Ztracená

Sedmá

Za chvíli vystupovali z auta před vchodem do domu kde Maty bydlel. Terka už měla dobrou náladu, smála se a probírala s ním jeho oblíbené žánry filmů a seriálů na Netflixu.

"To nemyslíš, vážně, že se rád díváš zrovna na obsah týkající se medicíny!" smála se mu během cesty do schodů k jeho bytu. S tím smíchem nebyla první ani poslední.

"Vypnu u toho, bavím se tím, jak jsou jejich postupy často úplně mimo, užívám si jasný a jednoduchý děj!" hájil se a odemykal dveře. Vojtěch nebyl na víkend doma, takže měl byt na pár dní jen sám pro sebe.

"Postupy? Vždyť musíš trpět když se na to díváš!" smála se mu dál a zouvala si přitom boty. Trochu zavrávorala a on okamžitě zbystřil. Ona si toho očividně nevšimla, protože si ho dál dobírala - "Doufám, že ty jejich postupy pak nezkoušíš na vlastních pacientech!"

"Bojíš se, abych to nezkusil na tebe?" rozesmál se.

"Jakože mě jako princ v bílém plášti ošetříš a následně dostaneš do postele?" vylítlo z ní se smíchem a hned jak to dořekla, došel ji význam jejich slov. Zasekla se, dívala se mu do očí a nastalo ticho.

"Takhle to tam vůbec není! Většinou! Moc si jich očividně neviděla!" odlehčil situaci Maty, dělal, že si ničeho nevšiml a ukázal ji směrem do kuchyně.

"Viděla jsem celé Gray's Anatomy, to by mělo stačit!" bránila se se smíchem dále. 

"Tam ji ale nejprve dostane do postele, pak je její boss a následně se navzájem do sebe zamilují, dokonalá pohádka," připomněl ji Maty.

"Určitě tam jsou nějaké postavy, které to mají jinak než Meredith a Derek!" brání se ona dál a následuje ho do kuchyně. Maty ze skříňky vytáhne červenou tašku, kterou Terka z minula. Je plná medicínského vybavení.

"Kde máte skleničky? Mám celkem žízeň," začala prohledávat skříňky v kuchyni nad dřezem, kde lidé většinou skladují skleničky, ale Maty ji zarazil a skříňku před ní zavře.

"Teď žádná voda. Nejdřív se ujistíme, že jsi ok, potom voda," prohlásil tónem, který nepřipouštěl žádnou diskuzi.

"Celkem jsem doufala, že si to cestou rozmyslíš."

"Celkem jsem doufal, že se s tím cestou smíříš."

Dívali se na sebe, do očí, oba zvednutý jeden koutek v lehkém úsměvu. Maty ji rukou ukázal na gauč a sedl si naproti ni na bytelný masivní konferenční stůl, který měl podobnou výšku jako gauč. Vedle sebe rozložil tašku, ze které vytáhl malou baterku.

"Základní životní funkce, pak ti vyčistím ten škrábanec," začal popisovat, co se bude dít a Terka jen zamručela nazpátek a protočila oči.

"Vrať oči z toho přetáčení zpátky, dívej se prosím na mě, rovně před sebe," začal ji instruovat a zkoušel ji posvítit postupně do obou očí, aby zkontroloval reakci zorniček na světlo.

"Super, to je v pořádku. Můžu ti prohmatat hlavu kvůli frakturám?" vzhledem ke svému podezření se chtěl raději ujistit, že na ni může sáhnout. Ona jen přikývla a při vyšetření párkrát sykla ve chvíli, kdy sahal na kosti poblíž šrámu. Přesně na těch místech, kde se jí začínala dělat modřina. 

"Vypadá to taky v pohodě. Stejně bych tě nejradši viděl alespoň na rentgenu lebky, ale to by... "

"To bych podepsala revers, hádáš správně," doplnila jej hbytě. Tentokrát jen zabručel on.

"Nějaká anamnéza, léky, alergie o kterých bych měl vědět?" zajímalo ho.

"Nic.. Běžně mám trochu nižší tlak," odpověděla Terka ve chvíli, kdy viděla, že začíná vytahovat tlakoměr.