Zakázaný tanec

2.kapitola

Probudila jsem se do krásného letního slunečného dne. Sluneční paprsky prozářily celý pokoj. Pomalými kroky jsem se sunula do koupelny nějak zkulturnit. Nechala jsem si rozpuštěné vlasy a oblékla si volné bílé tričko s černými tepláky. Už tu bydlím nějaký ten pátek a pořád si připadám jako v nějakém luxusním hotelu nebo snu. Dneska se máme vydat na návštěvu Lilyiných rodičů. Doufám, že to nebude -z mojí strany- katastrofa. Seběhla jsem schody a zamířila do kuchyně. ,,Dobré ráno, Lily."pozdravila jsem Lily sedící za jídelním stolem. ,,Dobré ránko, Beco."odpověděla mi mile a napůl rozespale. Rovnou jsem zamířila k ledničce, najít si něco ke snídani. Očima jsem bloudila po ledničce až jsem našla jogurt. Vzala jsem si k němu rohlík a šla si sednou ke stolu naproti Lily. ,,Jak jsi se vyspala?"zeptala se Lily. ,,Dobře a ty?" ,,Taky, nezapomeň, že dneska jedeme k mým rodičům, vím že to zní divně, nechci tě poučovat, ale prosím tě chovej se nejzdcořilejc jak můžeš, protože oni jsou trochu staromódní a hlavně si potrpí na dobré vychování."když Lily dokončila svůj monolog, přeběhla mi po zádech husí kůže. Staromódní? To jako že ze středověku? Díky Lily, teď jsi mě úplně ukliknila. ,,Vynasnažím se, neboj."kdyby věděla jak se z toho vnitřně klepu! ,,Děkuju ti, vyjíždíme v devět třicet, tak buď nachystaná. Vezmi si nějaké společenské oblečení -nejlépe šaty."jen jsem Lily přikývla na souhlas a šla do pokoje. Cestou jsem ještě potkala Toma a taky mu popřála dobré ráno. Když jsem zabouchla za sebou dveře, opřela jsem se o ně zády a rozdýchávala to. Ach jo. Šla jsem do šatny a chvíli se tam jen tak hrabala, než jsem našla to co jsem hledala. Bílé šaty na tlustá ramínka, pošité krajkou, a zhruba ke kolenům. Oblékla jsem si je a vyrazila do koupelny. Chvilku jsem na sebe jen tak zírala, než jsem si rozmyslela co se sebou udělám. Na obličej jsem si dala make-up a další blbosti. Nandala jsem si decentně řasenku a světle růžový lesk na rty. Znovu jsem si rozčesala vlasy a zapletla volnější cop na stranu.
Venku už čekal Daniel s Tomem a čekali na nás s Lily. Lehce jsme seběhla schody a nazula si černé balerýnky se zlatou mašličkou na boku-které mi koupila Lily, protože prý nemám žádné slušné oblečení ani boty- ale to je samozřejmě blbost! S úsměvem jsem naskočila do auta a hned co přišla i Lily vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Hodinu a půl jsme se pekli v autě než jsme tam dojeli.
Zastavili jsme před..no před obrovským sídlem. Tohle byl mnohem větší dům než který vlastnil David a Lily, tohle byla úplná rezidence. Nehorázně obrovská zahrada. Anglický trávník, skalka, keře ostříhané do různých tvarů a..a zahradník? To jako fakt? I když se moc nedivím, taková obrovská zahrada potřebuje obstarat no a ani by mě neudivovalo, kdyby měli i uklízečku. V obrovských vstupních dveřích už stáli děda s babičkou. Pomalu jsem kráčela s ostatními.

