V Pasti s Mafiánem

4.kapitola

Maya

Nenechal mně ani něco říct, hned se mi přisál na rty, v tu chvíli jsem zcela zapomněla na to, že je mafián, zapomněla i na to, že má na svých rukou krev, a i na to že jsem ním byla unesená.
Právě teď v tuto chvíli mi bylo všechno, jedno. Chtěla jsem, aby mně dál líbal.
V břiše se mi všechno svíralo, a já nechápala co se to semnou děje. Chtěla jsem ho odstrčit, ale moje tělo mně přestalo poslouchat a začalo s ním spolupracovat. Necítila jsem se s ním v nebezpečí právě naopak, vždy jsem se s ním cítila bezpečně a já nevím proč.

Proč právě tento muž ve mně vyvolává takové pocity? Proč zrovna s ním se cítím tak bezpečně?

V mé hlavě bylo spousta otázek co se stala za posledních pár dnů.

Z mého přemýšlení mně vyrušil Christian.   „Mayo"

„Můžeme se prosím už vrátit? Do tvého domu?" Na mojí otázku mi neodpověděl, zvedla jsem se na nohy a namířila si to k autu, přiťapkal pak do auta, celou cestu  už nikdo nepromluvil, pár krát se na mně podíval, ale na štěstí nic neříkal.

Před vchodovou bránou mi oznámil že zítra přijde jeho rodina. Super jeden blb nestačí zítra se budu bavit s celou jeho bandou blbů. Pomyslela jsem si.

Hned co jsem vešla dovnitř toho prokletého domu sem si to namířila do kuchyně, dostala jsem velkej hlad. Začala jsem přemýšlet co si dam dobrého. Nakonec to netrvalo, dlouho a já se pustila do přípravy palačinek.  Když byli hotové, namazala jsem je nutelou a dala do nich nakrájení banán a jahody.  Nádoby jsem po sobě umyla, nechtěla jsem to nechat na Amandu, je to milá holka a bylo mi jí líto, taky musí snášet toho blba. Navíc umývání nádobí je pro mně terapie, vypne to mou mysl a já tak přestávám myslet na můj život, cítím jse jako kdybych byla na světě jediná, jen já a nádoby. Cítím se divně že umývání nádobí je zrovna moje záliba. Z mého přemýšlení mně přerušil nádherný hlas toho krásného blba,  „co to děláš" měřil jsi mně pohledem, povytáhl na mně obočí a díval jse na mně jako na mimozemšťana👽  „co asi, nevidíš umývám nádoby " hubičkou jsem otřela dřez a teď jse otočila směrem k němu, díval jse na mně jako na zjevení, hodila jsem po něm vražedný pohled, ale s ním to nehlo svůj pohled přesunul k lince na talíři s palačinky, kouknul jse na mně a pak zase na palačinky.  „ co je, ještě si neviděl palačinky" řekla jsem otráveným hlasem. 

Pousmál jse a řekl  „Nikdy jsem neviděl holku která dělá palačinky, a dokonce po sobě umývá nádoby" 

Jen jsem se nad tím pousmála  „Ty jsi nikdy s nikým nechodil? Promiň nic mi do toho není, nemusíš mi na to odpovědět." Špitla jsem.

„Ano, chodil, jenže každá se bála aby si neulomila nehet, nebo aby si neušpinila své oblečení." 

„Aha takže jsi chodil jen s barbínamy" začala jsem se smát,  „Dáš si taky?" Zeptala jsem se ho, hned odpověděl.  „Ano, prosím."   Chopila jsem talíř do ruky a namířila si to do obývacího pokoje,   „Kam to s tím talířem jdeš?" Odpověděla jsem mu.  „Přeci do obýváku, jo a vezmi zmrzlinu"  odešla jsem a on tak pochopil, že mně nepřemluví.

Zatím co já se cpala palačinky on hledal něco na netflixu, „a co třeba tohle" řekla jsem už po třetí, od něho se odpovědi asi nikdy nedočkam. „Tohle je ten film, který jsem hledal."

„No, konečně už bylo na čase, co je to za film?" Zeptala jsem se.   

„Nech se překvapit" a mrkl na mně. Stačilo od něj malý krok, pohyb a moje srdce, hned přestávalo být, vždy jsem se červenala dokonce když jse mnou mluvil, i o úplných blbostech. Už teď jsem věděla že ten film je, nějaká past. Přisunul jse ke mně, byl u mně zcela přitisknutý, cítila jsem se jako kdyby se mezi námi teď nedostal ani papír. Vzal si svůj talíř palačinek s nutelou ovocem a šlehačkou, a začal se tím davit stejně jako já. Po těch palačinkách přišla narad meruňková zmrzlina, kterou miluju stejně jako kyselé jablko.