Dance of love

Prolog

,,Podržíš mi prosím mobil? Hned jsem zpátky." Zaslechla slova své kamarádky, a vzápětí jí přistál telefon v ruce. Jen přikývla, i když už byla dávno pryč.

Musela asi hodně spěchat. Soudě dle toho, že se mobil ani neobtěžovala vypnout. Obrazovka zůstala svítit na stránce s poznámkami.

Chystala se ho hned vypnout. Přece není žádný slídil, rozhodně neměla v úmyslu nahlédnout do cizího soukromí, už jen proto, že ke kamarádce chovala nějakou tu úctu.

Prst jí pomalu sklouzl k tlačítku pro vypnutí, když v tom se zastavil. Jedna poznámka ji zaujala.

Než si stihla cokoliv pořádně rozmyslet, přecejen na ni musela kliknout. Přestože ctila soukromí ostatních, musela přiznat, že nezná zvědavějšího člověka, než je ona sama.

Její hnědé oči začaly hltat řádky. Řádky, které byly očividně určeny nějakému klukovi.

Hned věděla, o co se jedná, a komu je text určený. A také jí bylo jasné, že si její kamarádka v poznámkách zprávu jen trénovala a v životě ji neplánovala odeslat.

Vzhlédla od mobilu, a zahlédla, že majitelka telefonu už se vrací. Rychle začala přemýšlet. Věděla, že když to nezařídí ona, nikdy se tato zpráva k adresátovi nedostane. A to by byla až moc velká škoda. Nemůže ji nechat nadále mrhat příležitostmi.

Rychle zprávu zkopírovala, na instagramu vyhledala profil onoho kluka, a než si pořádně uvědomila, co vlastně dělá, klikla na tlačítko odeslat.

,,Už jsem tady, díky, žes mi ho pohlídala." Uslyšela vedle sebe.

Usmála se, a mobil vrátila do kamarádčiny ruky.

,,Jasně, nemáš zač."

❀❀❀

Vítám vás u mého nového příběhu.

Někteří z vás už mě možná znají, někteří na mou tvorbu narazili nově.

Každopádně jsem se po docela dlouhé době rozhodla nadále nemrhat svým talentem (snad mi ještě nějaký zbyl) a pokračovat ve psaní příběhu, který jsem měla už delší dobu v konceptech.

Budu se snažit vydávat pravidelně. Momentálně to vidím na každou neděli kolem páté hodiny odpoledne, případně i jindy, když budu stíhat.

Doufám, že se vám knížka bude líbit, a přeji příjemné čtení.