Moth [vkook]

1. Déšť

Chci žít nový a krásný život. Už nebydlím u rodičů, úžasné. Mám svůj klid. Naliju si do sklenky trochu vína a sednu si ke stolu. Zakryl jsem se lehce dekou a otevřel notebook. Vydechl jsem, zavřel na chvilku oči. Ucucl jsem si trochu toho červeného vína. ,,To jsem potřeboval.." otevřu oči a sklenku dám na stůl.

Chce to vrátit se do komunit lidí na internetu. Měl jsem psychické problémy, doba je zlá. Hodně lidí potřebuje pomoc, ale nikdo jim tu pomoc nechce dát. Proto začnu žít nové já.
Instagram mi bude stačit..Víc nepotřebuji.

Vyplnil jsem to co bylo potřeba. Jaké si dám jméno? Ach..je ti 23, dej si prostě své normální jméno. Jak dětinské.

Uživatelské jméno: Tae.hyung

No, povedlo se podle mého. Uchechtnu se, poslouchám déšť. Miluji poslouchat jak kapky vody dopadají na sklo. Uklidňující..
,,Ach..Profilovej obrázek. Toho jsem se bál" povzdechnu si. Fajn, dám tam tuhle.

Byl jsem s tátou v Paříži. Nádhera! Fotím se málo, nemám důvod se fotit každý den tak 20x.
Stydím se za sebe. Neumím ještě milovat sám sebe. Stěžuje mi to má orientace. Být gay v téhle době..není stále no..nic radši.

Konečně mám účet! Yeeey! Koukám co to tam je za lidi. Hm..nikdo kdo by mě zaujal.
Ale můj kamarád..jak on se tam jmenuje..
Erik.xu! Mám ho! Nemám se čím chlubit, ale měl stejného psychologa jako já. Usměji se, sáhnu pro sklenku a napiju se. 

Tae.hyung: Zdravíčko Eriku. Po delší době tě zdravím!😊 Už 3 dny bydlím sám ve skromném městečku. Říká se mu MĚSTEČKO KLIDU A LÁSKY.  Roztomilé, že?

Erik.xu: No ahoj! Nevěděl jsem, že máš sociální sítě zas. Chyběl si mi! Ja jsem bohužel zas v Číně:(

Tae.hyung: Bacha na orgány Eriku.

Chtěl jsem ještě psát, ale něco mě vyrušilo. Otočím se a vyskytl se mi pohled na obývák. Slyšel jsem..jakoby se někdo otřel o gauč. Jako, když jsem včera do nej narazil a slítl na zem, akorát tohle bylo tiché. Zvednu se a chci se podívat. Ale začne mi volat Erik.

Sednu si zas a zvednu to. Lehce jsem se usmál do kamery. ,,Jaký orgány. To ani nepiš! Víš, že nás Čína hrozně hlídá. No páni! Vypadá to útulně!" Má krásně hluboký hlas, rád ho poslouchám. Bohužel on na kluky není.
,,Nechci ti nic říkat ale..ta postava u okna je strašák a nebo tě šmíruje nějaký úchyl?"

A tady to začalo...

Každý den jsem měl snad i halucinace z toho..

Uběhl týden a stále jsem se bál...

Když přišel ten den..můj první dopis od osoby podepsanou Moth.

Zas si každý o mně myslel, že jsem blázen. Ale tohle už bylo skutečné..