Nečekaná láska

Kapitola 2

Felix:
Hyunjin si sedl vedle mě a já byl najednou hrozně nervózní, cítil jsem totiž jak si mě přejíždí pohledem. Otočil jsem na něj hlavu a chtěl mu něco říct ale když jsem viděl jeho tvář najednou mi došla všechna slova. Jen co jsem se na něj Koukal můj pohled se zasekl na jeho hnědých očích. Cítil jsem jak se mi žene horko do tváří a dal radši rychle hlavu jiným směrem než si toho všimne. Začal jsem si radši něco kreslit do sešitu.

Hyunjin
Když se naše pohledy setkali on se začal červenat a dal hlavu rychle pryč. Znovu jsem se zakoukal do jeho očí a lhal bych kdybych řekl že i já se nezačal trochu červenat. Po nějaké době zazvonilo a já si šel koupit pití.

Felix:
Konečně byl konec školy a já šel jako vždy sám do šaten. Koukal jsem do telefonu když v tom sem do někoho narazil a já jen zvedl hlavu...Na sucho jsem polkl když jsem zjisti kdo právě stojí přede mnou. Ten do koho jsem narazil byl kluk který mě snad nejvíc nesnáší, jen jsem na něj koukal a nebyl jsem schopen vůbec nic dělat. Moje nohy přestali spolupracovat a já jen čekal na ránu do tváře jak už bylo zvykem "Ale hele koho tu máme" usmál se a já jsem najednou ucítil obrovskou rámu do břicha. Snažil jsem se udržet na nohách ale moc to nefungovalo protože po chvíli jsem se už válel na zemi a schytával kopance do břicha.

Hyunjin:
Šel jsem do šaten když v tom jsem uslyšel hrozný křik který mi zněl povědomě. Neváhal jsem a rychle se rozběhl na místo od kaď křik byl nejvíce slyšet, když jsem na místo doběhl nevěřil jsem vlastním očím. Na zemi ležel Felix a nad ním stál o hlavu větší kluk a kopal do něho "Hej! Nech ho bejt" odstrčil jsem ho od něj a stoupl si před Felixe aby na něj nemohl. Chtěl mi dát pěstí ale já jsem uhl a dal mu kopance do břicha. Na tváři jsem měl můj ledovej pohled kterým jsem ho probodával aby věděl že Felix je pod mojí ochrannou "Jestli tě u něho ještě jednou uvidím budeš na zemi ty a né on, a teď jdi" on se jen otočil a odešel pryč. Otočil jsem se na Felixe který ležel na zemi, a dal si jeho ruku za krk... Šel jsem s ním na ošetřovnu. Nebyl zas tak lehký jak se zdál...Došel jsem před ošetřovnu a zaklepal "dále" ozvalo se a já vešel, opatrně jsem ho položil na lehátko. Řekl jsem sestře co se stalo a ona ho začala ošetřovat, celou co tam jen tak ležel jsem mu hleděl do tváře...vypadala tak jemně a nádherně, a až teď jsem si všiml že má na obličeji pihy.