Zakázaný tanec

1.kapitola

,,Crrrrrrr!"řval budík na celou místnost. Bože já se z toho zvuku jednou zblázním. Pohotově jsem se vymrštila do sedu, až jsem si z toho zamotala hlava a musela jsem si opět lehnout. Promnula jsem si spánky a zadívala se bezmyšlenkovitě do bílého stropu. Je přesně sedm hodin, což znamená, že za hodinu tu budou moji a bratrovi noví pěstouni -rodiče jim ještě říkat nedokážu. Neohrabaně jsem vystrčila nohy z postele a posadila se. Protáhla jsem si snad každičký sval na zádech a šla si pro taštičku s hygienou a oblečení. I když takhle normálně vstávám, dneska to bylo mnohem težší, jelikož jsme včera nemohla usnout. Při pohledu do zrcadla jsem se zhrozila.Vypadám ještě hůř než jsem si myslela. Vlasy my trčely do všech světových stran a moje pleť byla bílá jako mramor. Nabrala jsem dlaněmi ledovou vodu a ponořila do ní obličej, tohle jsem ještě několikrát zopakovala a osušila si obličej. To bylo mnohem lepší. Vzala jsem si hřeben a začala si svoje hnědé vlasy opatrně rozčesávat. Ofinu jsem si sepnula na stranu pinetkou a ostatní vlasy nechala volně splývat na ramenou. Nasoukala jsem se do tmavě modrých džín -jsou sice onošené, ale já je mám prostě ráda - a kostkované černo-červené košile. Namalovala jsem si trochu řasenky, ale jen tak decentně. Vyčistila jsem si zuby a vracela se zpátky do pokoje.

Posadila jsem se na postel a podívala se na budík, který teď ukazoval sedm třicet pět. Vytáhla jsem kufr z pod postele. Vzala jsem ho za rukojeť a táhla ho z místnosti. Snažila jsem se co nejtišeji sejít schody, abych nevzbudila ostatní. V jídelně už na mě čekal Tom s plnou pusou nějakého jídla. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Posadila jsem se naproti němu a vzala si chleba s máslem, který mi připravil. Nijak na něm nebyl znát neklid ani rozrušení z toho, co nás čeká a vlastně vypadal jako každý den: světle hnědé vlasy na krátko ostříhané mu trčely a černá košile s bílými džíny působilo velmi elegantně, ostatně jako vždycky. Všiml si mého zamyšleného pohledu a lusk mi před obličejem, tím mě probral z myšlenek. ,,Dobré ráno, Beco."jeho hlas mě uklidnil z pochyb, že by si nás mohli vzít nějací psychopati nebo něco takového. Občas mi přijde, že on měl být můj starší šestnáctiletý bratr, a já jeho mladší třináctiletá sestra. ,,Dobré, Tome."odpověděla jsem po chvíli a zakousla se do chleba. ,,Jak se těšíš na nové rodiče?"jako první nahodil toto téma. Nevěděla jsem, co odpovědět. Mám mu říct, že už delší dobu mě děsí ta představa nebo říct, že ano? ,,Ehmm, no já ani nevím...mám divný pocit."vypadlo ze mě. Pousmál se a na jeho tváři bylo vidět, že si to ři nejmenším myslel. Jak on mě má přečtenou. ,,To jsem čekal.,pousmál se,,Mě to nejdřív taky přineslo divný pocit, ale myslím, že je to výzva....a abych se přiznal, docela se těším." Jeho diplomacie mi zase vyrazila dech. ,,To jsem si celkem myslela, protože tobě tohle nedělá problém."ledabyle se usmál a pokrčil rameny. Chtěla jsem se opět zakousnout do chleba ale zavřel se mi žaludek. Opatrně jsem se zvedla od stolu, na svých zádech jsem cítila bráchův pohled a odkráčela do kuchyně odložit talíř.

,,Tááák děti, jste připravené? Venku již na vás čekají noví rodiče."ozval se jídelnou příjemný vychovatelčin hlas. Vzala jsem kufr a pomalu šla ke dveřím. Zastavila jsem za rohem a zběsile dýchala. Tom mi položil ruku na záda a povzbudivě se na mě pousmál, jelikož byl téměř velký jako já dívala jsem se mu přímo do očí. Jeho úsměv mě dokázal natolik uklidnit, že jsem vzala kufr a vyrazila směr dveře.

