Zakázaný tanec

Prolog

Týden. Poslední týden a pak se můj život změní. Bojím se toho co na mě bude čekat ale na druhou stranu se těším. Zvykla jsem si tu na prostředí i na lidi tady z děcáku ale nějaká hitparáda to tu vážně není, ale u pěstounů se obávám, že si společně nesedneme, ikdyž můj brácha to s lidmi opravdu umí, takže pro něj by to nic extra těžkého být nemělo. Já nejsem jako on, on je vtipálek a i na svůj nízký věk velice dobrý řečník, proto mě často vysekával z průšvihů. Tom to s lidmi prostě umí a ani se nemusí snažit, zato já se můžu snažit jak chci a stejně je to vždycky katastrofa. Jsem tichá v cizí společnosti a ani nedokážu navázat nějakou smysluplnou konverzaci. Když mi někdo nesedne, tak je to na mně hned vidět.

Někdy si říkám, že bych chtěla být jako Tom, jelikož on se ani nesnaží a má je všechny omotaný kolem prstu.

Právě dokončuji 9. ročník základky a jsem ráda, že je to za mnou. Učení mě od doby co jsem začala se Street dancem úplně přestalo bavit. Neměla jsem chuť se učit a tak jsem věčně byla někde trénovat. Postupem času jsem se dostala do nějaké Street skupiny a s tím taky začaly problémy. Občasné záškoláctí a nedodržování večerky. Upřímně bych řekla, že to ale za ty nepříjemnosti stálo. Teď jsem jedna z nejlepších tanečnic z naší skupiny a společně jsme vyhráli už tři soutěže. Pořád je sice co zlepšovat, ale jsem se sebou spokojená, protože je to po dlouhé době, co jsem si dokázala jít za svým snem.

Mým snem je se stát tanečnicí, a proto bych tanec chtěla studovat na střední škole. Všichni vychovatelé mi říkají, že takových pouličních tanečníků se stejným snem je hodně a že nemám šanci se prosadit. Já tomu nevěřím! Všechno jde, když se chce a já se o to při nejmenším pokusím a nikdo mi to nerozmluví.