PRECIOUS //Vminkook

Sixteenth Kiss

Jimin se připoutal až po tom, co se Sael rozjel. Měl hrůzu v očích z toho, že by se ještě mohli vybourat. S nikým jiným, než s jeho rodinou, princi a doprovodem ještě v autě neseděl. Rukama držel svého nenarozeného syna s díval se přes čelní sklo auta. ,,Kde jsi vůbec k tomu autu přišel? A jak jsi ho bez povšimnutí dokázal dostat tam?"

Sael se zašklebil a Jimin přísahal, že ještě šlápnul na plyn. To poslední, co potřebují je, aby je chytila policie. To by byl brutálně obrovský problém!

,,Když umíš mluvit, překecáš a ukecáš kohokoli. Měl bych tě to naučit. Princátka tě drží až moc na vodítku."

Jimin se zamračil. ,,Protože nechtějí, abych se dostal do maléru."

,,Jimin, jsi tu ze své vlastní vůle. Kdyby jsi vážně nikam nechtěl, nenechal by ses unést."

Tentokrát Chimm už opravdu sklapnul. Kdyby s ním jet nechtěl, křičel by na celé sídlo jen proto, aby ho někdo uslyšel a zachránil ho. Jenže to neudělal, takže pokud chce někoho vinit, maximálně může jen sám sebe.

,,Neboj se. Budeme brzy zpět. Nic se nám nestane a celý den si užijeme."

Jimin kývl. Podíval se ven z okna. Sael se tak změnil. Kdyby se jen takhle choval už během jejich let na škole, mohli být už dávno přátelé... jenže Sael se chovat všelijak, jen ne hezky. Co si Jimin moc dobře pamatoval, byla překližka na chodbě, kde ho ke skříňce přirazil jeden ze školních bad bojů. Jeho jméno už si naštěstí nepamatoval, ani nechtěl. Sael byl něco jako jeho... přítel. Jestli se jejich vztahu tak vůbec dalo říkat.

Jimin až později zjistil, že měl jeho otec dluhy a Sael si jeho... aktivitami... snažil vynahradit to, co se mu dělo doma. A v hlavě. Později se ho ujal jeho strýc a nechal ho u sebe žít. Sael dostudoval, uklidnil se a už - podle toho, co Jimin v médiích viděl a slyšel od jeho princů - neměl s nikým žádný konkrétní vztah.

,,Za jak dlouho budeme na místě?" Zeptal se Jimin po dlouhé pauze mezi jejich rozhovorem. Jestli se tomu jejich dosavadnímu handrkování tak vůbec dalo říkat.

Sael se podíval na čas. ,,Dvacet minut, max. Podle toho, jestli chytneme zácpu nebo ne. Ale jo, za chvilku tam budeme."

,,A už mi řekneš, kam to přesně jedeme?"

,,Do nákupáku."

Jimin se zděsil, ,,mezi lidi?! Co když si nás někdo všimne?! To bude katastrofa!"

Jenže Sael protočil očima, na Jiminovo mračení se pak radši více věnoval řízení. ,,Nebude. Nikdo si tě nevšimne. Nemáš kolem sebe nikoho, kdo by přivolával pozornost-"

,,To, jako, že nejsem atraktivní?!"

,,Bože, Jimin, tvoje těhotenské hormony jednou vážně lezou krkem."

Jimin vykulil oči a už už chtěl začít bojovat. ,,Ne, kvůli tomu to není. Když máš kolem sebe v jednom kuse ochranku v černém, lidi se po ní koukaj. Přijde jim to zajímavé a hledej, koho by tak mohli hlídat. Jestli to třeba náhodou není celebrita... ale když jdeme jen ve dvou? Pfff, pochybuji, že se po nás někdo otočí. Maximálně na můj sexy zadek, který dlouho nikdo nepotkat," smál se. Oběma rukama držel volant a doufal, že muže vedle něj pustila upomínka na jeho atraktivitu.

Pustila ho jen trochu. Kdyby neřídil - a Jimin se tak nebál o život svůj a jeho syna - rozhodně by ho hned zmlátil. Byl by to boj jaký ještě svět neviděl.

,,Řekni mi, jak to s tebou ti dva zvládají?"

,,Jak zvládají?" Otočil se Jimin k němu, když vjížděl na poloprázdné parkoviště. Našel místo k parkování a vozidlo tam odstavil.

Sael začal otevírat své dveře, ,,Nijak. Jdeme, mám chuť utratit majlant," a vylezl z auta ven. Obešel ho a pomohl Jiminovi, který v jeho sedmi měsících už měl co dělat.

Odfrknul si, když byl venku na svých nohou. Sael ho vzal za paži, přisekl se na něj jako chobotnice a narval Jiminovi na hlavu čepici a brýle. Jimin si je na nose upravil, ,,tohle má být to tvoje nenápadné?"

Sael se znovu zasmál. ,,Věř mi, nikdo si tě ani nevšimne."