Mé jméno je..........

Teddy?!

Avery

Probudila jsem se do slunečného dne.Ranní paprsky mě šimrali na nose a já zjistila,že jsem v pokoji sama.Vylezla jsem z postele a šla k balkonovým dveřím.Otevřela jsem je,aby mi lehký podzimní větřík pročesal vlasy.Chvilku se nechala jen tak ovívat,pak ty dveře nechala otevřené a šla se převléci.Dnes jsem si usmislila,že budou mé vlasy černé a dlouhé až ke kolenům.Aby se mi oblečení hodilo k vlasů,tak na  sebe navlekla bílé tílko a fialové "nafouklé" třičtvrťáky.Koukla se na hodiny,na kterých byly digitální číslice 8:50.Takže Teddy je už na hodině.Nazula jsem si černé Vansky a vyběhla na chodbu,abych si mohla zajít do kuchyně na jídlo.Běhala jsem všemi zkratkami,které mi Teddy ukázal a než bych řekla švec byla jsem u obrazu s mísou ovoce.Než jsem stačila polechtat malou a děsně roztomilou hrušku uslyšela jsem hlasy.Jeden dívčí druhý chlapecký.Bylo to divné,protože měli být na hodině.Jako správná "kantorka" jsem jim musela vynadat,proč nejsou na hodině.Zahnula jsem za roh a tam se mi naskytla podívaná o jaké se mi v životě nesnilo.Teddy tam stál a ocumlával se s nějakou blonckou.,,Doprdele,můžeš mi říct co tu děláš?"Začala jsem ječet na celé kolo.,,No,víš....Avery........."Nestačil nic říct,protože já už běžela chodbou.Slzy se mi drali do očí.Bolest na hrudníku se zvětšovala a já jíž nemohla popadnout dech.Snad nebude vadit,když to všechno řeknu babičce. Zastavila jsem se až u velkého chrliče,který stál před ředitelnou.,,Cukrkandly."zařvala jsem na něj a běžela dál po schodech.Rozrazila jsem dveře,ale babičku,kterou jsem hledala,abych se jí mohla vyzpovídat jsem nenašla.Asi byla na hodině,nebo něco vyřizovala.Rychle jsem jí vzala brk,kalamář a pergan,na který jsem jí v rychlosti napsala,že si udělám malý výlet do Příčné ulice.Vzala jsem si kouzelný prášek hodila ho do ohně a pronesla"Příčná ulice!" Začal se semnou točit svět.Cestou jsem zahlédla několik kouzelnických příbytků,na které nabyl čas je nějak extra prohlížet.Ozvala se slabá rána a já dopadla na dřevěnou podlahu.Bylo mi jedno,jestli jsem v nějakém obchodě nebo bytě.Musela jsem se vyplakat.Schoulila jsem se do klubíčka a začala vzlykat na celé kolo.Asi po 15minutách jsem usnula.Na špinavé zemi mezi jakýmisik krabicemi.Probudila jsem se a uviděla jak se nademnou naklání jedna zrzavá hlava.Byl to muž.Mohl mít tak 35 a na čele mu vyskočila malá vráska.,,Ehm.....Ahoj.Já se jmenuji Geroge Weasley a nechci tě nějak děsit,ale co jsi dělala u mě ve skladu?"Mluvil na mě pomalu,jako bych byla uplný blázen.,,Ahoj!Já jsem Avery McGonnagallová a utekla jsem z Bradavic,protže mě jeden nehorázný debil naštval a já nectěla být sním v jednom hradu."Vychrlila jsem to na něj tak rychle,že se mu z toho chudákovi zatočila hlava.,,Ta holka je asi blázen!",,Hele Georgi já nejsem blázen,ale zamilovaná holka,kterou podváděl kluk."Zařvala jsem a začala zase brečet.,,Hele uklidni se,já nic takového neřekl.",,No,ale myslel jsis to!",,Moment myslel......já čtu myšlenky?Panebože klid Avery hlavně klid."Podívala jsem se na zrzka,který na mě valil oči.Najednou změnil téma.,,Ty jsi říkala McGonnagallová?To měla stará Mcčíča copak syna či dceru,které\kterému jsi se narodila ty?",,No asi jo.Mcčíča?",,Jo,vymysleli jsme to s bratrem,když jsme byli ještě na škole.",,Bratrem?",,Jo,Fred.....Promiň dáš si čaj?",,Klidně."Vstal a odešel do jiné místnosti.Nevadilo mi.že jsem tady sama,aspoň jsem si jí mohla normálně prohlédnout.Gauč na kterém jsem pololežela byl barvy červené stál hned pod oknem,vedle něj byla tmavě zelená skříň a kousek před ní fialový stolek.Nikdy jsem nic takového neviděla.Jo možná něco plastového v Ikei,ale tohle bylo dřevěné.Nebyl to pokoj,ale spíše pracovna.Malá pracovna.Při rozhlížení mi utkvěl pohled na křiklavě žlutém zrcadle.Jen co jsem se vyhrabala na nohy,došla jsem k zrcadlu.,,Panebože,to nemůžu být já."Vypadala jsem jak Taylor Swift ještě s kudrnaýma vlasama.Věděla jsem,že se metamorfomág může změnit jak chce,ale nikdy jsme si nemohli měnit oči a mé oči byly zeleno hnědé,zatímco teď byly jasně modré.Postava se mi též změnila.Vždy jsem byla malinkatá tmavá a teď najednou vysoká,štíhlá a bílá.Horší bylo,že jsem se namohla proměnit zpět.,,Tady máš ten čaj."To už tady byl George.Pak jsme si sedli a povídali si.Povídali jsme si úplně o všem:o škole,o jeho synovi,o Teddym,o rodině,o jeho bráchovi,mém věku,mé proměně a už se začalo  stmívat.Když jsme skončili a já se sním loučila bylo 22:30.,,Tak se měj a někdy se stav."Řekl mi než jsem nastoupila zpátky do krbu a pronesla:,,BRADAVICE!"Vše se zase zatočilo a já byla u babičky v pracovně.Najednou na mě padl smutek.S Georgem jsem se cítila v bezpečí a klidná,tady ale ne.Slzy se drali na povrch.Začala jsem vzlykat,v tom u mě už stála babička a hladila mě po vlasech.,,ŠŠŠŠ....zlatíčko to bude dobré.Copak tě trápí?",,Babi můžu mít jedno přání?"Vzlykala jsem jí na rameno.,,Ovšem,jakékoliv.",,Změň mi pamět."Možná,že těch slov budu litovat,ale teď mi to bylo jedno.,,Zlatíčko.Nebudeš litovat?",,NE!"Měla jsem kamennou tvář.,,Dobře,ale pár vzpomínek si ulož tady do těch lahviček,kdyby jsi se rozmyslela."Vzala jsem lahvičku,přiložila si ke spánku prst a tahala skoro každou vzpomínku na Teddyho.Najednou jsem se cítila taková prázdná.Usedla jsem na židli,babička si stoupla za mě,něco zamumlala a já usnula.