Postavy: Harry, Voldemort
Přístupnost: bez omezení
Poznámka: tato povídka byla napsána v roce 2005, má 1. povídka
Varování: smrt
Stručný děj: Harry musí zabít Voldemorta. Zvítězí Lord Voldemort anebo Chlapec co přežil?
***
Byl večer. Seděl u stolu v kuchyni v Siriusově domě. Byl sám, tak jak si přál. Podíval se na staré hodiny v rohu místnosti, právě odbily jedenáct hodin.
Ještě hodinu. Jen hodinu. Šedesát dlouhých minut. Tři tisíce šest set nekonečných vteřin. Stále v hlavě přemítal, co a jak musí udělat. Měl pocit, že mu snad z toho všeho přemýšlení praskne hlava. Necítil se zrovna nejlépe.
Proč zrovna já to musím skončit? Proč já musím zabít Lorda Voldemorta?
Na takové úvahy už však bylo pozdě. On je Vyvolený, on jediný může zastavit jeho hrůzné běsnění a vraždy. Lord Voldemort si ho před léty vybral, aby se stal jemu rovným. Ne Nevilla, ale jeho. On jediný to může zvládnout. Jenom on, bez pomoci svých přátel.
Znovu se zadíval na staré hodiny. Uplynulo jen pár minut. Nervózně vstal a začal přecházet po místnosti. Vzpomněl si na včerejší den. Byli tu jeho přátelé a členové Řádu. Byli tu všichni blízcí, které má rád. Vzpomněl si, jak Hermiona plakala a dokonce zahlédl slzy v očích svého nejlepšího kamaráda Rona. I Lupin měl co dělat, aby se držel. A Tonksová a paní Weasleyová měli úplně promáčené kapesníky. Nejhorší bylo loučení s Ginny. Nechtěla odejít spolu s ostatními, držela se ho zuby nehty a odmítala opustit dům. Nakonec na ní museli použít kouzlo, aby ji odtamtud dostali. Drásalo mu srdce vidět ji takto, ale muselo to být. Chtěl být sám a přemýšlet. Musel vymyslet, jak ho přemoci. Jak ho zprovodit ze světa.
Nakonec na to přišel až po dlouhém hledání v těch nejodpornějších knihách o Černé magii. Našel to, co hledal, způsob jak ho zabít, aniž by musel vyslat smrtící kletbu ze své hůlky.
Tik ťak, tik ťak - bim, hodiny odbily čtvrt na dvanáct. Ještě 45 minut. Tolik času mu ještě zbývá než se střetne se svým osudem. Než zabije Voldemorta, nebo on zabije jeho. Ještě třičtvrtě hodiny, než uvidí zase jeho odporný obličej. Jeho nosní dírky podobné hadím a hrůzné rudé oči, planoucí nenávistí vůči němu.
Během včerejšího cvičení Nitrobrany, se mu několikrát podařilo, spojit se s myšlenkami Voldemorta, on to však nezaznamenal. Dnes se sním spojil vědomě tak, aby o vpádu do jeho mysli věděl. Naznačil mu své úmysly a Voldemort překvapivě souhlasil. Asi ho to už také unavovalo. Stejně by se to jednou muselo stát, tak proč to prodlužovat.
Tik ťak, tik ťak, bim bam, bylo půl dvanácté, už jen půlhodina je dělila od jejich setkání.
Přestal chodit po kuchyni a rozhodl se, že se půjde projít po domě svého mrtvého kmotra.
Možná to bude naposledy, co tu budu.
Šel nahoru do patra, do místnosti, která byla jeho pokojem po nějaký čas. Tady s ním spával Ron. Ve vedlejším ležely Ginny a Hermiona a v dalším dvojčata, když přijeli na návštěvu. Všechno si tu prohlížel, jako by si to chtěl vrýt do paměti nadobro. Přešel ke svému nočnímu stolku. Byla na něm fotografie, kde se na něj šťastně usmívali jeho rodiče a mávali mu. Oči se mu zaleskly, při pomyšlení, že už za několik minut se s nimi může opět setkat. Ať už v podobě duchů pokud se jim zase spojí hůlky anebo tam nahoře v nebi.
Tik ťak, tik ťak, bim bam bim, ozvalo se zezdola. Byl natolik zabraný do myšlenek a vzpomínek až sebou při tom zvuku škubl. Bylo tu takové ticho a klid.
Sešel dolů a procházel se dlouhou chodbou až došel do kruhového pokoje, do zasedací místnosti Fénixova řádu. Pohlédl na starožitnou židli v čele oválného stolu. Tam vždycky sedával Brumbál. Po jeho smrti, se na tuto židli už nikdo nikdy neposadil. Patřila jemu, i když už tady s nimi nebyl. Brumbálovi, největšímu čaroději všech dob, jeho rádci a v podstatě i příteli. Člověku, který ho uměl vyslechnout a chápal jeho pocity. Člověku, kterého bude mít navždy rád.
Podíval se na své zápěstí, jeho hodiny ukazovali za pět minut dvanáct. Je čas!
Naposledy se rozhlédl po místnosti a vyšel ven, dlouhou chodbou až do předsíně, kde už dávno nevisel ukřičený obraz paní Blackové. Vyšel ze vstupních dveří na ulici. Rozhlédl se, nikde nebylo ani živáčka. Naposledy zkontroloval jestli má všechno co potřebuje, pak zavřel oči a představil si místo, kam se chtěl přemístit. Když je znovu otevřel, byl v místě, kde to všechno začalo. V Godrikově dole.
