Dědička

Body k výtězství

Naschvál se postavím ke knihovně a začnu si vybírat knihy. Musím hrát tuhle komedii, abych byla co nejvěrohodnější. Mám velmi nepříjemný pocit, že až dnes Snape dorazí, bude chtít noc zopakovat. A nejsem si jistá, jestli bych se měla vzpírat. Stejně dosáhne čeho chce a i přes moji nenávist k němu, měl v jednom pravdu. Je na mě, jak moc nepříjemné si to udělám. 

Teď nad tím ovšem nechci přemýšlet "Mortisi?" Zavolám na něj. "Kde jsou nějaké knihy s Mudlovskou tématikou?"

Chvíli na mě hledí, jako by se rozmýšlel, jak zareagovat. Pohled mu oplácím s ledabylou lhostejností. "Přinesu vám ji." Zachrčí na mě nakonec. Chci mu říct, že si tam dojdu sama, ale dřív než mám možnost, zmizí. O pár minut pozdejí je zpátky. 

Já mezitím přiskočila ke stolu a ještě zběžně prohlédla nápisy na stole. Snad má pravdu. Kleknu si a ignoruji bolest v podbříšku. Hledám pod stolem, ale nic přes ponurou tmu nevidím. Plameny krbu nedosahují dostatečné vzdálenosti, obzvláště ne, když nemám brýle a cokoliv co si chci prohlédnout musím přiblížit ke svému obličeji na pět centimetrů. Rukou se pokusím nahmatat cokoliv. Odřeninu, nebo třeba prohlubeň.

Konečně! Mám to. Je tam něco vyškrábaného. Uslyším lehké bzučení. Mortis. Do hajzlu. Rychle popadnu talíř, který jsem předtím položila na stůl a rychle si ho hodím pod nohy. Má snídaně se rozletí v kusech střepů a já se ohlédnu. Skřítek na mě krabatí své čelo a zkoumá situaci.

"Mortisi, má snídaně je zničená, tohle jíst namohu." Zvednu mu v ukázce kus avokáda se zaraženým střepem. Začnu sbírat kusy nádobí. Nahnu se pro jeden až pod stůl a nenápadně si přečtu co potřebuji. Vylezu z pod stolu. Skřítek kouzlem vše uklidí, pohodí mi na nízký  konferenční stolek tři knihy a odkráčí. 

Odfrknu si. A že prej skřítkové nedávají najevo své názory. To tak. Mortis je ukázka rebelismu, jako prase. Hmm. To vlastně i já. Že bychom měli něco společného? 

Zamířím ke křeslu blíže ke krbu a uvelebím se do něj. Zachumlám se od svetru a s čajem v ruce přemýšlím. Měla jsem pravdu. Opravdu tam bylo něco vyryté, nebylo to však celé. Jen část. Bylo tam pouze slovo. MEMOR, a poslední písmenko bylo protáhlé, jako by ji někdo nachytal, když to psala a škubl jí rukou. Nechápu, co to má znamenat. Memor. Memor. Memor. Paměť? Je to tak myšleno? A i kdyby, tak čí paměť? Moje? Snapeova? Neumím Nitrozpyt. I přes mé chabé pokusy, jsem se nedostala dál než k meditaci. Zarazím se a otočím ke knihovně. Nemám tušení, jestli mě nyní, někdo nepozoruje a nehlídá, přesto tu nemůžu jen tak sedět a čekat. Vstanu a co nejvíc nenápadně, tedy ledabyle, přejdu ke knihovně a začnu si pročítat názvy na hřbetě. 

Začátečnická učebnice pro kouzelníky bylinkáře

S kotlíkem do pekla a zpět, aneb příručka pro nevydařené pokusy

Sedm obecných přísad pro základy tělozdravovědy

Léčivá rukověť

Průvodce skřítčích medikamentů a morbusů

Triky a iluze primárních dovedností

Slovník elementárních zaklínadel

Ozdravné lektvary a kombinace dračího příslušenství

Historie původců smíšených Mudlů

A tak dál. Název za názvem, nic však vyhovujícího pro mé potřeby. Bylo mi jasně, že by Snape nenechal něco tak vzácného a důležitého mě po ruce. Přesto jsem byla zklamaná. Když se nad tím zamyslím, veškeré knihy jsou pro nováčky ve světě magie. Právě to mě zaráží. Proč by něco takového měl Snape každý večer na dosah. Možná jeho knihy z dětství? Nejspíš.