Je nádherná

235 13 0
                                    

Vlak zastavil na nástupišti v Prasinkách. Prváci se řádili za Hagridem a Lily ho musela jít pozdravit:.,,Ahoj Hagride! Jak jsi si to bez nás tady užil?" řekla s úsměvem na tvářích. Muž, který je vysoký přes dva metry,se zarostlým obličejem a věčně rozcuchanými vlasy, se zatvářil jako by ho to ranilo, že jsme se vůbec přijeli. Pronesl hlubokým hlasem: ,,Tak špatně, neboť bez slavné rodiny Potterovic se pomalu ani nedá žít" a začal se dunivým smíchem  smát. Proto jsem ho moc nemusel. Vždy pro něj byli jen slavní Potterovi a já byl jen ten, který dělá křoví. Lily s Albem se s ním ještě bavili, ale já s Jamesem jsme se už ztratili v davu. Nastupovali jsme do kočáru a už se začal pomalu  rozjíždět, kdyby ho někdo nezastavil. Začalo pršet, všechny kočáry už odjeli, zatímco ten náš né a né se pohnout. Dívali jsme se z oken na zachmuřelé počasí. Mezi blesky jsem uviděl postavu v kápy. Myslím si, že  si s někým povídala, ale nebylo vidět s kým. Postava se po chvilce začala pomalinku přibližovat. Klika u dvířek udělala slabounké CVAK. Všichni jsme vykřikli, neboť se ozval další hlasitý blesk. To si už postava nasedla do kočáru a sundala kapuci.,,Omlouvám se, že jsme vás vyděsila, ale byl tu poslední kočár a mne se nechtělo chodit do Bradavic pěšky". Všichni jsme ji poznali, byla to to dívka z vlaku, jen byla strašně mokrá a promrzlá na kost. Kočár se pomalu rozjel, ale ona se klepala víc a víc.,,Na, vem si můj hábit, jsi celá promrzlá a klepeš se." a jako správný gentleman jsem si začal sundávat hábit, tak jsem zůstal jen ve svetru a košili. Jelikož seděla vedle mne s úsměvem ho přijala.,,Copak tobě není zima?" pronesla tichým hlasem a její modré rty se znova zachvěli.,,Né, zima mi není, ale nevadilo by mi, kdyby jsi se ke mě přitulila, samozřejmě ať se oba zahřejeme." zašeptal jsem ji do ticha a mrkl na ní. Její smích byl pastvou pro uši, ale přitulila se a vypadala, že i moc ráda. Všechny jsem projel pohledem. Lily se na nás usmívala, Albus na nás koukal s otevřenou pusou a James co byl z druhé strany mi špitl do ucha: ,,Je nádherná, že!" Byla to rána. Mu se líbí holka, která se líbí mě? Tohle se nám, za dobu našeho kamarádství, nikdy nestalo. To já byl z nás dvou ten mladší, ten potížista, co spí s každou holkou  a pak jí ani nepozdraví. ,,Na ní zapomeň, ta je moje!" procedil jsem skrz zuby a všiml jsme si, že mi v náručí usnula.,,Stejně jí jen opícháš a pak jí odkopneš jako nějakou kurvu!" zařval James až Lily nadskočila. To byla podpásovka. Kočár zastavil a James z něj vystřelil jak raketa. Albus neváhal a běžel za ním do budovy. Lily se na mě usmála a též odešla. Mě sklouzl pohled na dívku v mém náručí. Klidně bych s ní tam zůstal, ale nešlo to musel jsem jí vzbudit.,,Princezno vstáváme." zašeptal jsem jí do vlasů a políbil na temeno hlavy. Její oči ve tmě zajiskřily, usmála se a nic neřekla, ale zničehonic zmizela. Zbyl mi tu jen můj hábit a do ruky mě studil řetízek s písmenem A. Schoval jsem si ho do kapsy a utíkal jsem na večeři. Prváci už byli rozděleni do kolejí a já běžel k mrzimorskému stolu. Nikdo si nevšiml, že jsem tam nebyl. S nikým se moc nebavím. Mrzimorské holky taky nejsou nic moc, ale když je nouze tak......moment teď jsem si uvědomil, že jsem tu dívku z vlaku v životě neviděl to znamenááá........Než jsem to domyslel, tak se po síni rozezněl hlas ředitelky Minnie.,,Ještě bych vás chtěla vyrušit od večeře, ale naše nová......"odmlčela se a pokračovala dál:,,dívka, tady není ani jako studentka a ani jako učitelka, nýbrž se pro ní Bradavice stanou novým domovem. Prosím, přivítejte mou vnučku Avery." Začarovaná obloha potemněla. Všichni se dívali na Minnie, ale nad našimi hlavami se ozval řev. Byl to řev velkého zvířete. Všichni pohlédli nahoru a uviděli něco neočekávaného. Sileutu draka, který plival oheň. Drak se začal snášet dolů a byl větší a větší. Jeho mohutné nohy dopadli na kamennou podlahu a on roztáhl křídla, aby se nám mohl ukázat v celé své kráse. Hnědozelená lesklá kůže, nádherně vypracované nohy, svalnatý ocas, obrovská křídla, hlava se špičatými  zuby a ty oči. Ty oči jsem už někde spatřil. Patřili té Avery. Drak-Avery naposled zařvala a pak se proměnila v dívku s rudými krátkými šaty a nohy měla bosé. Byla to ona! Provedla lehkou otočku a pak se při bouřlivém potlesku uklonila.

Mé jméno je..........Kde žijí příběhy. Začni objevovat