Venku stála středně vysoká žena s hnědými krátkými vlasy zhruba kolem pětatřiceti let se štíhlou postavou, vedle ní stál vysoký asi sto osmdesáti centimetrový muž s nakrátko ostříhanými černými vlasy, také asi kolem pětatřiceti. Muž měl na sobě elegantní černé džíny s bledě modrou košili, která mu ladila ke světlé pleti. Žena měla decentní malování, krásné uplejší fialové šaty ke kterým jí ladily i bílé boty na podpatku. Celkovým dojmem na mě působili jako pohodový, zamilovaný pár ale přece jen trochu snobsky. Žena se na mě otočila s okouzlujícím úsměvem a já jí ze slušnosti úsměv oplatila,i když jsem stále měla stažený žaludek. ,,Ty musíš být Rebeca,"promluvila na mě mile.,, ,já jsem Lily."dokončila větu a otočila se na Toma. ,,A ty musíš být Tomáš." ,,Dobrý den, rád vás poznávám." odvětil tak, že to ani Lily nečekala a s těží skrývala svůj obdiv. ,,Tykejme si, přece jen teď budu tvoje rádoby máma."pousmála se a po očku se podívala na svého manžela, který debatoval s vychovatelkou. Zpozoroval její pohled, omluvil se vychovatelce a přistoupil k nám. Z jeho pohledu jsem usoudila, že neví jak začít a také to není pro něj dvakrát příjemné. Usmála jsem se na něj povzbudivě. ,,Ahoj, jsem Daniel."z jeho hlasu vyzněla autorita s menším chraplákem. Napřáhl proti mně ruku a přijala jsem ji. Jeho sevření bylo pevné a samo o sobě vyzařovalo autoritou. Vychovatelka jim ještě podala nějaké papíry a pak jsme se vydali k autu. Luxusní zlato-hnědý automobil se značkou BMW čekal vedle v ulici. Nastoupila jsem dozadu a vedle mně si sedl Tom. Lily si s Danielem povídali a já si nasadila sluchátka. Sice mi to přišlo trochu nezdvořilé, ale ani jeden z nich nevypadal, že by mu to vadilo.
Nejspíš jsem usnula, protože mě probrala bratrova ruka klepající na moje rameno. Nemotorně jsem vylezla z auta, které parkovalo před domem a zůstala jsem stát. Pane Bože! Takový dům jsem v životě neviděla. Byl luxusní. Kamením obkládaný dům s obrovskými okny a obrovskou zahradou s anglickým trávníkem. David mi vzal kufr a nepatrně se ušklíbl, když zpozoroval můj udivený obličej. Jako omámená jsem ho následovala do vstupní haly. Vešli jsme do obrovské haly z které se dalo buď v právo odbočit do kuchyně s jídelnou nebo doleva do obývacího pokoje. Ani jsem si to pořádně nestihla prohlédnout a už jsme mířili po schodech, které byly naproti vstupním dveřím nahoru. Vedl mě dlouhou chodbou až na konec. ,,Tak, tady je tvůj pokoj. Doufám, že se ti bude líbit."přerušil David moje obdivování. Zůstala jsem stát přede dveřmi do pokoje. Opatrně jsem otevřela a spadla mi brada. Vpravo od dveří byla velká postel a vedle ni noční stolek. Stála tam obrovská knihovna, která se táhla až k prosklené stěně s balónovými dveřmi a výhledem na zahradu. Vlevo byly otevřené dveře do koupelny a vedle byl otvor bez dveří kde byla šatna plná oblečení. Těsně u okna byl psací stůl. Celý interiér ladil do hnědé barvy. Stěny byly natřeny světle fialovou barvou. Tohle je naprosto nejdokonalejší místnost, jakou jsem kdy viděla. Vzala jsem kufr a táhla ho za sebou, ale tak aby do ničeho nenarazil. Ve dveřích se objevila Lily s rozpačitým pohledem. ,,Líbí se ti pokoj? Dlouho jsme si lámali hlavu jakou barvu zvolíme, ale doufám, že jsme se aspoň trochu trefili."rozpačitě promluvila. ,,Líbí? To je slabé slovo! Tenhle pokoj je naprosto dokonalý."řekla jsem svoje myšlenky nahlas. Lily se zjevně ulevilo. ,,To jsem ráda, že se ti líbí. Pojď, ukážu ti zbytek domu a také zahradu."řekla Lily natěšeným hlasem. Jen jsem přikývla a šla. Každá místnost byla luxusní. Lily mi každou místnost popsala kde co je a tak. Bylo mi s ní hrozně fajn a doufám, že nám to takhle vydrží a nebudeme mít spolu nějaké potíže. Procházely jsme se po zahradě kolem upravených keřů, dřevěného altánku a jezírka s lavičku ze starého kmene ani ne moc opracovanou. Posadily jsme se a já si připadala jako ve snu. ,,Vypadáš jako velmi milá dívka, Beco. Doufám, že si spolu budeme rozumět." ,,To já taky. Hrozně jsem se bála tohohle dne, protože nemám ráda seznamování, ale tohle mi přišlo víc než snadný, bavit se s tebou a Davidem."vyklopila jsem všechno co se mi výřilo hlavou a doufala jsem, že to Lily aspoň trochu uklidnilo, protože z toho všeho vypadala taky dost nervózně, jako já. Takhle jme si povídaly docela dost dlouho.
Byl to krásný den.

Ahoj! Doufám, že se vám první kapitola líbila a že vás to nezklamalo.
Napište mi názor do komentářů jestli se vám to líbí, jestli mám pokračovat a prostě cokoliv budete chtít.:)
Ehmm za všechny chyby se předem omlouvám. :D
PS: Na obrázku je ten dům
Get luck! :D