Psychopat Mattheo Riddle

1

,,Nech toho! Andrew prosím," řvala jsem, neustále jsem se mu vzpírala.
,,Nevrť sebou, nebo ti jednu vrazim a ty víš že si prdel nedělám." Byl surový, kéž bych na to jeho divadélko nikdy nenarazila. Vždy mi vyhrožoval, že na mě pošle svého tátu, bohužel však ne jen na mě, ale i na mou rodinu. Vzpírat jsem se přestala, ale jen do doby co mi nezajel pod podprsenku.
,,Přestaň!" to bylo to poslední co jsem stihla říct, zastavila mě jeho silná facka, která byla natolik silná, že jsem se dokázala vzbudit z téhlé noční můry.

Byla jsem celá zpocená, podívala jsem se na hodiny, bylo teprve 6 hodin. Dnes mě čekal veliký den, poprvé nastupuju do Bradavic, nevím jaké mám z toho mít pocity, ale něco ve mně říká, že to nebude jako v krasnohulkách, proto mi hned visel úsměv na tváři. Šla jsem se nachystat.

Převlékla jsem se, dala si snídani a zkontolovala jestli mám vše. Jako na zavolanou přišli rodiče z ranní procházky. Oba kozelnického původu, táta z kruvalu, máma z Bradavic. Původně jsem měla jít taky do Bradavic, ale když máma zjistila, kdo na škole učí, dali jsme přednost dopisu z krasnohulek. Byla to neuvěřitelná chyba.

,,Tak co zlatíčko, jsi připravená?"zeptala se mě máma.
,,Ano, myslím že jsem."

Cesta nervala víc jak 5 minut díky přemístění z letaxové sítě.
Na nástupišti 9 a tři čtvtě se rozléhal obrovský vlak. bylo to nádherné.
,,Poběž zlato, nebo ti to ujede." vzkázal mi táta. Ani nevím, v jaké rychlosti jsem se doklázala rozloučit s rodiči a nastoupit do vlaku.

Skoro všechny kupé byly plné. Až na konci druhého vagonu jsem našla kupé s jedním volným místem. Byl v něm čokoládově zbarvený kluk s očima jako uhly, naproti němu přesně opačná kopie- bílé vlasy a oči jako blesky, potom jsem se očima zaměřila na třetího člověka. Srdce mi vynechalo nejméně 10 odbití, srach stoupl na nevýslovně vysokou úrověň, až potom se mi tvář přesněji zkreslila,nebyl to on. Měl jiné oči, jiný pohled, jiné vlasy.

,, Hele, vím že jsem neodolatelný, ale radši by jsem si to s tebou rozdal až v hradu, ale jestli jsi nedočkavá.." jeho dva potupělí kamarádi se uchechtli. Až v tu dobu mi došlo jak jsem se dívala, jak moc to muselo být trapné. Ale na takové narážky jsem díky Merlinovi měla nacvičeno.
,,Chytit AIDS fakt nechcu ty arogantní blbečku." sviňsky jsem se usmála, za to jemu úšklebek na tváři rychle zmizel. Chtěla jsem už vypadnout z tohoto kupé, ale ten egoistický pitomec vstal a chytil mě za zápěstí. Sykla jsem, snažila jsem se ruku vyvléct, měl velice pevný stisk, nešlo to.
,, Dávej si pozor s kým mluvíš, věř mi, tentokrát ti to prominu, ale příště bys za to mohla nepěkně zaplatit." jeho obličej byl asi 5 cm od toho mého, v momentě kdy vytvořil zase ten povrchní úšklebek, jsem nemohla odolat. Vytáhla jsem pár mých slin a plivla po něm tak, že uvolnil stisk a než se stihl vzpamatovat, byla jsem fuč. Z dalšího vagónu už jsem slyšela něco na smysl, že mě varoval. Povrchní pitomec.

 Díky Merlinovi jsem našla volné místo v kupé s holkama, stihla jsem pochytit, že se jmenovaly Ginny a Hermiona. Byly pěkné a do konverzace mě hned připojily. Řekly mi, jak to na škole chodí, dozvěděla jsem se, že tam ti tři pitomci jsou zmijozelští princové, Draco Malfoy, Blaise Zabini a Mattheo Fernandéz, prý se mám od nich a hlavně od Matthea držet dál. Myslím že se potom bavily o školních párech a potom dokonce i o make-upu a o barvách na vlasy. Já už ale byla hlavou jinde, přemýšlela jsem, co takového zajímavého může na Mattheovi být.

Chvilka přemýšlení, přitom čas uběhne jak z vody. Vlak zastavoval, vystoupily jsme a já jsem díky Merlinovi neviděla ty tři hňupy, došly jsme až k hradu, odkud si mě samostatně spolu s prvňáčkami odebrala Minerva McGonagallová.

Mířili jsme chodbou velkého sálu ke klobouku. Cítila jsem na sobě páry očí, některé neznámé, druhé už známé a třetí bohužel známé. Byli jsme na konci chodby, sál utichl, napětí stouplo. Začlo se vyvolávat.

A nikdo nemohl být první něž: ,,T/J T/P!" Já to věděla. Sedla jsem si, napětí snad vybucho, moudrý klobouk začal mluvit.
,,Čarodějka čistého původu hmmm" to byly slova, které jsme ještě chápala, ale pak?
,,Vzhledově po mamince, ale povahově hmm, silně tvrdohlavá a arogantní po tatínkovi." Tak moment, co to ten klobouk řekl? Táta že by byl někdy arogantní? O tom se mi nezmínila ani babička z máminý strany, která na něj sype veškerou minulost, zkrátka tchýně jak má být. Tenhle klobouk dnes není střízlivý.
,,Tak už to mám, je to ...."
____________

Doufám, že se vám první kapitola líbila. Je to můj první publikovaný příběh. Do komentářů mi určitě napište všelijaké vaše pocity a otázky. Mám vás ráda.

Natalie😘