1979/1980-Vojna♡︎

78 2 2
                                    

Za ty dva roky co byl Venca na vojně se toho hodně stalo. Oslavila jsem své dvacáté narozeniny, Aleš se dal dohromady s Fikotovou a Žába už s Hankou bohužel není. Taky jsem se přestěhovala do vlastního bytu poblíž cingláku a je to tak trochu i překvápko pro Vaška, protože ho konečně po dvou letech zas uvidím. Kluci bohužel nemůžou, Petr je někde u tety a Aleš je s přítelkyní a její mámou na dovče, takže na nádro ho jdu vyzvednout sama.
~
Vzala jsem si na sebe volnější džíny, bílé triko a přes něj Vencovo pončo, které mi věnoval, než odešel na vlak, stále si na ten moment vzpomínám, jako by se to stalo včera..
~
Sedím na nádraží a netrpělivě čekám, než se přede mnou objeví vlak, ze kterého můj milenec vystoupí.
Vidím něco jet z dálky, tak se postavím a začínám být trochu nervózní.
Vlak přijel, otevřely se dveře a začali z něj vycházet vojáci, kteří se vítali s rodinou, přáteli nebo milenkami a já se stále rozhlížím a hledám Vencu. Doufám, že tu někde bude..
Z vlaku vyšel poslední chlapec, tak se na něj tak dívám a najednou mi to došlo, spadl mi kámen ze srdce. Rozběhla jsem se plnou rychlostí a skočila mu do náruče.

„Venco! Ty ses vrátil!" Sotva mumlám, protože brečím jako kráva.
„No jasně, že jo! A neplakej, prosimtě, nebo se k tobě ještě přidám." Usmál se, otřel mi slzy palcem a celou dobu mě druhou rukou hladil po zádech.
„Hrozně si mi chyběl.." Stále mu pláču v náruči.
„Ty mně taky, Y/n.. Jsem rád, že už jsme zase spolu.."
„Miluju tě.." Políbila jsem ho.
„Taky tě miluju, prcku.." Opětoval mi polibek a takhle mě donesl až před vchod nádraží, kde jsem chtěla, aby mě pustil.

„Mám pro tebe větší překvápko.." Viděla jsem na jeho pohledu, jak hned začal přemýšlet, co by to tak mohlo být. Vytáhla jsem z kapsy klíče od bytu a podala mu je.
„Ne.. To nemyslíš vážně, že ne..?" Řekl natěšeně.
„To teda myslím, nebudeš už muset bydlet s tátou, ne?" Usmála jsem se a on mě objal tak, že jsme skoro spadli na zem.
„Ty jsi fakt ta nejlepší ženská, kterou by chlap mohl mít." Dlouze mě políbil.

Šli jsme k Vencovo otci do bytu (kterýmu samozřejmě bylo u prdele, že už u něj bydlet nebude), aby si vzal ještě nějaké věci a pak jsme šli k nám, kde jsme strávili celý zbytek dne mazlením v posteli, mezitím co jsme si vyprávěli příběhy, co se nám za ty dva roky staly. S tímhle klukem chci strávit zbytek života..

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Dec 25, 2023 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Dívka, která se naučila milovat. // V. Jehlička x Y/n oneshotsKde žijí příběhy. Začni objevovat