Wolves

~4~

„A to kdybys, Wolfe, viděl, jak odtamtaď mizeli! To byly mety!" zrovna Šimon dovyprávěl příběh o nějakém svém starším zážitku a Wolf ho zaujatě poslouchal. Celá záležitost jim přišla docela vtipná. Šimon se smál už v době, když to vyprávěl a Wolf v sobě také držel smích. Od silvestra uběhly už asi dva týdny a Wolf se Šimonem se rozhodli, že si společně zajdou na kebab a kus řeči. Vzduch venku byl ještě ledový a ulice poloprázdné, ale jim to vůbec nevadilo. Míjeli nějakou starou budovu u hlavní silnice a bezstarostně se procházeli po Rumburku.

Ve stejnou dobu se Radek s Markem také pohybovali někde venku. Jeli autobusem a povídali si o životě. Po nějaké době vstali, aby vystoupili. Ještě ani nestihl odjet autobus a už je obklopila hromada lidí. Měli na sobě nějaké uniformy, zřejmě patřili k nějakému gangu. Ani jednomu z nich ale nebyli nijak povědomí. Ti se k těm dvěma pomalu začali přibližovat a připravovat se k bitce. Vrhali se na ně ze všech stran a Radek s Markem se jim snažili odolávat. Největší problémy jim ale dělal jeden z nich, který jim dával nejtvrdší kopance a nejbolestivější rány. Radek s Markem ale příliš dlouho nevydrželi a padli k zemi. Po chvíli je „neznámí" nechali být a obrátili se k jiným cílům - dalším členům Wolves v okolních ulicích. Ti si „neznámých" všimli velmi rychle a pokusili se utéct, protože viděli, že jak početně, tak silově nemají šanci. „Neznámí" to ale pochopili jako výzvu a rozeběhli se za nimi.

„Radku, vstávej! Ti dementi jdou po dalších našich lidech!" pomáhal mu Marek vstát, když viděl, jakou spoušť za sebou „neznámí" zanechávali. Šli za prvním, kterého zahlédli a míjeli několik paneláků. Za jedním z nich zaslechli: „Běžte! Přiveďte mi je všechny, tu špínu Wolves! Musíme je zničit do posledního!" Zřejmě to pokřikoval ten, co jim dal nejvíce zabrat. Vypadal jako jejich vůdce, ale spíše ve smyslu kapitána divize než jako vůdce gangu. Už stihli odrazit pět „neznámých" a ubránit tak tři členy Wolves. Ti jen pokývli hlavou a běželi dále. Radek s Markem běželi k další menší skupince, kterou také porazili. To už jim ale přišli na pomoc Veronika, Ota a Martin, kapitáni některých divizí Wolves. Přidali se k nim a společnými silami postupně porazili zbylé „neznámé." Poslední, který zůstal stát, byl ten pravděpodobně divizní kapitán, který jim působil největší problémy. Marek s Radkem ale stáli stranou, protože viděli, že si s ním ti tři poradí. Tu ho Martin praštil pěstí do tváře a támhle kapitán kousek odkopl Veroniku. Otovi se ho nakonec podařilo vypnout tak, že se pomalu svalil na zem. Martin, Ota a Veronika popadli ty dva a už sedící na svých motorkách volali: „Dělejte, nasedněte!" Následně jeli pryč od místa, kterému minuty nazpět zavládl chaos vyvolaný neznámým gangem.

„Nevíte náhodou, co byli zač?" ptal se Ota těch dvou. Jen zavrtěli hlavou. „Bylo by dobrý o tomhle zavolat Wolfovi," ozvala se za ním stojící Veronika. Martin jen mlčky kývl hlavou a už vytáčel Wolfovo číslo. Za chvíli se ozvalo mírně otrávené: „No, co se děje?" Martin si ani ze stresu nestihl v hlavě utřídit, co mu chtěl říct, takže zněl chvílemi zmateně: „Teďka jsme byli v Jiřetíně a najednou se tam objevili lidi. Nějakej gang, nikdo ho neznáme. Jsou úplně všude a jdou po všech lidech z Wolves." Wolf si povzdechl a odpověděl: „Teďka mi kvůli těmhle novejm volaj úplně všichni. Už totálně zničili celou první divizi a nevim, co mam teďka dělat." „Ale ještě se mi neozvaly Adri s Bětuš...Nejsou s váma?" zeptal se ještě. Martin odpověděl, že ne a ukončil hovor.

Adriana s Alžbětou se mezitím pohybovaly v ulicích České Kamenice a zatím se nesetkaly s žádným velkým množstvím „neznámých". Sice je přepadávali, ale nešlo o žádné neporazitelné množství. Přemýšlely společně nad tím, co by mohli být zač, když se zpoza ulice vynořila dvojice kluků. Sestry je okamžitě poznaly - byli to nechvalně známí bratři Křížovi. Vít a Vincent Křížovi jsou nerozlučnou dvojicí, ze které má respekt široké okolí České Kamenice. Proslavili se především svými často neférovými praktikami při rvačkách.