Hvězdy nad Tokiem (Tokyo Revengers fanfikce)

Kapitola 3.

V hlavě mi probíhaly tisíce myšlenek. Vstala jsem, a šla jsem ke snídani. Bosa jsem pomalu šla po studené podlaze v předsíni do kuchyně, celá rozespalá se zamotanou hlavou jsem došla k židli a usedla jsem ke stolu.

"Musím teď do školy, docela ti závidím že máte volno. Na lince máš čaj. Zatím čau!" Řekl Mitsuya a zabouchly se za ním dveře. Zůstala jsem jen zmateně sedět u stolu. Po chvíli přemýšlení co budu dělat jsem se zvedla a zalila jsem si čaj. Stála jsem v kuchyni se zabořenýma očima do hrnku a zamyšleně jsem pozorovala, jak se z horkého čaje kouří a obláčky páry se rozplývají ve vzduchu.

Vtom jsem se hbitě otočila a rozběhla jsem se po bytě. Pak jsem rychlým tempem došla do koupelny, ve které jsem od včerejška nebyla, takže jsem ji musela hledat. Pomalu jsem se otočila k zrcadlu.
"T..to jsem já?!" Vykřikla jsem vyděšením. Vzápětí jsem se chytla za pusu a s uvědoměním, že tu může ještě někdo bydlet a doufala jsem, že můj výkřik nikdo neslyšel.
Zaujatě jsem koukala do zrcadla, jako bych ho nikdy neviděla. Po chvíli jsem se vzpamatovala, upravila jsem se a šla se projít.
Když jsem se vrátila, Mitsuya už byl doma. Seděl u stolu a upřeně koukal na vázu před ním.
Došla jsem nervózně naproti něj a posadila se.

"Mám pár otázek." Vyslovil po chvíli ticha.
"A...Ano?"
"Jak?" V Mitsuyově výrazu se dala přečíst klidnost, ale zároveň nejistota, nevěděla jsem, co si to tom mám myslet.
"Co jak, jak to myslíš?" Zeptala jsem se docela nervózně.
"Nedělej hloupou, chci vědět co se stalo."
"Cože?! Jak jako?"
"Prostě mi vysvětli situaci, to je vše." Odvětil Mitsuya.
"P...promiň brácha, já asi nevím o čem mluvíš, já..."
"Nech už toho s tím bráchou, sama dobře víš, že tvůj brácha nejsem." Přerušil mě.
"C..co?"
"Tak už to sakra vyklop, co se tu noc stalo? Jak jsi se včera dostala na tu lavičku?"

"J..já.." Nemohla jsem nic říct. Nic jsem nevěděla. Ale proč mě Mitsuya vzal k sobě? Jak to věděl?
"Hej, docela se o tebe bojím, jsi vpoho? Vypadáš vyděšeně...hlavně mi tu neomdli nebo tak něco, jo?" Dodal.
"Jak jsi to...Proč jsi mě vzal domů jako svoji nevlastní sestru?"
"Tak jo. Řeknu ti, jak jsem včerejší incident viděl já." Řekl Mitsuya, který se hned na to zvedl a šel k oknu. Zadíval se dolů a začal.

"Přesně tady jsem nejradši. Většinou koukám jen tak během dne z okna, prostě k němu automaticky zajdu a koukám ven. Včera jsem už k večeru přišel k oknu mezitím, co se mi vařil čaj. Koukal jsem na prázdnou lavičku kousek pod oknem. Kolem nikdo nebyl. Najednou konvice cvakla a já jsem se pro ní otočil. Když jsem se ohlédl zpátky, viděl jsem tě na lavičce  najednou ležet. Jen tak zničeho nic jsi tam ležela a spala. Přitom okamžik, ve kterém jsem se otočil pro konvici trval zhruba půl setiny. Nikdo normální by se tak rychle přemýstit nestihl. Překvapeně jsem se díval, jak jsi zmateně otvírala oči, mezitím co k tobě přicházel Mikey.
Z nějakého důvodu mě tvůj zvláštní ~příchod~ zajímal natolik, že jsem seběhl dolů. Něco mi říkalo, že budeš potřebovat pomoct. Neptej se co, nevím to, sám to do teď nechápu. 

Ale myslím, že jsem přišel v dobrou chvíli, ne?" Pousmál se. "Přijít o pár setin později, nevěděla bys co v tu chvíli dělat, nemám pravdu?"

Konec kapitoly 3. Budu se těšit u další! :)