kéž by to tak zůstalo navždy

320 15 0
                                    

Ráno jsem se vzbudila s celkem blbou náladou. Když jsem však pomyslela na to že jdu dneska ven s Dominikem usmála jsem se.

Šla jsem si nachystat snídani a u toho jsem si na televizi pustila Sangriu od Calina.

Tina není doma nechala mi vzkaz že jela zase k rodičům a taky se mi omluvila.

S Dominikem plánuju být jen kámoška už se znovu nepustím do vztahu s někým takovým. I když proč s ním jdu vlastně ven když mi udělal to co mi udělal? Nevím.

16:30
Začínám se pomalu chystat. Na sebe si beru obyčejný legíny a bílou mikinu. Udělám si linky a dám si řasenku. Asi tak nějak hotovo no. Trvalo mi to celkem dlouho než jsem si vybrala něco na sebe takže nestíhám je totiž 17:06. „doprdele už" zanadávám když nemůžu najít telefon. Nakonec ho najdu a vydám se pryč z bytu.

Před domem stojí Dominikův černý mercedes. Dojdu k němu, je opřený o auto a kouří. Jak jinak.

„ahoj" šeptnu stydlivě

„ahoj, máš šest no teď už sedm minut zpoždění" usmál se když vyslovoval slovo "sedm"

„promiň ale můj mobil si usmyslel že se schová takže jsem ho nemohla najít" zaskučela jsem. Dominik se jen zasmál a nastoupili jsme do auta.
Hlavu jsem si opřela o okýnko a v hlavě mě začal napadat text písničky
Omlouvám se mami že nedokážu ti to říct
Ale z mý prázdný duše nezbylo nic
A omlouvám se že s tý malý holky nevyrostlo nic
Vim že očekávala si toho ode mě víc

Mý démoni se mnou
Stejně nedělám s tím nic
Panika a stres na mě dopadají čím dál tím víc a víc.

„haló planeta volá Ellu" promluvil na mě Dominik a dostal mě ze skládání písničky

„Dominiku potřebuju tužku a papír" řekla jsem rychle. Dominik se na mě udiveně podíval a z palubovky mi podal malý deníček a propisku. Napsala jsem tam ten text

„můžu si ten deník nechat?" zeptala jsem se ho protože co kdyby mě náhodou napadla další část a já bych to neměla kam napsat

„jo jasně, stejně je mi tu k hovnu" pokrčil rameny a usmál se na mě

„a co jsi to tam vůbec napsala?" zeptal se mě zvědavě

„uvidíš" ušklíbla jsem se.
Dominik jen zakroutil hlavou a pousmál se.
-
-
-
„Tak jsme tu" zahlásil Dominik. Stáli jsme před....lesem? To jako mě jde zabít nebo co?

„chystáš se mě zabít?" zeptala jsem se s nadzvednutým obočím

„možná jo možná ne" nahodil ten svůj debilní úšklebek.
Přísahám že jestli mě zabije tak ho budu do jeho smrti strašit.

Panebože máme tu další část 🤭
Já velice doufám že se vám líbí 🐬❤️
Budu ráda za každou hvězdu ⭐
Váš Toustík 👀❤️

Nikdy jsem tě nepřestala milovat /DOKONČENO/Kde žijí příběhy. Začni objevovat