Hvězdy nad Tokiem (Tokyo Revengers fanfikce)

Kapitola 6.

Druhý den jsem se probudila v mé posteli ve druhém světě (Tokyo) takže v tom prvním ještě zřejmě neskončila noc, aspoň teda podle mé a Mitsuyovi  teorie, že ve chvíli, kdy v pravém životě spím, jsem tu.
Vstala jsem a šla jsem do kuchyně, kde stál Mitsuya u linky a vařil nám čaj.
"Dobré ráno." Zívl si Mitsuya a nalil mi čaj.
"Mitsuyo? Mohl bys pro mě udělat jednu věc?"
"Povídej."
"Když jsem u mě doma, tady spím?"
Mitsuya se zasmál.
"Co jsem řekla tak vtipného?"
"Ty si nedáš pokoj viď? Není to jedno? Řekl jsem ať to neřešíš, ale pokud tě to zajímá, tak tě zkusím vzbudit když spadneš do bezvědomí a vrátíš se do prvního světa, abych ti zjistil, jestli jen spíš a dáš se vzbudit." Zasmál se Mitsuya a položil přede mně talíř s vaflí.
"A co pak bude v tom prvním světě? Taky usnu? Jen tak?"
"Já nevím, jak to mám vědět? Přestaň na to myslet a pojď ven, za chvíli se jedem projet s klukama." Řekl pozitivně.
Po snídani jsem se začala rychle připravovat ven. Začínalo léto, takže se jelo k vodě.
Balila jsem si plavky, když se přesně u okna mého pokoje ozvala rána.

"Kdo hodil ten kámen?!" Rozčílila jsem se, ale nekřikla jsem to tak nahlas, aby mě neslyšeli až dole. Když jsem se koukla z okna, mávali na mě Draken s Bajim. Mikey stál za nimi a okřikl je ať se uklidní, pak se ohlédl nahoru a s úsměvem mi zamával.
"Omlouvám se za ně, když je to popadne tak si neuvědomí, že můžou něco rozbít!"

Po chvíli jsem i s Mitsuyou přišla dolů. "Tvoje ségra asi nemá motorku, co?" Zeptal se Draken.
"Ne, nemá."
"Svezu jí, jestli bude chtít."  Dořekl Mitsuyovi Draken a otočil se na mě.
"Ale alee!" Zasmál se Baji a opřel se o Drakenovo rameno.
"Neřekl jsi mi, že se ti líbí." Koukal na něj s ďábelským výrazem.
"Hej, jen jsem jí nabídl, že ji svezu!" Bránil se Draken, ale trochu se začervenal.
Všichni jsme se začali smát.
"Mně to vadit nebude, ráda se svezu." Odpověděla jsem.
"Ale pozor, aby tě nevyklopil!" Chechtal se pobaveně Baji.
Po tom, co se Baji s Drakenem pošťuchovali, jsme se konečně vydali na pláž.
"Pořádně se mě drž, ať nespadneš." Řekl tiše Draken a pousmál se.
"Však to říkám, se bojí že tě vyklopí!" Bavil se pořád Baji a nemohl udržet svůj smích.
"Sklapni už!"  Řekl Draken, ale ať se snažil jak se snažil být naštvaný, trochu ho to taky rozesmálo. "Není to vtipný." Dořekl a zase se snažil vypadat vážně.
"No, to vidím." Smál se Baji.
Pak jsem se už chytila Drakena kolem pasu a konečně jsme jeli.
Cestou jsem si zase zaujatě prohlížela okolí a přemýšlela o tom, že tady je to lepší než v tom prvním světě, ale jak bych se cítila kdybych už se tam pak nemohla vrátit? Stejně tam mám tolik vzpomínek, rodinu, všechny, ale tady...
"Už tam budem." Prohodil Draken mezitím, co soustředěně sledoval kontrolu jízdy.
"Vystupovat!" Zasmál se. "Jsme na pláži, dě..." Nedořekl větu, protože mu Baji zacpal pusu. "No Drakene, takhle před dámou?" Napomenul ho ze srandy, zhluboka se nadechl a za Drakena s chutí vykřikl.  "Jsme na pláži děvky!!"
Draken jen odvrátil oči v sloup.
"Ale ty to před jak ty říkáš ~dámou~ zakřičet můžeš viď?" Plácl Bajiho po zádech. "Jdeme!" Křikl na ostatní a všichni jsme se rozeběhli k pláži.

Pokračování příště:)