte se do databáze studentů." Kývla bradou k počítači na učitelově stole.
Snažila se o bezvýrazný tón hlasu, ale moc jí to nešlo, zvlášť když jim učitel už zatrhl tolik věcí, na něž byli zvyklý. Měla pocit, že právě zavedl jistý druh sadistického režimu.
,,Jaké bylo vaše jméno, než jste si ho změnila?"
,,Neřekla jsem, že jsem si ho změnila," namítla.
Učitel se ušklíbl a už otevíral plné rty, ale přerušil jej jiný domýšlivý hlas.
,,No tak, Marylin, neprotahuj to," Maddylin Scootová. Obě dívky měli podobná jména, jenže tím veškerá podobnost mezi nimi končila a střídala ji nevraživost.
Fury se na tu královnu krásy zářivě usmála, ale ten výraz spíš říkal: Počkej ty mrcho. Až příště přilezeš, že ti nejde hrknout auto, vyseru se na tebe a to hóóódně z vysoka.
,,Marylin Cohenová, na vás by mi nestačila ani hodina čistého času, abych mohl vyjmenovat vše, co je u vás potřeba napravit."
Fury mu div nepleskla, ale neměla v povaze přidělávat si problémy nebo upozorňovat na sebe.
Stačila jí dobrá klientela, prachy a žít svobodně - po pozornosti příliš netoužila, zvlášť když nikdo kromě Lucase nevěděl o jejím na černo zbudovaném živobytí.
Všichni si totiž mysleli, že pouze domlouvá brigádně kšefty a přebírá peníze pro servis/klempírnu známou jako JAZZ.
Dosud neviděnou a všemi hledanou dílnu, jenž se nacházela na jejím pozemku v lese, a kde pracoval pouze jediný člověk - ona.
,,Pro vás samozřejmě platí, to co pro ostatní dívky, džíny a košile nebo sáčko se sukní. Natáhněte ruce před sebe," vyzval ji a založil si své rozložité paže na ještě rozložitější hrudi.
Fury neochotně zvedla stále namožené svalnaté paže do vzduchu. Zlatavou pokožku umazanou od kolomazi sem tam protínaly bělostné jizvy.
Učitel se na její ruce díval se značným odporem, hlavně na její dlaně pokryté drsnou kůží a mozoly.
,,Vy se neumýváte?"
Na tohle mu raději nic neodpověděla, zvlášť když se zepředu ozval tichý zlomyslný dívčí smích.
Učitel tu svou pichlavou otázku přešel, jako by snad ani nic neřekl.
,,Budete do školy chodit v čistém stavu, a rozhodně nechci, abyste mi tu páchla... bůh ví co to je."
Každý, kdo má auto a něco o něm ví, by poznal že z ní táhne olej.
Jejich nový třídní je tedy pouze namakaný hňup a ví prdlačku. Jaká smůla.
Fury se zhluboka nadechla nosem a spolkla hloupou poznámku, kterou by si jistě zasloužila místo na koberečku u ředitelky.
,,Neupravené mastné vlasy, temné kruhy pod očima, ušpiněná od hlavy až po boty, které mimochodem nejsou přezuvkami a k tomu ten hrozný zápach," sevřel si prsty bradu v zamyšlení, ,,vy snad žijete pod mostem, Marylin?"
,,Jsem Fury," odsekla hruběji, než měla v úmyslu.
On však jen mlaskl pohoršeně jazykem.
,,Odmítám vás oslovovat hloupým přízviskem, které jste si v osmnácti usmyslela nechat zapsat do matriky."
Tak a dost.
Fury se musela sakra ovládnout, aby neudělala něco, co by určitě neprospělo jejímu studiu. Studiu, na nějž jí dostal otec, aniž by bral ohledy na její přání či sny. Další důvod proč odešla z domu, ale ten hlavní byl, že když zemřela její matka, otec si ihned přitáhl novou ženu.
I s fakanem.
Jo, a taky nechtěl v baráku psi.
,,Výběr jména v plnoletosti dle vlastního uvážení je lidské právo, ne hloupé rozhodnutí."
Namítla tiše.
,,Chystáte se mě tu poučovat, nebo si doposlechnete, co vám chci sdělit? Kromě toho, co už jsem vyjmenoval, tady nebudu trpět sebepoškozování nebo rvačky," výmluvně kývl bradou směrem k jedné obzvlášť ošklivé jizvě protínající Furyino levé obočí, ,,když u někoho z Vás uvidím pouze náznak tak nevhodného chování, pošlu jej ihned k školní psycholožce."
,,Chováte se jako byste byl Sherlock Holmes ale nevíte o nikom z nás vůbec nic, a vaše úsudky popravdě za moc nestojí," uklouzlo jí z jazyka dřív než se do něj stihla kousnout.
Jeho tmavé obočí vystřelilo až ke kořínkům vlasů.
,,Fury tím nejspíš chtěla jen říct, že ta jizva může být následkem nějaké nehody," pokusil se jí bránit Lucas, který dění sledoval s rukama zaťatýma v pěst.
