REBELIOUS FURY

Další den blbec

Den se neskutečně táhl.
Fury měla pocit, že se dnešek rozhodl proměnit čas ve stuhy, které nějaký umělec pomaličku splétá vlákno za vláknem, a konečná tkanina jako by neměla viditelný konec.
A ke všemu to hrozné vedro.
Slunce nabralo poslední letní sílu, prodralo se okny a třídu proměnilo ve skleník plný spařených puberťáků. Dokonce na chvíli zalitovala, že nezvolila místo džín sukni, ale když viděla mokré otisky zpocených zadků na židlích všech ostatních dívek, zjistila, že na tom nejsou o nic lépe než ona.
Žádná to však na sobě nedala příliš znát - jako by včerejší rozhořčení opadlo a vystřídalo jej zalíbení. Jako by jim ani neúprosné vedro nezabránilo v nalíčení obličeje silnou vrstvou make-upu.
Fury se div nepoblila, když se musela dívat na rudé líce spolužaček, které - klidně by přísahala na levé varle, kdyby nějaké měla - na nového třídního kokota dělaly očíčka.
Pokukovaly po něm, slintaly nad jeho svalnatou postavou a pěknou tvářičkou a vůbec je nerozčilovalo, že se k nim choval jako arogantní vůl.
Jako kdyby byly jen otravným hmyzem pod jeho naprosto božskýma nohama.
Na druhou stranu, alespoň kluci měli dost rozumu, na to aby se před ním nerozplývali.
Tedy vlastně, Marco ano, ale u homouše se to dalo čekat.
Ale zpět k podstatným věcem.
Fury si ráno od Ash vzala třicet euro za přezutí. No, ne že by si účtovala tolik, ale Ash byla štědrá, tedy pokud se člověku, který rozhazuje cizí prachy dá vůbec říkat štědrý.
Alespoň si za necelou hoďku vydělala zpět peníze, jenž utratila v sekáči za věci, které měla právě na sobě. Prachy byly prachy, jedno čí nebo kde je vzala.
Právě přemítala nad tím jestli vezme rovnou další kšeft, nebo se bude věnovat pozemku, když jí oslovil nabručený hlas:
,,Slečna Cohenová by nám mohla odpovědět na otázku."
Fury odvrátila tvář od výhledu z okna na školní dvůr a sjela očima Serpenta i tabuli za ním.
Nenápadně pohnula rukou v kapse a stiskla tlačítko pro stopku na mini audio záznamníku - kecafonu.
Nikdy si nedělala zápisky - prostě si celý výklad nahrála, pak to poslouchala v autě, v dílně při práci dokola a dokola do zblbnutí, dokud si to prostě nezapamatovala, a u toho svůj hlas nepotřebovala slyšet.
,,Presumpce nevinny znamená, že se s podezřelým jedná, jako by byl nevinný dokud se jeho vinna neprokáže."
Serpent krátce zamrkal a Fury se ušklíbla. Nejspíš si myslel, že jí načapal při nepozornosti, jenže ona ho celou dobu poslouchala, alespoň na půl ucha.
Pana Collinse poslouchala vždycky ráda. Měl svérázný přístup k vysvětlování a výklad uměl podat tak, že byl snadno zapamatovatelný díky jeho průpovídkám, ale Serpent o všem mluvil odborně, a používal nudná dlouhá slova, která místo toho aby dávala smysl, spíš zněla jako čarodějnické zaříkávadlo.
Zmíněný se na Fury zamračil, když vyzývavě povytáhla koutek úst vzhůru. Jen ať zkusí něco říct.
Kromě toho Fury nechápala proč s nimi ihned začal rozebírat trestní právo hmotné, když toto téma uzavřeli v loňském roce s panem Collinsem. Nikdo se ho na to však neodvážil zeptat, protože nestáli o jeho pozornost - tedy kromě dívek, které po ní přímo bažily, ale nenapadlo je se zatím zeptat na něco podstatného k výuce, přičemž se snažily jen okázale flirtovat.
Dneska je krásně, viďte pane učiteli?
To bychom mohli jít na tělocvik ven, že?
Rovnou mu mohli navrhnout, aby si venku pod náporem vedra svlékl tričko a cvičil bez něj.
Zpocená kůže, vyrýsované svaly a banda puberťaček.
Fury by raději čistila celý odpoledne žumpu, než takovej tělák.
,,Co Vás tak zaujalo venku, že tam hledíte od začátku vyučování?" Zeptal se a založil ruce na hrudi.
Fury ležérně pohodila rameny.
,,Snažila jsem se spočítat šišky na špici smrku na školním dvoře."
Serpentovo obočí vystřelilo až ke kořínkům vlasů a naprosto s ním splynulo. Fury krátce přelétla očima po spolužácích. Holky jí propalovaly ohnivým pohledem plným závisti, protože zatímco ony se celý den snažily jakkoliv upoutat učitelovu pozornost, žádné se zatím nepovedlo to co Fury. Aby si jich vůbec sám všiml, natož jim pokládal otázky.
No, a kluci se snažili nesmát, a v jejich očích se přímo zračil slogan: nandej mu to!
,,A číslo?"
,,Skončila jsem u osmdesáti šesti."
,,To je můj výklad tak jednoduchý, že stíháte i... jisté matematické úkony?"
Fury se zašklebila a podepřela si bradu dlaní.
,,Trestní právo hmotné jsme dokončili v loňském roce. Teď mělo na řadu přijít trestní právo procesní."
Serpentovi nepatrně škublo v tváři. Takže on to ani vědět nemohl, došlo Fury náhle. Rychle zavzpomínala, že Collins na konci třeťáku s nimi předčasně dokončil učební plán a začal první téma ze čtvrťáku.
Kdyby s nimi víc mluvil - tedy kromě kritizování a debilních posudků - nemusel by teď vypadat jako hlupák.
,,Řídím se plánem, slečno Cohenová, a podle něj jsme přesně tam, kde máme být."
Jen znovu pokrčila rameny na znamení, že jí je to vlastně jedno, a byla by dál zticha, kdyby se Serpent neotočil, nepopadl černý fix a nepřipsal k jejímu jménu na malé nástěnce vedle tabule černý puntík.
,,To za co?" Ozvala se a jen stěží udržela klidný hlas, protože krucinál neudělala nic, čím by si to zasloužila.
Jenže třídní měl jiný názor.
,,Výuka probíhá zde v této třídě, slečno, a kromě toho máme hodinu práva a ne matematiku."
Fury vytřeštila oči.
To nemůže myslet vážně!
,,Pokud nechcete další, tak se laskavě věnujte tomu čemu máte."
Fury se musela hodně silně kousnout do jazyka, aby po něm neplivla.
Začínalo se jí dostávat pocitu, že si na ni Serpent nepěkně zasedl.
Už už se automaticky otáčela zpět k oknu, když v tom si Serpent hlasitě odkašlal.
Fury zkřivila rty a zapíchla modře planoucí oči do lavice.
Nikdy jí dřevěná deska stolu nepřipadala tak zajímavá jako teď.
První puntík byl tam. Za kolik dalších nepodstatných rádoby prohřešků se jí učitel pokusí vyšachovat?