Páry: AUTP / SS
Žánr: humor, romantika
Kategorie: het
Přístupnost: bez omezení
Poznámka tato povídka byla napsána v roce 2005
Varování: Severus je OOC
Stručný obsah: Andy se rozhodne tropit si ze svého profesora lektvarů žerty a postupuje podle knihy Jak spolehlivě naštvat profesora Snapea. Avšak stane se jedna "nemilá" věc, něco s čím sama nepočítala - zamiluje se.
***
Všechno to začalo jako poměrně dobrý vtip. Jednou se mi do rukou dostala stará kniha. Byl to seznam už po dlouhá léta psaný studenty z Nebelvírské koleje. Ta kniha se jmenovala: Jak spolehlivě naštvat profesora Snapea. Byl to dost objemný svazek.
Časem přibývalo více a více vtípků, nejen od Nebelvírských. Ostatní koleje se také přidávaly, tedy až na Zmiozel. Ti nikdy o seznamu neslyšeli. Myslím, že nejvíce bodů připsali moji kamarádi Fred a George Weasleyovi.
Snapea sice neměl nikdo ve škole rád, ale to, co dokázali vymyslet oni, nad tím zůstával rozum stát.
Pročítala jsem seznam rošťáren a usmívala se. Nikdo se pod vtípky nikdy nepodepsal. Kdyby se tato kniha dostala do nepravých rukou, nedej bože samotnému Snapeovi. Ani si nechci představit, jak by dotyční skončili. Někdy se však dal skutečně poznat rukopis těch dvou.
Jako například : STRČ MU JEHO MASTNOU HLAVU DO ZÁCHODOVÉ MÍSY, AŤ SI UMYJE VLASY.
***
" Tak co, jaké je počteníčko?" usmíval se na mě Fred při snídani.
" Dost hustý, čtu si to hlavně před spaním," smála jsem se.
" Hele, je na čase některé z nich zrealizovat. Pokud vím, nikdo se o to zatím nepokusil, ne?" přidal se George a sedl si vedle mě. V očích mu zablýsklo očekáváním.
" To snad nemyslíš vážně?" hrozila jsem se smějíc, " až zjistí, co chystáte, tak vás zabije."
" Nesýčkuj, nehodláme riskovat svoje krky. Nezapomeň, že jsme na jeho černé listině," odpověděl pohotově Fred.
" Tak potom nechápu, kdo by byl tak bláhový a pošetilý, aby by to zkoušel. Tedy kromě vás."
" Nó, my jsme si mysleli, když jsi naše nejlepší kámoška, tak..." začal pomalu George.
" Na to zapomeň! Nebudu riskovat, že mě kvůli vám vyrazí za školy," odpálkovala jsem je.
" Proč, Andy? Prosím, udělej to pro nás a celý zbytek školy. Chceme vidět Snapea na lopatkách. Navíc, on si tě při hodinách nikdy nevšímá, mám pocit, že ani neví, jak se jmenuješ," přemlouvali mě teď už oba současně.
" Za to jsem ráda, alespoň mám klid. Narozdíl já od vás dvou, chci zůstat v anonymitě."
Během týdne mě ovšem ti dva bombardovali dotazy a každou chvíli do mě hučeli a otravovali, dokud jsem jim na to nakonec nekývla. Stejně to bylo jen proto, aby mi už dali konečně pokoj.
***
" No dobrá, ale já sama si něco vyberu," řekla jsem jim jednou při večeři. Jejich úsměv, který měli zpočátku na rtech, rychle zmizel.
" Ale to nebude ono, ty nevyberes nic drsnýho," brblali.
" No právě, snad nečekáte, že bych udělala něco velkého? Mám se docela ráda. Vy by jste snad po mě chtěli, abych ho vyhodila z okna a za ním koště a ať si ho chytne."
" Hele, to není špatnej nápad," zasmál se Fred. Sebral mi knihu a začal moji šílenou myšlenku zapisovat pod číslem 508.
" Hej, to byl jen vtip, nepiš to tam," snažila jsem se ho zarazit. Marně. Dopsal a začaroval vše tak, aby to nešlo vymazat.