,,Máte poznámku pane Miltwoode - za vyrušování v mé hodině," ucedil k němu třídní, aniž by se na něj vůbec podíval.
Fury po Lucasovi vrhla pohled, kterým mu naznačila ať je raději zticha.
,,Tak jaká nehoda se vám stala, slečno? Soudě dle mých za nic nestojících úsudku jich muselo být hodně."
Skutečně její ruce křižovalo bezpočet jizev, jiné dlouhé a útlé, další tlusté a dosud rudé.
,,Kopla mě motorovka," ukázala na obočí rozetnuté vejpůl.
Tenkrát měla veliké štěstí, že roztočený řetěz jen tak tak minul oko, když jí lištu sevřelo dřevo, a dostala zpětný ráz. Jo, kdyby tenkrát dodržovala zásady bezpečnosti a neřezala mezi svýma nohama, vyšla by z toho lépe. Rána vyžadovala pět stehů.
,,K tomu se raději vyjadřovat nebudu," uťal tak svůj verdikt a došel rázným krokem až k interaktivní tabuli v čele místnosti.
Na její plastovou část napsal docela slušným škrabopisem:
Lionel Serpent, tělovýchova, právo a aplikovaná psychologie.
Tak tohohle blba, že budou mít i na těláky?
Taková smůla!
Serpent odložil zelený fix zpět na držák pod tabulí a znovu se k nim otočil.
,,Uděláme si z tohohle roku takovou malou hru," nadhodil zdánlivě zlehka ale v jeho zvláštních očích se zlomyslně zalesklo.
,,Zítra ráno vyvěsím seznam vašich jmen na nástěnku. Pokaždé, když porušíte pravidla, udělám vám ke jménu černý puntík. Když jich nasbíráte do pololetí dvacet dva, nepustím vás k maturitě," pokrčil rameny jako by se bavil o počasí a ne o jejich budoucnosti.
Fury se rozhlédla po svých spolužácích, a jedním uchem poslouchala Serpenta, o čem dál žvaní.
V jejich tvářích se odráželo pobouření a většinou veliká nelibost, vůči všemu co po nich vyžadoval.
Fury na tom nebyla jinak.
Sotva stíhala přijít se zvoněním do školy, a to neztrácela čas s převlékáním a koupáním. Většinou pracovala skoro celou noc, aby stíhala plnit jednu zakázku za druhou, a do školy to neměla zrovna kousek - přes třicet kilometrů zhruba.
Třeba na dnešek nespala vůbec. Říkala si, jó to bude dobrý, však to je první den, samé uvítací kecy a potom hurá domů, ale teď litovala, že si nelehla alespoň na dvě hoďky. Ale na druhou stranu mohla odpoledne předat auto zákazníkovi. Fury se zamyslela nad cenou, kterou bude požadovat za všechnu tu fušařinu, kterou odvedla a jemně se pousmála. Tři sta euro minimálně, a to nepočítala materiál, ovšem ten už její zákazník zaplatil předem. Osm kil jak nic, jen proto, aby mu ta jeho smradlavá plečka jezdila minimálně dva roky do další technický.
Nikdy nechápala, proč se lidé snažili udržet naživu něco na čem ji beztak moc nezáleželo.
,,Nepozornost," to slovo proťalo její myšlenky jako nůž krájející bramboru, ,,nepromíjím. Jste tady kvůli studiu, a já nebudu ztrácet čas tím, že budu vykládat učivo někomu, kdo vůbec nedává pozor. Nejsem jeden z učitelů, kteří si tu pouze chtějí povídat osm hodin denně sami pro sebe."
Fury k němu otočila tvář. Díval se přímo na ni.
,,Já dávala pozor," řekla, když na ní jen koukal a mračil se. Kdo by jen řekl, že mu bylo dvacet osm? Spíš jí připomínal starou zapšklou zásadovou čarodějnici z doby komunismu.
,,Tak o čem jsem tedy mluvil, slečno Marylin?" Byla v pokušení na oslovení nereagovat, a vůbec neodpovídat.
,,Pořád o tom samém dokola - tohle nesmíme, za tamto bude puntík."
Zamračil se pronikavěji.
,,Právě jsem říkal, že do letošního třídního fondu musíte do konce příštího týdne donést dvě stě euro."
Tolik?!
Vyvalila na něj oči a nevěřícně se uchechtla, načež zavrtěla hlavou.
,,A než se začnete vyptávat na co tolik peněz, tak vás mohu ujistit, že jsem pro vás již předem naplánoval mnoho akcí, na něž budete muset povinně dorazit. První z nich bude už příští týden v pátek."
Fury se nestačila ani znovu naštvat.
Maturitní ročník by se měl věnovat hlavně učení a přípravě na zkoušky, a ne chození na nějaké pitomé exkurze!
Nešťastně se zadívala na hodiny, a byla by raději, kdyby tak neučinila, protože do konce téhle nekonečné hrůzy zbývalo ještě dvacet pět minut.