Mé jméno je..........

Polibek

Avery

Po týdnu proleženém na ošetřovně jsem se znova vydala na chodby Bradavic.Teddy tam ještě musel zůstat,ale mě to ani trošku netrápilo.Bála jsem se.Spíše toho co mi řekne,až bude moci plně běhat a též si uvědomí,že jsem mu ty jízvy,které mu zůstaly po škrábnutí se nikdy nezahojí.Dobloudila jsem až do 5.patra,kde jsem se potkala s Jamesem.,,Jsem rád,že tě už pustili a.....chci se zeptat zda budeš pořád ještě s Teddym po tom všem co ti udělal?"Než jsem stačila odpovědět,chytil mě za ruce,primáčknul na kamennou zeď a začal mě líbat.Byly to polibky plné smutku,dychtivosti a touhy.Odstrčila jsme ho od sebe a rozběhla jsem chodbou pryč.Neběžel za mnou,jen nastavil hůlku a vykřiknul:,,Pouta na tebe!"Okolo nohou se mi zamotaly provazy a já sebou žuchla na zem.Už jsem v Jamesovi neviděla toho hodného kluka,co je nejlepší kamarád mého kluka,ale zato se promněnil v chtivého dravce,který byl odhodlán udělat cokoliv,aby dostal svou kořist.Rychlím krokem ke mě přistoupil,kleknul si vedle a zase políbil.Tentokrát jsem mu začala polibek opětovat.Přitiskul si mě blíže k tělu a začal rozvazovat pouta pořád s rty položenými na těch mých.Provazy spadly a my se oba položili na chladivou podlahu.Já ležela pod ním a on na mě.Zničehonic se však postavil a začal něco hledat po kapsách.,,Odpusť,ale já.....uvádělo mě to klidu."Z kapsy vytáhnul hůlku.,,Zapomeň!"Proti tomuto kouzlu jsem nemohla nic dělat a já znova padla do hlubokého spánku.Probrala jsem se na dívčích umývárnách.Hlavu jsem měla těžkou a strašně mě bolela.Byla jsem ráda,že jsem se vyškrábala na nohy a pomalu se vlekla do svého pokoje.Když jsem se tam tak jaksi dostala,ihned jsem padla na postel vyčerpáním.Zdál se mi sen.Líbala s Jamesem a on mě zaklel kletbou Obliviate neboli kletba zapomnění.Probrala jsem se celá zpocená a jakoby jsem pořád cítila Jamesovi rty na těch mých.Byly tak hebké a vypadalo to,že po mě dočista touží.No,byl to jen sen a já zase usnula.Tentokrát jsem byla v kruhové místnosti a naproti mě bojovali dva kouzelníci.Tyrkysové a hnědé hlavy jsem poznala skoro okamžitě.Byl to James s Teddym,kteří na sebe metaly jednu kletbu za druhou.Nemohla jsem dál na to koukat a utíkala jsem abych je zastavila,jenže jedna kletba zasáhla mě.Mé oči byly otevřeny a já věděla,že je konec.Umírala jsem,naposledy se usmála na kluky a vpadla to pusté temnoty,ze které není cesty zpět..Hrůzou jsem otevřela oči a zjistila jsem,že ležím ve svém modro zlatém pokoji na posteli zachumlaná do nadýchaných peřin a můj křišťálovo zlatý lustr se trošku houpe.Bylo to tím,že asi nějaký skřiítek nechal otevřené okno.Vylezla jsem z postele a došla na balkón.Vyhoupla se na kamenné zábradlí a proměnila se v draka.Vzletla jsem od hradu a letěla k Zapovězenému lesu.

Promiňte za jednu z kratších kapitol,ale jaksi se mi zdá,že čím delší kapitola,tím vás to nudí.Kdyžtak mi napište,jestli se mi to jen zdálo a nebo jestli je to pravda,ať se můžu přizpůsobit. :* Hudba se mi zdála být dobrá k té pasáži,jak tam James Avery líbá a ona pak od něj utíká.Nesuďte mě :D