Ve dveřích stála vzpřímeně stojící stařenka kolem šedesátky ve fialkovém kompletu po boku prošedivělému staříkovi, také kolem šedesátky, v černých kalhotách, bílé košili a hnědé pletené vestě přes hlavu. Byl na ně pohled jako v nějakém romantickém filmy, kdy chce holka ze slušné rodiny představit rodičům svého přítele. Stařenka nasadila okouzlující úsměv, ve kterém jsme okamžitě poznala Lilyin úsměv. Najednou už mi nepřipadala tak cizí- i když vím, že je to absurdní -ale jako bych ji znala a dobře jsme si rozuměly. ,,Ahoj mami a tati, tohle je Tomáš a Rebeca, vaše vnoučata."pozdravila je Lily. ,,Vítám vás tady děti, a doufám, že si budeme rozumět."babiččin hlas zněl jako zvonění malých zvonečků, zvonících v krásném orchestru. Nemohla jsem se neusmát, pří pohledu na její rozzářený obličej. ,,Moc mě těší."nenuceně jsem se při tom usmívala od ucha k uchu. ,,Kláro! Kláro, kde jsi?"volala babička přes celý dům svým zvonivým hlasem. ,,Už jsem tu madam, co potřebujete?"otázala se drobná žena. Bingo! Jak jsem tušila mají v téhle rezidenci i uklízečku. ,,Zaveď naše hosty do jejich pokojů." ,,Samozřejmě, madam."Klára se na nás usmála a pokynula nám abychom ji následovali. Pokoje? Nikdo- zdůrazňuji nikdo -mi neřekl, že tu budeme déle než do večera! Nechápavě jsem vykulila oči na bráchu ale on mi nevěnoval pozornost a kochal se tímto místem. Kráčeli jsme po obrovských schodech do prvního patra, poté jsme odbočili do pravého křídla a já jsem zběsile těkala očima z obrazu na vázu, z vázy na okno, z okna na luxusní závěsy, ze závěsů na červený koberec a takhle pořád dokola. Dostala jsem pokoj sama pro sebe. Místnost byla sladěna do bílé a béžové barvy. Ozvalo se zaklepání a po malé pauze vstoupila do místnosti Klára. ,,Zdravím slečno, nepotřebujete něco? Oběd se bude podávat za patnáct minut v jídelně, prosím buďte tam včas."oznámila. ,,Díky, myslím že nic nepotřebuju. Jo budu tam."odpověděla jsem jí. Přikývla a tiše za sebou zavřela dveře. Otočila jsem se zády ke dveřím a šmejdila po pokoji. Nejsou to nějaký milionáři? To jako vyhráli někde ve sportce nebo to zdědili? Vlezla jsem si na obrovský parapet, pokrčila jsem si nohy a dala si na ně ruce. Výhled byl úchvatný. Nechala jsem se unášet výhledem a zaposlouchala se do tikání kulatých hodin na zdi. Začala jsem si broukat oblíbenou písničku Faydee-lullaby. Zatím to jde celkem dobře, zatím jsem neudělala žádnou ostudu. Zatím.
Vylezla jsem z pokoje a kráčela dolů ze schodů. Úžasně to vonělo v celém domě. Nakoukla jsem do jídelny a všichni už seděli za stolem a o něčem horlivě diskutovali. Když mě Tom spatřil, udělal takový úskostný obličej, ale potom se to snažil zakrýt falešným úsměvem. Co se děje? On se takhle tváří jen když je to opravdu vážný. ,,Áaaa opozdilec dorazil."vyrušil mě děda. Na to oslovení si asi nezvyknu. ,,Moc se omlouvám za zdržení."tak tahle omluva nestála vůbec za nic. ,,To nevadí, hlavně, že jsi tu."odpověděl a pokynul mi, abych se posadila. ,,O něco jsem přišla?"skvěle ty prořízlá držko! Tímhle jsem to moje zdržení vážně nezlepšila, touhle nevychovanou otázkou. ,,Nene,"odpověděla babička, jako by to byla vhodná otázka. ,,jen jsme si povídali o tvé budoucnosti." Cože?! O mojí budoucnosti? Co to má znamenat?! Možná proto měl Tom ten výraz. Začaly se mi potit ruce, tak jsem si začala ohrnovat a různě mačkat lem šatů o židli. ,,Prý ráda tančíš a chtěla by ses tomu věnovat, říkal Tomáš."poznamenala babička. ,,Ehm, ano tanec mě velmi baví."odpověděla jsem. ,,Je pravda, že by ses tím chtěla živit?"tentokrát pohasla jiskra v babiččiných očích. ,,Ano."odpověděla jsem stroze ale snad ne moc, protože se jí udělala vráska na čele. ,,Ty jsi už velká, takže jistě chápeš, že je to velmi dětinský sen. Nevím jak tě mohlo napadnout, že bychom tě nechali zkazit si život tímhle nedozrálím rozhodnutím. Jistě to chápeš, viď?"no jasně,že to chápu! Nedorzálím?! To určitě, je mi šestnáct a to už se snad zvládnu rozhodnout, ne?? Naštěstí přišla v tu chvíli Klára s polévkou a já se tak vyhla odpovědi.
Oběd jsem nějak úplně vypustila, jen vím, že to bylo vynikající, jinak nic. Od stolu jsem odešla jako první ale nikomu to zjevně nevadilo, jelikož byli uprostřed nějaké debaty.
Utíkala jsem nahoru po schodech div se za mnou neprášilo. Zabouchla jsem dveře. Zhroutila jsem se na kolena a posadila se na paty. Proč? Proč mi chtějí vzít můj sen, proč? Nevím jak tě mohlo napadnout, že bychom tě nechali zkazit si život tímhle nedozrálím rozhodnutím..tahle slova se mi snad chtě, nechtě zaryla do paměti. Je to mnohem horší než nějaká noční můra, tohle je jako vědět, že vás v blízké době chtějí pohřbít zaživa. Začala jsem zběsile mlátit do země pěstí a poté dlaní pořád dokola. Nevím, jestli mě to mělo uklidnit, ale zatím jsem se nechtěla soustredit na nic jineho, než na tu bolest. Přišlo mi to fajn. V tuhle chvíli bych dala cokoliv za to abych byla opět v děcáku a mohla za svou partou. Ach, jak mi to chybí. Tanec. Ode dneška je to pro mě nejspíš zakázaný tanec.
.
.
Ahojte všichni!!:)
Doufám, že se vám nová kapitola líbila, i když nebyla zrovna brzo.:D
Prosím o váš názor k tomuhle příběhu, jestli se vám líbí nebo tak.:) No..sama tohle moc nečtu, takže to nebudu nijak prodlužovat.
PS:omlouvám se za chyby